Uprchlice píše Blesku: Kudy se dostat přes hranice a jak chutná vězení?

S mladou Íránkou se reportér Blesk.cz setkal v březnu během mapování života v táboře Idomeni na řecko-makedonských hranicích. Z vlasti uprchla kvůli tomu, že konvertovala ke křesťanství a v Íránu jí za to prý hrozila smrt. Kvůli tomu se i v táboře maskovala před muslimy a znaky své víry spolu se svými bližními skrývali. 

Reportáž: Křesťané žijí mezi uprchlíky natajno. Muslimové by je prý ukamenovali

Blesk.cz strávil mezi uprchlíky v Idomeni týden. Podívejte se na reportáž:

Raziyeh, která si z obav o bezpečnost svou a své rodiny nepřála uvést celé jméno, se svěřuje s podrobnostmi svého útěku přes několikeré hranice napříč Evropou. Cesta to nebyla snadná, ale naopak plná útrap. Několikrát zavedla Íránku a jejího druha do vězení. Jen za převaděče zaplatili minimálně 150 tisíc korun. 

Raziyeh pro Blesk.cz o cestě napříč Evropou:

Jak jste se dostali do Evropy?

Z Íránu do Turecka jsme šli pěšky a odtud do Řecka dopluli lodí. Ale ztratili jsme se a sedm hodin jsme v noci bloudili na moři. Když jsme se konečně dostali na břeh, našla nás policie a zavřela nás na čtyři dny do vězení. Následujících osm dní jsme strávili v uprchlickém táboře. Potom nám dali dokumenty, abychom šli do Atén, ne za hranice. Ale my jsme šli k hranicím. A zůstali jsme tam týden v malém stanu. Našli jsme převaděče, který nám pomohl přes hranice. Přešli jsme Makedonii a Srbsko, jenže v Maďarsku nás zatkla policie. Celou cestu jsme jenom pili vodu a jedli sušenky. Bylo to hrozné.

Utekli před kamenováním, teď živoří v Německu. Blesk vypátral křesťany z Idomeni

Kolik stála plavba na člunu z Turecka do Řecka?

1200 dolarů za osobu (skoro 30 tisíc korun).

Jak jste se na loď dostali, museli jste se na někoho obrátit, nebo si vás sami vyhledali?

Našla jsem jednoho Turka, který dokázal ilegálně sehnat loď, a my mohli přeplout moře.

Byl s vámi také na lodi?

Ne, jen nás do ní posadil a řekl: „Vidíte světlo, vidíte měsíc, jeďte, měli byste najít pláž.“ Pak jsme veslovali. Bylo tam asi 55 lidí.

Fotografie, kterou Raziyeh poslala Blesku ke zveřejnění. Víc jich publikovat nechce, bojí se o bezpečnost sebe a rodiny v domovské zemi. | Raziyeh pro Blesk.cz

 Jak přesně jste se dostali z Idomeni na severu Řecka přes hranice do Makedonie a dál do Evropy?

Řecko-makedonské hranice jsme překročili pěšky. Převaděče jsme našli v táboře v Idomeni. Pak jsme počkali, než se setmí, a vyrazili jsme. Šli jsme skoro sedm hodin lesem, až jsme narazili na nádraží. Převaděč nás vzal na nákladní vlak bez střechy. Nasedli jsme o půlnoci a jeli jsme až do rána. Byla velká zima, foukal vítr, byla jsem celá promáčená. Před Srbskem jsme vyskočili z vlaku a hranici jsme opět přešli pěšky. Pak jsme jeli autem až do vesnice před hranicí s Maďarskem. Tam jsme vystoupili a hranice opět překonali pěšky.

Tam vás chytili?

Ano, když jsme překročili maďarskou hranici, chytila nás policie.

Uprchlíci v Idomeni na řecko-makedonské hranici ničí plot. | Reuters

Co bylo s převaděčem?

Ten nás opustil ještě před hranicemi. Řekl nám, kudy jít, a vrátil se do Srbska. Nás vzali napřed na stanici a potom do vězení.

Kolik jste mu zaplatili za cestu do Evropy?

Z Řecka do Rakouska čtyři tisíce euro (108 tisíc korun). Nepamatuji si přesnou částku.

Zoufalství uprchlíků: Před náklaďáky postavili děti i stany, blokují dálnici

Čtyři tisíce euro za jednoho?

Za mě a manžela. Myslím, že jsme měli 4300 euro (116 tisíc korun) a ty jsme mu dali. Už si to přesně nepamatuji.

Byli jste jen vy dva?

Ano, ale jeli také naši přátelé. Ti také platili. Celkem nás bylo 18.

Jaké to bylo v maďarském vězení?

Bylo to příšerné. Ženy byly v jedné části a muži v jiné. Jenom jsem brečela, kalhoty a boty jsem měla roztrhané, oblečení bylo mokré. Ale nikoho to nezajímalo. Jakmile jsem usnula, hned jsem se zase s křikem probudila. Zdálo se mi o tom, že mě nějací lidé na hranicích unesli a oddělili od zbytku skupiny. Bylo mi hrozně. Když policisté viděli, v jakém jsem stavu, otevřeli dveře a nechali mě jít se podívat na manžela. 

Zoufalí uprchlíci v Idomeni: Pokusili se upálit. | Reuters

Když vás pustili, co vám řekli? To vás jen nechali jít?

Ne, vzali nás do uprchlického tábora nedaleko Budapešti a dali nám dokumenty. Po třech dnech tam jsme ale utekli do Budapešti. Tábor byl příšerný.

Takže jste našli v maďarském táboře dalšího převaděče?

Ne, našel ho pro nás ten první převaděč. Řekl nám, ať jedeme do Budapešti. Odtud nás ten druhý vzal do Rakouska. Každý jsme mu zaplatili 300 euro (osm tisíc korun). Ocitli jsme se ve městě Parndorf. První noc tam jsme museli strávit schovaní za popelnicí, protože když jsme přijeli, bylo už pozdě večer. Druhý den jsme se vlakem přesunuli do Vídně a odtud do Německa.

Uprchlíci v táboře zlynčovali pedofila: Zneužil sedmiletou holčičku, tvrdili

Tam to probíhalo jak?

V Pasově, prvním městě v Německu, nás opět chytila policie: když vlak zastavil, přišli policisté a kontrolovali víza, která nemáme. Vyslechli nás a jeden den jsme strávili na policejní stanici. Potom nás odvezli do uprchlického tábora v Mnichově. Odtud jsme jeli do domu mého strýce v Cáchách, protože jsem byla velmi nemocná. Když se mi udělalo lépe, přesunuli jsme se do Dortmundu a odtud nás vzali do uprchlického tábora Castrop-Rauxel.

Podrobnosti o dalším osudu Raziyeh přineseme v následujících článcích.

Podívejte se, jak to vypadalo v bouřlivém uprchlickém táboře Idomeni: