Ukrajinci zabili šéfa ruských výsadkářů. Řezník Sucharev se podílel na ilovajském masakru
Ukrajinci zabili jednoho z nejvyšších velitelů ruských výsadkářů, který se v roce 2014 podílel na ilovajském masakru. „Vrátil se domů správnou cestou,“ uvedli ke smrti Sergeje Suchareva, jehož pluk dříve bojoval i v Čečensku, Gruzii a na Donbase.
O smrti Sergeje Suchareva z elitního 331. gardového výsadkového pluku z Kostromy informoval Ukrinform. Se zprávou dříve přišlo i ukrajinské Centrum pro strategickou komunikaci a informační bezpečnost.
„Velitel výsadkového pluku Kostroma, plukovník Sergej Sucharev, se ztratil na ‚vojenských cvičeních‘, ale vrátil se domů správnou cestou,“ psalo se v ukrajinském prohlášení.
Zemřel také jeho zástupce Sergej Krylov a další 4 ruští výsadkáři. Podle médií mělo jít o seržanty Sergeje Lebeděva a Oleksandra Limonova, desátníka Jurije Děgťarjova a kapitán Oleksije Nikitina.
List The Mirror uvedl, že o smrti velitele informovala i ruská státní televize. Ta o něm údajně mluvila například v letošním lednu, když ukazovala záběry Suchareva vracejícího se z Kazachstánu, kam byl vyslaný kvůli tehdejším protestům.
K těm vedlo prudké zvýšení cen plynu. Kazašskou misi Sucharev popsal jako mírovou, prý chránil důležitou elektrárnu v Almaty. V tomto zároveň největším městě Kazachstánu se tehdy střílelo.
Moskva nasadila 331. gardový výsadkový útočný pluk již dříve, a to například v Čečensku v obou válkách po pádu SSSR. V roce 2008 byl také ve válce proti Gruzii. V roce 2014 pak působil u Donbasu, kdy u Ilovajska střílel vedle separatistů spolu s dalšími ruskými jednotkami na kolony ukrajinských vojáků.
Ilovajská operace byla jednou ze zásadních událostí donbaské války. V srpnu 2014 probíhaly u města Ilovajsk v Doněcké oblasti boje. Ve dnech 23. a 24. srpna tam vstoupily ruské jednotky a obklíčily Ukrajince. V noci z 28. na 29. srpna vyzval ruský prezident Vladimir Putin bojovníky Doněcké lidové republiky, aby otevřeli humanitární koridor pro ukrajinskou armádu.
29. srpna se ukrajinská armáda začala z města přesouvat v organizovaných kolonách po trasách, které byly předem dohodnuté s ruskou stranou. Zpočátku se ukrajinské kolony volně pohybovaly kolem ruských opevněných pozic, ale po chvíli na ně ruské jednotky zahájily palbu a střílely. Dnes se tomu říká ilovajský masakr.
Počet obětí se liší podle zdroje, některé udávají 366 mrtvých, jiné až 1000 padlých ukrajinských vojáků a dobrovolníků. Velký počet dalších je považovaný za nezvěstné. Jako odpovědného za tragédii Ukrajina označila náčelníka ruského generálního štábu Valerije Gerasimova. Jména dalších důstojníků Kyjev neuvedl.
„Mrtví byli všude, půlka těla dokonce visela na drátech vysokého napětí, vymrštil ji tam výbuch. Trvalo dlouho, než se našel jeřáb, aby tělo sundali. Na silnici se válely shořelé zbytky výstroje a techniky, přijížděli různí chytráci a hledali, co užitečného se dá sebrat,“ řekl podle Lidovek Andrej z Novokatěrinovky jižně od Doněcku.
O ilovajském masakru řekla Blesku také ukrajinistka Lenka Víchová: „Je takový jeden koridor, který je symbolem této války, a to byl koridor, na kterém se domluvil náčelník generálního štábu Ukrajiny s náčelníkem generálního štábu Ruské federace.“
„Bylo to v srpnu 2014, kdy byly ukrajinské dobrovolnické jednotky obklíčeny u města Ilovajsk. Tehdy měly krajské jednotky spousty ruských zajatců a raněných, a když se ty ruské konvoje daly na cestu, tak ruská armáda konvoje rozstřílela včetně svých občanů a zraněných, takže takhle vypadají ruské humanitární koridory,“ vysvětlila.