9°C
Eva jede pomáhat uprchlíkům do Itálie. Zaklepe jí na dveře opět sociálka?
Kvůli pomoci uprchlíkům musela na sociálku a pravidelně jí chodí výhrůžky. I přesto se Eva Zahradníčková hodlá vydat na cestu do italského uprchlického tábora u Bari s humanitární pomocí. Na místě se chce soustředit hlavně na děti a zároveň odlehčit jejich rodičům, kteří na ně v táborech často nemají čas a řeší existenciální otázky.
S Nicol Wagnerovou byla již na několika místech, kde společně pomáhaly uprchlíkům. Itálie tak bude jejich sedmou cestou. „Od loňského září jsme byly opakovaně v Maďarsku, kde pro nás tenkrát celá práce pro uprchlíky začala. Dále v Chorvatsku, Srbsku, na různých místech v Rakousku, Řecku, Německu a ve Slovinsku,“ uvedla pro Blesk.cz aktivistka Eva Zahradníčková.
Při svých cestách se dokonce setkaly i s mafií. „Tento nový druh obchodu jsme zažily v Maďarsku, Řecku, a dokonce i v Rakousku,“ popsala aktivistka.
Podle ní mají italští dobrovolníci momentálně na starost rovnou dvě uprchlické vlny. Jedna přichází z Afriky na Sicílii a druhá po uzavření makedonských hranic přichází po moři z Řecka. „Vezeme hlavně dětské a dámské oblečení, trvanlivé potraviny, boty, stany, spacáky a hygienické potřeby. Momentálně pořádáme finanční sbírku na náš transparentní účet, abychom mohly zůstat co nejdéle, a potřebujeme prostředky na nákup běžných potravin přímo na místě,“ upřesňuje Zahradníčková.
Sociálky se už nebojím
Na místě se chtějí soustředit hlavně na děti, které jsou podle jejích zkušeností například z Idomeni nejvíce zranitelné. „Plánujeme jim tam udělat zábavný i lehce vzdělávací program a zároveň trochu odlehčit rodičům, kteří na své děti v táborech často nemají čas a řeší existenciální otázky,“ informuje Zahradníčková.
Toho, že by opět našla za dveřmi lísteček ze sociálky, se nebojí. „Pracovnice z OSPOD se ke mně chová velmi přátelsky a korektně. Nemám důvody ke strachu, neboť o mé děti je dobře postaráno,“ míní Zahradníčková.
Dokonce si už i zvykla na výhrůžky nebo urážky vůči své osobě i svým blízkým a jisté narážky prý přehlíží. „Když už jsem si myslela, že jsem zažila všechno, přišlo cosi nového, a to bylo vyhrožování napadením transparentního účtu. Nyní je vše již vyřešeno, ale ten den jsem raději rychle prostředky převedla, neboť se cítím zodpovědná za dary, které dostáváme,“ vzpomíná Zahradníčková.
K pomoci uprchlíkům ji přivedla dovolená na Kypru
K pomoci uprchlíkům ji přitom dovedla dovolená na severním Kypru, kde se s přílivem objevovaly boty běženců nebo oblečení. „To mnou otřáslo a můj syn do moře již nevlezl. Pak jsem se vrátila domů, kde byly zprávy plné kluků ve značkovém oblečení, s iPhony a obavy ze znásilňování a řezání hlav. Poprvé jsme s Nicol vyjely, protože jsme si chtěly udělat vlastní názor na to, kdo to do té Evropy vlastně jde. Tenkrát jsme si myslely, že půjde o jednorázovou cestu, ale od té doby se naše životy nevratně změnily,“ vysvětluje Zahradníčková.
Nejhorší chvíle spolu zažily ve slovinském Rigonze, kde byly svědky nahnání uprchlíků do kovové ohrady. Mířily tam na ně tanky, nad hlavami jim kroužil vrtulník a vše řídila policie i armáda. „Děti v noci plakaly, počůrávaly se strachem, bály se, když tank rozsvítil do tmy světla a ony nevěděly, zda nepojede proti nim. Jeden malý chlapec začal hrůzou kousat všechny kolem sebe,“ vzpomíná aktivistka s tím, že se tam potkaly s rodinou, jejichž matka trpí rakovinou a jedné z dcer nefunguje ledvina. „Nyní žijí ve Vídni a jsme s nimi stále v kontaktu,“ informuje Zahradníčková.
Po návratech z cest se jí vzpomínky zdají jako zlý sen
Za potěšující považuje, že řada lidí během uprchlické krize projevila solidaritu a stále dobrovolníkům pomáhají, aby mohli cesty realizovat. Nemá nic ale ani proti lidem opačného názoru a chápe jejich strach z neznámého. „Myslím si jen, že osobní zkušenost je něco, co mohu jen velmi těžko předat dál, i když se o to stále snažím například na svém facebookovém profilu,“ zmínila Zahradníčková.
Po každém zájezdu ale prý zažívá momenty, kdy jí všechny vzpomínky na to, co viděla, připadají jen jako zlý sen. „Občas na vteřinu zalituji, když jsou útoky hodně intenzivní nebo neobyčejně vulgární. Někdy mám pocit, že už další pohled na lidské utrpení neunesu. Ale pak se zase zvednu, sbalíme auto a jede se dál,“ uzavřela Zahradníčková.
V zimě vzbudil rozhořčení případ, kdy muslimského přítele Zahradníčkové údajně pobodal agresivní útočník. Po třech měsících vyšetřování ale policie odložila případ s překvapivým závěrem: muž si napadení vymyslel. Zahradníčková i zraněný muž něco takového odmítají.
Témata:
Související
