Střely Javelin i bezpilotní letouny: Jak fungují zbraně, kterými Ukrajina odráží útok?

Americká protitanková řízená střela (PTŘS) s pasivním samonaváděcím zařízením typu vystřel a zapomeň. Při jejím použití stačí v zaměřovači najít cíl, projektil na něj nasměrovat a vypálit. Poté už střela pomocí infračerveného navádění sama zasáhne cíl, obsluha může ihned po vystřelení opustit své postavení a ukrýt se. Hlavní raketový motor střely se navíc zažehuje až po odpálení. To snižuje šanci na odhalení vojáků, kteří ji používají, navíc se díky tomu Javelin dá bezpečně používat například i pro střelbu z budov.

Střela, vyvinutá v první polovině 90. let minulého století, je primárně určená pro ničení obrněných cílů, jako jsou tanky nebo obrněné transportéry, které mívají nejslabší pancéřování shora. Javelin proto při typickém použití nejprve vystoupá do výšky (podle vzdálenosti cíle až 160 metrů) a poté zaútočí shora. Druhu možností je přímý útok po plošší křivce (například na tanky skryté ve stavbách), i v takovém případě ale střela nejprve vystoupá několik desítek metrů nahoru a teprve pak se vydá zničit svůj cíl. Omezeně se dá použít i jako protiletadlová zbraň.

ONLINE: Zelenskyj v Rakousku. Rusko předalo Ukrajině další těla, prý za ně žádná nedostalo

Tandemová bojová hlavice, kdy se nejprve odpálí jedna nálož a krátce poté druhá, určená ke zničení samotného cíle, dokáže překonat také reaktivní pancéřování. Některé ruské tanky byly sice podle dostupných fotografií vybaveny krátce před invazí na Ukrajinu dodatečnými konstrukcemi, které by je měly před Javeliny ochránit, podle většiny expertů je ale toto opatření neúčinné.

Účinný dosah Javelinu v prvních verzích, zaváděných do výzbroje americké armády od roku 1996, činil 2500 metrů, s nejnovějšími variantami je možné zasáhnout cíle vzdálené až čtyři kilometry (pokud je odpalovací zařízení umístěno na vozidle, tak až 4750 metrů). Na Ukrajině se používají odpalovací komplety pro střelbu z ramene, které připraveny ke střelbě váží 22,3 kilogramu – z toho 15,9 kilogramu je hmotnost střely. Odpalovací zařízení je přitom možné používat opakovaně, nabití trvá zhruba 20 sekund. Obvyklou obsluhu tvoří dva vojáci.

Ukrajina získala první Javeliny v roce 2018, jednalo se o 210 kusů střel a 37 odpalovacích zařízení, dalších menší dodávku dostala v létě 2020. Prodej přišel po několikaletém rozhodování washingtonské administrativy, jestli poskytne Kyjevu po odtržení Krymu a vzniku separatistických republik na východě země i jiné než pasivní vybavení k obraně, rozhodnutí dodat i smrtící obranné prostředky učinila vláda Donalda Trumpa v prosinci 2017. Další dodávky Javelinů přišly na Ukrajinu v posledních týdnech, kromě USA je poskytly také Estonsko, slíbilo je i Polsko.

Kromě USA a Ukrajiny disponuje střelami Javelin řada dalších zemí NATO, z bývalých sovětských republik je má vedle států Pobaltí ve výzbroji také Gruzie. Několik kusů má i česká armáda. Ve výzbroji je mají třeba i státy Blízkého východu, mimo jiné Jordánsko, Katar a Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, které je v minulosti poskytly jedné z bojujících stran v Libyi.

Britsko-švédská protitanková řízená střela, která je menší a levnější obdobou Javelinu, na rozdíl od něj se ale jedná o zbraň pro jednorázové použití. Je také levnější – zatímco samotná střela pro americký systém stojí asi 180 000 dolarů (asi čtyři miliony korun), cena NLAW je zhruba čtvrtinová. Použití NLAW se od Javelinu příliš neliší, odpaluje se z ramene, po „zamčení“ cíle může obsluha ihned změnit stanoviště, odložený start hlavního motoru také umožňuje skryté odpálení i z budov a rychlý přesun vojáka do bezpečí.

