Židům a dalším Putin rozryl staré rány: „Příbuzné v Kyjevě zabili ve 2. světové, Lvov zažil pogromy“
Podle psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají válku na Ukrajině nejvíc ti, kteří už mají s vojenským konfliktem zkušenost. Jmenovat můžeme například Židy či Romy. Zážitky posledních dnů jsou pro ně o to horší, že ukrajinský Lvov zažil jeden z nejhorších pogromů. S Ukrajinci ale soucítí také obyvatelé Bosny, pro které to ještě není tak dávno, co sami zažívali válku. A navíc mají strach z ruského prezidenta Vladimira Putina, který ani Bosně „nechce dovolit“ vstup do NATO...
Na lvovském nádraží neustále přijíždí nebo odjíždí vlaky. Na východ jedou ukrajinští muži bojovat proti přesile, na západ míří v přeplněných vagonech uprchlíci za bezpečím. Lvov si tyto scény až moc dobře pamatuje z minulosti.
Ve městě žije mnoho lidí, jejichž rodiče nebo prarodiče zažili v minulém století genocidu. Město bylo dějištěm jednoho z nejbrutálnějších pogromů, při kterém Němci a jejich ukrajinští kolaboranti v létě 1941 brutálně zabili tisíce Židů.
Taťána: V Kyjevě mi ve 2. světové válce zabili tetu a strýce. Teď je tam dcera s rodinou
Do roku 1945 žilo ve Lvově 100 000 Židů, kteří po 2. světové válce téměř vymizeli. Mezi nimi byla i rodina židovského právníka Rafaela Lemkina, který zavedl do mezinárodního práva pojem „genocida“. Nyní tam žije odhadem 1500 příslušníků židovské populace. Někteří z nich v posledních dnech odjeli ze země, mnozí ale zůstali, a to i přeživší holocaustu.
Příkladem je 84letá Taťána Zabramnajová, která vzpomíná na dětství plné nevysvětlených traumat. „Ptala jsem se maminky na válku - co, kdy a proč -, ale ona o tom nedokázala mluvit, aniž by se třásla, neplakala a prosila, abych válku nepřipomínala. Můj strýc s tetou byli v Kyjevě a maminka mi řekla, že je zastřelili,“ řekla Taťána pro BBC.
V Kyjevě nyní žije její dcera s manželem a adoptovaným synem. Hlavní město je v posledních dnech doslova uvěznilo. Přes slzy se Taťána ptá: „Kdo by si byl pomyslel, že stejně jako 22. června 1941 budeme znovu napadeni, ale z Ruska? Je to hrozné.“
„Všechno hoří. Všechno je zničené“
Přestože obě války jsou velmi odlišné, lidem jako je Taťána, otevírá ruská invaze na Ukrajinu staré rány a úzkosti. A při pohledu na davy uprchlíků s dětmi je napadá, že i tahle generace si do života ponese břemeno traumatu z války.
Mezi uprchlíky nasedajícími na vlak ze Lvova jsou i skupiny Romů jedoucí z vybombardovaného Charkova. Desetitisíce nejen ukrajinských Romů byly za druhé světové války zavražděny nacisty.
Válka zničila život i jednomu romskému dědečkovi. Pavel, kterému je přes šedesát let a nepodléhá tak vojenské mobilizaci, popisuje tehdejší chaos v dnes opět bombardovaném Charkově. „Všechno hoří. Všechno je zničené,“ říká. „Nikdo nás neposlouchá. Nikdo nám nechce pomoci.“
Kromě Židů a Romů vyvolává válka na Ukrajině vzpomínky i u mladší generace. Válka v Bosně a Hercegovině probíhala v letech 1992-1995, když Bosna vyhlásila nezávislost a nesouhlas Srbska přerostl v ozbrojený konflikt. Tehdy zemřelo 100 000 lidí. Přeživším přijde válka na Ukrajině až příliš povědomá.
