Židům a dalším Putin rozryl staré rány: „Příbuzné v Kyjevě zabili ve 2. světové, Lvov zažil pogromy“
Podle psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají válku na Ukrajině nejvíc ti, kteří už mají s vojenským konfliktem zkušenost. Jmenovat můžeme například Židy či Romy. Zážitky posledních dnů jsou pro ně o to horší, že ukrajinský Lvov zažil jeden z nejhorších pogromů. S Ukrajinci ale soucítí také obyvatelé Bosny, pro které to ještě není tak dávno, co sami zažívali válku. A navíc mají strach z ruského prezidenta Vladimira Putina, který ani Bosně „nechce dovolit“ vstup do NATO...
Na lvovském nádraží neustále přijíždí nebo odjíždí vlaky. Na východ jedou ukrajinští muži bojovat proti přesile, na západ míří v přeplněných vagonech uprchlíci za bezpečím. Lvov si tyto scény až moc dobře pamatuje z minulosti.
Ve městě žije mnoho lidí, jejichž rodiče nebo prarodiče zažili v minulém století genocidu. Město bylo dějištěm jednoho z nejbrutálnějších pogromů, při kterém Němci a jejich ukrajinští kolaboranti v létě 1941 brutálně zabili tisíce Židů.
Taťána: V Kyjevě mi ve 2. světové válce zabili tetu a strýce. Teď je tam dcera s rodinou
Do roku 1945 žilo ve Lvově 100 000 Židů, kteří po 2. světové válce téměř vymizeli. Mezi nimi byla i rodina židovského právníka Rafaela Lemkina, který zavedl do mezinárodního práva pojem „genocida“. Nyní tam žije odhadem 1500 příslušníků židovské populace. Někteří z nich v posledních dnech odjeli ze země, mnozí ale zůstali, a to i přeživší holocaustu.
Příkladem je 84letá Taťána Zabramnajová, která vzpomíná na dětství plné nevysvětlených traumat. „Ptala jsem se maminky na válku - co, kdy a proč -, ale ona o tom nedokázala mluvit, aniž by se třásla, neplakala a prosila, abych válku nepřipomínala. Můj strýc s tetou byli v Kyjevě a maminka mi řekla, že je zastřelili,“ řekla Taťána pro BBC.
V Kyjevě nyní žije její dcera s manželem a adoptovaným synem. Hlavní město je v posledních dnech doslova uvěznilo. Přes slzy se Taťána ptá: „Kdo by si byl pomyslel, že stejně jako 22. června 1941 budeme znovu napadeni, ale z Ruska? Je to hrozné.“
„Všechno hoří. Všechno je zničené“
Přestože obě války jsou velmi odlišné, lidem jako je Taťána, otevírá ruská invaze na Ukrajinu staré rány a úzkosti. A při pohledu na davy uprchlíků s dětmi je napadá, že i tahle generace si do života ponese břemeno traumatu z války.
Mezi uprchlíky nasedajícími na vlak ze Lvova jsou i skupiny Romů jedoucí z vybombardovaného Charkova. Desetitisíce nejen ukrajinských Romů byly za druhé světové války zavražděny nacisty.
Válka zničila život i jednomu romskému dědečkovi. Pavel, kterému je přes šedesát let a nepodléhá tak vojenské mobilizaci, popisuje tehdejší chaos v dnes opět bombardovaném Charkově. „Všechno hoří. Všechno je zničené,“ říká. „Nikdo nás neposlouchá. Nikdo nám nechce pomoci.“
Kromě Židů a Romů vyvolává válka na Ukrajině vzpomínky i u mladší generace. Válka v Bosně a Hercegovině probíhala v letech 1992-1995, když Bosna vyhlásila nezávislost a nesouhlas Srbska přerostl v ozbrojený konflikt. Tehdy zemřelo 100 000 lidí. Přeživším přijde válka na Ukrajině až příliš povědomá.
