Židům a dalším Putin rozryl staré rány: „Příbuzné v Kyjevě zabili ve 2. světové, Lvov zažil pogromy“
Podle psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají válku na Ukrajině nejvíc ti, kteří už mají s vojenským konfliktem zkušenost. Jmenovat můžeme například Židy či Romy. Zážitky posledních dnů jsou pro ně o to horší, že ukrajinský Lvov zažil jeden z nejhorších pogromů. S Ukrajinci ale soucítí také obyvatelé Bosny, pro které to ještě není tak dávno, co sami zažívali válku. A navíc mají strach z ruského prezidenta Vladimira Putina, který ani Bosně „nechce dovolit“ vstup do NATO...
Na lvovském nádraží neustále přijíždí nebo odjíždí vlaky. Na východ jedou ukrajinští muži bojovat proti přesile, na západ míří v přeplněných vagonech uprchlíci za bezpečím. Lvov si tyto scény až moc dobře pamatuje z minulosti.
Ve městě žije mnoho lidí, jejichž rodiče nebo prarodiče zažili v minulém století genocidu. Město bylo dějištěm jednoho z nejbrutálnějších pogromů, při kterém Němci a jejich ukrajinští kolaboranti v létě 1941 brutálně zabili tisíce Židů.
Taťána: V Kyjevě mi ve 2. světové válce zabili tetu a strýce. Teď je tam dcera s rodinou
Do roku 1945 žilo ve Lvově 100 000 Židů, kteří po 2. světové válce téměř vymizeli. Mezi nimi byla i rodina židovského právníka Rafaela Lemkina, který zavedl do mezinárodního práva pojem „genocida“. Nyní tam žije odhadem 1500 příslušníků židovské populace. Někteří z nich v posledních dnech odjeli ze země, mnozí ale zůstali, a to i přeživší holocaustu.
Příkladem je 84letá Taťána Zabramnajová, která vzpomíná na dětství plné nevysvětlených traumat. „Ptala jsem se maminky na válku - co, kdy a proč -, ale ona o tom nedokázala mluvit, aniž by se třásla, neplakala a prosila, abych válku nepřipomínala. Můj strýc s tetou byli v Kyjevě a maminka mi řekla, že je zastřelili,“ řekla Taťána pro BBC.
V Kyjevě nyní žije její dcera s manželem a adoptovaným synem. Hlavní město je v posledních dnech doslova uvěznilo. Přes slzy se Taťána ptá: „Kdo by si byl pomyslel, že stejně jako 22. června 1941 budeme znovu napadeni, ale z Ruska? Je to hrozné.“
„Všechno hoří. Všechno je zničené“
Přestože obě války jsou velmi odlišné, lidem jako je Taťána, otevírá ruská invaze na Ukrajinu staré rány a úzkosti. A při pohledu na davy uprchlíků s dětmi je napadá, že i tahle generace si do života ponese břemeno traumatu z války.
Mezi uprchlíky nasedajícími na vlak ze Lvova jsou i skupiny Romů jedoucí z vybombardovaného Charkova. Desetitisíce nejen ukrajinských Romů byly za druhé světové války zavražděny nacisty.
Válka zničila život i jednomu romskému dědečkovi. Pavel, kterému je přes šedesát let a nepodléhá tak vojenské mobilizaci, popisuje tehdejší chaos v dnes opět bombardovaném Charkově. „Všechno hoří. Všechno je zničené,“ říká. „Nikdo nás neposlouchá. Nikdo nám nechce pomoci.“
Kromě Židů a Romů vyvolává válka na Ukrajině vzpomínky i u mladší generace. Válka v Bosně a Hercegovině probíhala v letech 1992-1995, když Bosna vyhlásila nezávislost a nesouhlas Srbska přerostl v ozbrojený konflikt. Tehdy zemřelo 100 000 lidí. Přeživším přijde válka na Ukrajině až příliš povědomá.
Pamětníci války v Bosně: Nemůžeme spát, vybavujeme si scény z naší války
„Když srbské jednotky bombardovaly můj dům v Sarajevu, schovávala jsem se v sousedním domě naproti přes ulici. Bylo 19. července 1995 a mně byly čtyři roky. Matka mi slíbila, že mě vezme hrát si na dvorek před sousedním domem, byl tam malý kousek trávy, betonu a svobody ve městě, které bylo pod neustálým srbským ostřelováním,“ popisuje bosenská novinářka Alma Milisic pro Al- Džazíru.