Pamětníci války v Bosně: Nemůžeme spát, vybavujeme si scény z naší války
„Když srbské jednotky bombardovaly můj dům v Sarajevu, schovávala jsem se v sousedním domě naproti přes ulici. Bylo 19. července 1995 a mně byly čtyři roky. Matka mi slíbila, že mě vezme hrát si na dvorek před sousedním domem, byl tam malý kousek trávy, betonu a svobody ve městě, které bylo pod neustálým srbským ostřelováním,“ popisuje bosenská novinářka Alma Milisic pro Al- Džazíru.
„Pak se matka vrátila do našeho rodinného domu, aby se rychle osprchovala. V tu chvíli se rozezněla siréna, která se stala součástí našeho každodenního života. Pak přišel výbuch. Několik následujících minut mi připadalo jako věčnost. Strýc se mi snažil zabránit utéct za ní. Křičela jsem a volala matku, až se nakonec vynořila z kouře. Místo hraní jsme toho dne odklízeli trosky z našeho domu a já sbírala části těla své panenky. Pečlivě jsem ji znovu skládala dohromady,“ dodala.
Když Rusko 24. února zaútočilo na Ukrajinu, Alma neustále sledovala twitter a snažila se pochopit, co se to vlastně děje. V noci 27. února se poprvé objevily záběry obytné budovy v Kyjevě zasaženém raketou. Bosenská novinářka nemohla spát, protože se jí vybavily vzpomínky na to, jak raketa zasáhla její vlastní dům.
„V noci před ruskou invazí na Ukrajinu jsem sotva spal,“ řekl také Faruk Sehic, 52letý básník a veterán z bosenské války. „Byl jsem vzhůru až do dvou hodin ráno, dělal jsem si starosti a očekával nejhorší. Věděl jsem, že válka na Ukrajině vypukne, a nechtěl jsem, aby se to stalo,“ řekl.
Paralely s válkou v Bosně? Otevřené hrozby, prchající lidé, ostřelování
I on neustále kontroloval nejnovější zprávy. Mnohé události kolem války na Ukrajině Farukovi až moc připomínaly válku v Bosně: otevřené hrozby, uprchlíci, těžké ostřelování. A Sehicův přítel, ukrajinský básník Andrij Ljubka, se přímo uprostřed války na Ukrajině ocitl. Druhý den ruské invaze poslal Sehicovi esemesku, která ho hluboce rozrušila: „Bombardují Kyjev“.
Faruk Sehic si moc dobře pamatuje, jaké to bylo během Bosenské války. Sám musel utéct z rodného města do jiných obcí, které byly často pod kontrolou Srbů.
Podle Almy a psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají strach z války a hrozbu rozšíření konfliktu do dalších zemí zvlášť ty země, které už něco podobného zažily.
„Toto kolektivní trauma, které si Evropa nebo jakákoli jiná společnost nese, dává lidem pocit, že v tom jedou společně, ale také je nutí cítit větší strach z nových útoků. Ti Evropané, kteří zažili válečné trauma, sledují tyto události v televizi z jiného úhlu pohledu,“ řekla Bacevacová.
Rusko: Pokud Bosna vstoupí do NATO, budeme reagovat
„Dostala jsem spoustu zpráv od lidí z Balkánu, kteří říkají: 'tohle vypadá jako já, tohle vypadá jako moje teta, můj otec'. Lidé jsou znovu rozrušeni, znovu traumatizováni,“ dodala Bacevacová. Projevovat se to může také záchvaty paniky, pocitem viny či bezmocnosti, vzpomínkami, nespavostí nebo emočními výbuchy. V praxi pak lidé nakupují potraviny do zásoby a připravují se na všechny scénáře.
Také Bosna a Hercegovina má obavy o svou budoucnost. Její část, Republika srbská, vznikla v předvečer války v Bosně. Její prezident Milorad Dodik se přátelí s Vladimirem Putinem a rád by se od zbytku území odtrhl. A Rusko hrozby nacionalistických Srbů podporuje a financuje nadace, které popírají například masakr ve Srebrenici.