Pamětníci války v Bosně: Nemůžeme spát, vybavujeme si scény z naší války
„Když srbské jednotky bombardovaly můj dům v Sarajevu, schovávala jsem se v sousedním domě naproti přes ulici. Bylo 19. července 1995 a mně byly čtyři roky. Matka mi slíbila, že mě vezme hrát si na dvorek před sousedním domem, byl tam malý kousek trávy, betonu a svobody ve městě, které bylo pod neustálým srbským ostřelováním,“ popisuje bosenská novinářka Alma Milisic pro Al- Džazíru.
„Pak se matka vrátila do našeho rodinného domu, aby se rychle osprchovala. V tu chvíli se rozezněla siréna, která se stala součástí našeho každodenního života. Pak přišel výbuch. Několik následujících minut mi připadalo jako věčnost. Strýc se mi snažil zabránit utéct za ní. Křičela jsem a volala matku, až se nakonec vynořila z kouře. Místo hraní jsme toho dne odklízeli trosky z našeho domu a já sbírala části těla své panenky. Pečlivě jsem ji znovu skládala dohromady,“ dodala.
Když Rusko 24. února zaútočilo na Ukrajinu, Alma neustále sledovala twitter a snažila se pochopit, co se to vlastně děje. V noci 27. února se poprvé objevily záběry obytné budovy v Kyjevě zasaženém raketou. Bosenská novinářka nemohla spát, protože se jí vybavily vzpomínky na to, jak raketa zasáhla její vlastní dům.
„V noci před ruskou invazí na Ukrajinu jsem sotva spal,“ řekl také Faruk Sehic, 52letý básník a veterán z bosenské války. „Byl jsem vzhůru až do dvou hodin ráno, dělal jsem si starosti a očekával nejhorší. Věděl jsem, že válka na Ukrajině vypukne, a nechtěl jsem, aby se to stalo,“ řekl.
Paralely s válkou v Bosně? Otevřené hrozby, prchající lidé, ostřelování
I on neustále kontroloval nejnovější zprávy. Mnohé události kolem války na Ukrajině Farukovi až moc připomínaly válku v Bosně: otevřené hrozby, uprchlíci, těžké ostřelování. A Sehicův přítel, ukrajinský básník Andrij Ljubka, se přímo uprostřed války na Ukrajině ocitl. Druhý den ruské invaze poslal Sehicovi esemesku, která ho hluboce rozrušila: „Bombardují Kyjev“.
Faruk Sehic si moc dobře pamatuje, jaké to bylo během Bosenské války. Sám musel utéct z rodného města do jiných obcí, které byly často pod kontrolou Srbů.
Podle Almy a psychoterapeutky Selmy Bacevacové prožívají strach z války a hrozbu rozšíření konfliktu do dalších zemí zvlášť ty země, které už něco podobného zažily.
„Toto kolektivní trauma, které si Evropa nebo jakákoli jiná společnost nese, dává lidem pocit, že v tom jedou společně, ale také je nutí cítit větší strach z nových útoků. Ti Evropané, kteří zažili válečné trauma, sledují tyto události v televizi z jiného úhlu pohledu,“ řekla Bacevacová.
Rusko: Pokud Bosna vstoupí do NATO, budeme reagovat
„Dostala jsem spoustu zpráv od lidí z Balkánu, kteří říkají: 'tohle vypadá jako já, tohle vypadá jako moje teta, můj otec'. Lidé jsou znovu rozrušeni, znovu traumatizováni,“ dodala Bacevacová. Projevovat se to může také záchvaty paniky, pocitem viny či bezmocnosti, vzpomínkami, nespavostí nebo emočními výbuchy. V praxi pak lidé nakupují potraviny do zásoby a připravují se na všechny scénáře.
Také Bosna a Hercegovina má obavy o svou budoucnost. Její část, Republika srbská, vznikla v předvečer války v Bosně. Její prezident Milorad Dodik se přátelí s Vladimirem Putinem a rád by se od zbytku území odtrhl. A Rusko hrozby nacionalistických Srbů podporuje a financuje nadace, které popírají například masakr ve Srebrenici.