„Pak se matka vrátila do našeho rodinného domu, aby se rychle osprchovala. V tu chvíli se rozezněla siréna, která se stala součástí našeho každodenního života. Pak přišel výbuch. Několik následujících minut mi připadalo jako věčnost. Strýc se mi snažil zabránit utéct za ní. Křičela jsem a volala matku, až se nakonec vynořila z kouře. Místo hraní jsme toho dne odklízeli trosky z našeho domu a já sbírala části těla své panenky. Pečlivě jsem ji znovu skládala dohromady,“ dodala.
Když Rusko 24. února zaútočilo na Ukrajinu, Alma neustále sledovala twitter a snažila se pochopit, co se to vlastně děje. V noci 27. února se poprvé objevily záběry obytné budovy v Kyjevě zasaženém raketou. Bosenská novinářka nemohla spát, protože se jí vybavily vzpomínky na to, jak raketa zasáhla její vlastní dům.
„V noci před ruskou invazí na Ukrajinu jsem sotva spal,“ řekl také Faruk Sehic, 52letý básník a veterán z bosenské války. „Byl jsem vzhůru až do dvou hodin ráno, dělal jsem si starosti a očekával nejhorší. Věděl jsem, že válka na Ukrajině vypukne, a nechtěl jsem, aby se to stalo,“ řekl.
Paralely s válkou v Bosně? Otevřené hrozby, prchající lidé, ostřelování
I on neustále kontroloval nejnovější zprávy. Mnohé události kolem války na Ukrajině Farukovi až moc připomínaly válku v Bosně: otevřené hrozby, uprchlíci, těžké ostřelování. A Sehicův přítel, ukrajinský básník Andrij Ljubka, se přímo uprostřed války na Ukrajině ocitl. Druhý den ruské invaze poslal Sehicovi esemesku, která ho hluboce rozrušila: „Bombardují Kyjev“.
Faruk Sehic si moc dobře pamatuje, jaké to bylo během Bosenské války. Sám musel utéct z rodného města do jiných obcí, které byly často pod kontrolou Srbů.
Podle Almy a psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají strach z války a hrozbu rozšíření konfliktu do dalších zemí zvlášť ty země, které už něco podobného zažily.
„Toto kolektivní trauma, které si Evropa nebo jakákoli jiná společnost nese, dává lidem pocit, že v tom jedou společně, ale také je nutí cítit větší strach z nových útoků. Ti Evropané, kteří zažili válečné trauma, sledují tyto události v televizi z jiného úhlu pohledu,“ řekla Bacevacová.
Rusko: Pokud Bosna vstoupí do NATO, budeme reagovat
„Dostala jsem spoustu zpráv od lidí z Balkánu, kteří říkají: 'tohle vypadá jako já, tohle vypadá jako moje teta, můj otec'. Lidé jsou znovu rozrušeni, znovu traumatizováni,“ dodala Bacevacová. Projevovat se to může také záchvaty paniky, pocitem viny či bezmocnosti, vzpomínkami, nespavostí nebo emočními výbuchy. V praxi pak lidé nakupují potraviny do zásoby a připravují se na všechny scénáře.
Také Bosna a Hercegovina má obavy o svou budoucnost. Její část, Republika srbská, vznikla v předvečer války v Bosně. Její prezident Milorad Dodik se přátelí s Vladimirem Putinem a rád by se od zbytku území odtrhl. A Rusko hrozby nacionalistických Srbů podporuje a financuje nadace, které popírají například masakr ve Srebrenici.
V březnu 2021 ruské velvyslanectví v Bosně a Hercegovině varovalo i Bosnu, že pokud vstoupí do NATO, „naše země bude muset na tento nepřátelský akt reagovat.“
Působení humanitární organizace Člověk v tísni na Ukrajině se od začátku války před třemi lety výrazně rozrostlo. Z původních dvou kanceláří nyní působí v deseti a rozsah pomoci se rozšířil z východní Ukrajiny na celé území země.
Zaměřuje se především na opravy bydlení, evakuaci, přístup k vodě a energetickou soběstačnost, ale také na psychologickou podporu a finanční pomoc vysídleným lidem. V současnosti pro organizaci na Ukrajině pracuje přes 300 zaměstnanců a 150 dalších lidí na zkrácené úvazky, uvedla v rozhovoru s ČTK vedoucí programu Člověka v tísni na Ukrajině Anna Duda.