Ruská Sberbank v Česku: Vandalismus a šokující vzkaz! ČNB zahájila kroky k odnětí licence

Účinný dosah NLAW, který váží 12,4 kilogramu, je 20 až 800 metrů, pro střelbu na malou vzdálenost je možné použít jen optická mířidla bez aktivace počítačového systému. Na rozdíl od Javelinu, který používá infračervené navádění na teplo, letí NLAW při typickém nasazení podle počítačem řízené trajektorie, kdy před vypuštěním střelec tři sekundy sleduje zaměřený cíl a potom teprve střelu vypustí. Při útoku na horní část tanku nebo obrněného transportéru NLAW neútočí přímo, ale když se ocitne nad cílem, odpálí dolů směřovanou tandemovou nálož.

NLAW (tak jej označila britská armáda, ve Švédsku ho zavedli do výzbroje jako RB-57) vyvinula švédská společnost Saab Bofors ve spolupráci s firmou Thales Air Defence sídlící v severoirském Belfastu. Vývoj byl dokončen v roce 2002, kromě švédské a britské armády o jeho koupi rozhodly také Finsko, Lucembursko, Švýcarsko, Saúdská Arábie nebo Indonésie. V posledních měsících pak získala od Británie nejméně 2000 těchto protitankových řízených střel také Ukrajina.

Turecký bezpilotní letoun, používaný k průzkumu i bojovým úkolům. Jeho předchůdce poprvé vzlétl v roce 2009, pokročilejší verze pak v listopadu 2014. Na dálku ovládané letadlo má rozpětí křídel 12 metrů, je dlouhý 6,5 metru a unese bojový náklad o hmotnost 150 kilogramů. Má čtyři závěsníky, na kterých může nést několik typů výzbroje, nejčastěji se jedná o turecké „chytré bomby“ MAM, naváděné buď laserem nebo pomocí GPS. Bayraktar je také vybaven optickou i infračervenou kamerou nebo laserovým označovačem a dálkoměrem.

Jako u podobných dronů se jedná o malé letadlo (zhruba stejně dlouhé jako český Zlin Z-142, proti kterému má o třetinu větší rozpětí) se spalovacím motorem o výkonu sto koní umístěným na zádi trupu, který pohání tlačnou vrtuli. Ocasní plochy ve tvaru obráceného V jsou na konci dvou dlouhých nosníků vybíhajících z přechodů mezi křídly a trupem, ve kterém je umístěná řídicí elektronika. Ta umožňuje letounu autonomní start, let i přistání. Vytrvalost letounu se pohybuje kolem 24 hodin, létá ve výšce až 8,2 kilometru (běžně 5,5 kilometru), jeho maximální rychlost je 220 a cestovní 130 kilometrů v hodině.

Válka na Ukrajině: Jak se boje vyvíjí a jak reaguje svět

Drony Bayraktar TB2 poprvé nasadilo Turecko a Ankarou podporované jednotky v boji proti Kurdům na turecko-iráckém a turecko-syrském pomezí, v Sýrii a Libyi (kde zničily i několik původem ruských protiletadlových kompletů Pancir). Do všeobecného povědomí se dostaly zejména během poslední války o Náhorní Karabach, která vypukla v září 2020 a kde je nasadila ázerbájdžánská armáda. Jejich pomoc zničila řadu arménské obrněné techniky i protiletadlových systémů, nejméně dva bayraktary se arménským vojákům podařilo sestřelit.

Drony, které stojí kolem pěti milionů dolarů (stejnou částku pak stojí i řídící centrum, které se vejde do standardního kontejneru), si Ukrajina objednala v roce 2019. Jednalo se o 12 letounů a několik řídících center, později přidala objednávky na čtyři desítky dalších. Ukrajina poprvé použila bayraktary loni na podzim proti proruským separatistům na Donbasu a nasadila je i nyní během ruské invaze. Podle dostupných snímků je využívá zejména při zásazích proti vojenským kolonám. Rusové tvrdí, že jich už několik sestřelili.