V březnu 2021 ruské velvyslanectví v Bosně a Hercegovině varovalo i Bosnu, že pokud vstoupí do NATO, „naše země bude muset na tento nepřátelský akt reagovat.“
Jihlava by chtěla mít kromě romských i dva ukrajinské asistenty prevence kriminality. Město předpokládá, že by městské policii mohli pomoci víc se přiblížit k ukrajinské komunitě, která je v krajské Jihlavě velká, a přispět k tomu, že bude strážníkům víc důvěřovat. Po čtvrtečním jednání městské rady to dnes řekl primátor Petr Ryška (ODS).
„Máme čtyři místa pro romské asistenty, chceme tady ještě dva ukrajinské,“ řekl primátor. Na nové asistenty město požádá o dotaci. Ryška předpokládá, že by mohli nastoupit někdy příští rok zjara, pokud se podaří najít vhodné uchazeče. Uvedl, že pokud ví, v některých městech už ukrajinští asistenti jsou.
Podle předpokladu radnice je v padesátitisícové Jihlavě okolo 7000 lidí z Ukrajiny. „Přece jenom ta komunita je tady velká, nějaké problémy s tím jsou, a myslíme, že bychom se tím k nim mohli trošičku přiblížit,“ řekl primátor k ukrajinským asistentům prevence kriminality. Nepovažuje za podstatné, jak dlouho ve městě případní zájemci žijí.
„Pro mě je důležité, aby to byl co nejkvalitnější člověk, aby nám pomohl,“ uvedl Ryška. Ukrajinští asistenti by se měli pohybovat v lokalitách s největším pohybem cizinců, například ve spodní části náměstí, na sídlišti Březinky nebo v létě v parcích.
Ruský vojenský soud dnes uložil tři roky vězení moskevskému komunálnímu politikovi Alexeji Gorinovovi za schvalování terorismu. Informuje o tom server Mediazona. Tento kritik války na Ukrajině si ovšem už odpykává sedmiletý trest uložený dříve.
Nynější trest se tak podle Mediazony započítá do předchozího, ale jeho zbývajících pět let odsouzený stráví v trestanecké kolonii s přísným režimem. Dnes měl Gorinov na svetru připevněný symbol míru a v ruce držel papír s protiválečnými hesly.
Podle ruských vyšetřovatelů Gorinov při pobytu ve vězeňské nemocnici hovořil se spoluvězněm o ukrajinském útoku na Krymský most spojující okupovaný ukrajinský Krym s ruskou pevninou a prohlásil: „No tak ho vyhodili do povětří – a co? Válka pokračuje.“ O ukrajinském pluku Azov, který Rusko považuje za teroristickou organizaci, poznamenal: „Co je to za zlo? Jsou to ozbrojené síly.“
Mediazona píše, že Gorinova udali spoluvězni, kteří podle něho spolupracují s vězeňskou službou. Jeho obhájci poznamenali, že Gorinov nebyl iniciátorem těchto rozhovorů, které další vězni tajně nahrávali. Podle advokátů se jejich klient stal obětí provokace.
Rostou ztráty mezi dobrovolníky, tedy těmi, kteří se ruské armádě upsali po zahájení invaze na Ukrajině. Informuje o tom ruská BBC. Jejich podíl tvoří 22 procent z celkového počtu potvrzených ztrát na ruské straně, uvedla stanice s tím, že někteří dobrovolníci umírají během dvou až čtyř týdnů od svého vyslání na frontu.
Před rokem podle BBC představovali 14 procent ztrát. Podíl odsouzenců na ruských ztrátách se podle BBC naopak snížil z 26 procent loni v listopadu na současných 18 procent.
„V obou zemích je počet padlých v boji v poměru k počtu obyvatel vyšší než ztráty, které utrpěly Spojené státy ve vietnamské a korejské válce dohromady,“ napsal The Economist. Počet ruských a ukrajinských padlých se podle něj blíží americkým ztrátám ve druhé světové válce. Ztráty Ruska na Ukrajině od roku 2022 převyšují počet obětí ze všech jeho válek od roku 1945.