Podle Dudy se Člověk v tísni snaží přizpůsobit pomoc aktuálním potřebám obyvatel. V oblasti bydlení poskytuje jak okamžitou pomoc v místech postižených boji, kde nelze domy plně opravit, tak středně velké opravy, například zateplení proti zimě, výměnu oken a dveří. „Pomáháme také institucím, včetně škol a krytů, aby mohly nadále poskytovat své služby lidem,“ uvedla.
Nástěnná malba, kterou brněnský výtvarník Timo vytvořil na autobusovém nádraží ve Lvově na Ukrajině, už má i svůj brněnský protějšek. Jde o nápis Skutek na budově bývalého kláštera v sousedství Nadace Partnerství v Údolní ulici. Mural ve Lvově tvoří stejné slovo, jen v ukrajinštině. Symbolizuje odvahu a odolnost Ukrajinců, uvedl za Nadaci Partnerství David Kopecký. Od napadení Ukrajiny Ruskem uplynuly tři roky.
Jedna z posledních zdí bývalého boromejského kláštera v Údolní ulici, zničeného na sklonku druhé světové války, stále nese viditelné stopy po bombardování. Je tak připomínkou toho, jak dlouho trvá zacelit následky války. „Cílem projektu není pouze připomenutí těžkých událostí na Ukrajině, ale také inspirace k další vzájemné podpoře a spolupráci mezi Ukrajinou a Českem,“ řekl strategický ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata.
Timo vystupuje pod pseudonymem, jeho tvář není veřejně známá. Proslul jako tvůrce poetického i angažovaného graffiti, jeho dílo se však už dostalo i do kamenných galerií a aukčních síní. „Nemám jedno konkrétní poselství, které bych chtěl tímto muralem předat. Skutek je pojem, který se nachází mezi teorií a praxí, mezi slovy a skutečnými činy. Mám to slovo rád, protože vždy předpokládá aktivitu, konkrétní akt, který mění realitu. Podle mě je skutek slovem síly,“ uvedl Timo.
„Naším zájmem je, aby Ukrajina zůstala silná,“ řekl dnes v Senátu vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany Jan Jireš. „Silná ukrajinská armáda je primárním odstrašujícím faktorem vůči budoucí ruské agresi,“ dodal. Upozorňoval, že síla Ukrajiny i česká obranyschopnost jsou spojené záležitosti. „Pokud se vykašleme na jedno, tak nebude fungovat ani to druhé,“ podotkl. Domnívá se také, že současná dvě procenta hrubého domácího produktu určená na obranu jsou naprosto nedostatečná. Bude nutné zvýšit výdaje na tři až 3,5 procenta, ale to bude předmětem diskusí nejen v Česku, ale i v Evropě a v NATO.
Jireš prohlásil, že pokud Spojené státy ukončí zcela svoji vojenskou podporu Ukrajiny a dají na stůl návrh příměří nebo míru, který bude z pohledu Ukrajiny nepřijatelný a země ho odmítne, tak Evropa musí být připravena ji dál podporovat. Ukrajina by se tak dál mohla bránit i bez americké podpory. „Myslím si, že je to možné,“ zdůraznil. Míní, že evropské kapacity umožňují v horizontu několika měsíců podíl USA nahradit.
Pokud jde o vojenskou podporu, USA poskytly Ukrajině pomoc za zhruba 66 miliard dolarů (1,57 bilionu korun) a země EU poskytly tu samou pomoc za 52 miliard dolarů (1,24 bilionu korun), dodal Jireš. Pokud se ale sečte celková pomoc včetně finanční nebo humanitární, tak USA zatím podpořily Ukrajinu celkovou pomocí za zhruba 130 miliard dolarů (3,1 bilionu korun), ale země EU poskytly pomoc za zhruba 250 miliard dolarů (5,97 bilionu korun). Celková evropská pomoc je tak zhruba dvakrát vyšší než americká, podotkl. Připomněl, že jen za rok 2024 ČR pro Ukrajinu zprostředkovala dodávky přibližně 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice různých ráží. Od počátku války Česko zprostředkovalo dodání 2,7 milionu kusů velkorážové munice.