V březnu 2021 ruské velvyslanectví v Bosně a Hercegovině varovalo i Bosnu, že pokud vstoupí do NATO, „naše země bude muset na tento nepřátelský akt reagovat.“
Z ukrajinské armády od ledna do konce října dezertovalo více vojáků než během předchozích dvou let. Na svých internetových stránkách o tom píše britský list Financial Times (FT). Ukrajinští vyšetřovatelé letos zahájili 60 000 trestních stíhání proti vojákům, kteří opustili své pozice. Je to skoro dvojnásobek takových případů než v letech 2022 a 2023 dohromady. Těmto mužům v případě odsouzení hrozí až 12 let ve vězení.
Koncem října u Vuhledaru v Doněcké oblasti stovky příslušníků pěchoty ze 123. brigády odešly ze svých pozic. Tito vojáci se vrátili domů do Mykolajivu a někteří z nich tam uspořádali ojedinělý protest, během kterého požadovali více zbraní a výcviku. „Přijeli jsme do Vuhledaru jen s automatickými puškami. Tvrdili, že by tam mělo být 150 tanků, ale bylo jich tam 20... a nic, co by nás krylo,“ citují FT nejmenovaného důstojníka ze 123. brigády. Někteří z dezertérů se vrátili na frontu, další se ukrývají, jiní jsou podle ukrajinských úřadů ve vazbě.
Muži ve věku od 18 do 60 let mají zakázáno opustit Ukrajinu, ale někteří využili toho, že byli do zahraničí posláni na vojenský výcvik a utekli. Okolo 12 takových případů se každý měsíc stane v Polsku, uvedl nejmenovaný polský bezpečnostní činitel. FT podotýká, že ministerstvo obrany ve Varšavě sdělilo, že s otázkami ohledně ukrajinských dezertérů je třeba se obracet na ukrajinské úřady.
Do stovky největších světových zbrojovek se poprvé, a to na 89. příčku, dostala česká společnost Czechoslovak Group (CSG), uvedl Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI). Podle něj 100 největších zbrojních firem loni zvýšilo prodej meziročně o 4,2 procenta na 632 miliard dolarů (15,2 bilionu Kč).
Příjmy z prodeje zbraní a vojenských služeb CSG se podle SIPRI meziročně zvýšily o 25 procent zhruba na 1,2 miliardy dolarů. v loňském žebříčku byla na 107. místě. Podle SIPRI se firmě podařilo diverzifikovat zeměpisné zdroje svých příjmů, jelikož zvýšila podíl zbraní prodaných do států Evropské unie. Podle zpráv z tisku firma pracovala na kontraktech na dodávky zbraní pro Ukrajinu, jejichž objednavatelem byly jiné evropské země.
„V roce 2023 nastal výrazný nárůst příjmů z prodeje zbraní, který pravděpodobně pokračoval i v roce 2024,“ uvedl jeden z autorů studie Lorenzo Scarazzato. Nejvíce rostly příjmy dvou velkých ruských výrobců zbraní, které se meziročně zvýšily o 40 procent na 25,5 miliardy dolarů. Autoři studie však poukazují na to, že ruské údaje nejsou zcela věrohodné.
Ropa dnes proudí ropovodem Družba do Německa podle plánu, uvedl podle agentury Reuters ruský monopolní provozovatel ropovodů Transněfť. Polský provozovatel ropovodů PERN v neděli informoval o závadě na severní větvi Družby, ze které začala unikat ropa. Tato část ropovodu zásobuje rafinerii v Německu.
Příčina úniku nebyla bezprostředně známa a prošetří ji interní komise, uvedla společnost. Ta přestala pumpovat ropu do poškozeného potrubí, přeprava ale pokračovala na druhé lince, která podle provozovatele PERN plně pokrývá potřeby zákazníků. Na místo úniku v neděli podle sdělení společnosti přijeli hasiči i technici operátora.
