„Dětem vyhrožovali, že jim setnou hlavy.“ Příběhy běženců, kteří míří do Česka
Vyhrožování, ztráta příbuzných i majetku a neustálý útěk – to zažívají křesťané v městech, která ovládl samozvaný Islámský stát. Nadační fond Generace 21 od vlády dostal zelenou na přesídlení 153 z nich. Mezi nimi jsou hlavně rodiny s dětmi nebo vdovy, které v muslimských zemích nemají žádné postavení. Tady jsou jejich příběhy.
Vláda posvětila přesun 153 křesťanských uprchlíků, kteří museli už nesčetněkrát opustit svůj veškerý majetek i domov. Své o tom ví také vdova Hanna, která žila se svou rodinou v Mosulu ve čtvrti Al-Sukar. Po dobytí města Islámským státem se z mešit prý ozývalo hlášení, že má každý křesťan 48 hodin na opuštění města. Pokud by tak neučinili, museli by zaplatit vysokou daň, konvertovat k islámu nebo jim vyhrožovali i popravou.
Utekli proto do křesťanské vesnice 20 kilometrů od Mosulu. „Po týdnu jsme utekli z Bašiqy do Erbílu, protože IS postupoval dál a z rádia, televize a od dalších utíkajících uprchlíků jsme slyšeli zprávy o tom, co se děje a jak IS postupuje. IS unesl mého bratrance a dodnes o něm nic nevíme. Mého manžela zabili už předtím, v době po pádu Saddáma,“ uvedla Hanna pro Nadační fond Generace 21.
Děti po cestě do školy viděly sťatá těla
I rodina truhláře Andrease pochází z Mosulu. Jeho dům stál ve čtvrti, kde už v roce 2001 probíhaly boje muslimských milic. „Byli jsme ohroženi ze všech stran. Děti cestou do školy viděly, jak milice podřezávají lidi, což pro ně bylo traumatizující. Viděly pobité lidi, muže, ženy, děti. Muslimové cestou do školy mé děti zastavovali a ukazovali jim sťatá těla a říkali: ‚Toto jednou uděláme vám‘. Kvůli tomu všemu a psychickému stavu našich dětí jsme museli odejít,“ vzpomíná na svůj první útěk z domova.
Odešli tak nejdřív na čtyři roky do malé obce poblíž Mosulu a pak do města Qaraqoš, kde si truhlář otevřel obchod. Poté, co město napadl Islámský stát, odešli rovnou do Erbílu, kde nejdříve bydleli u příbuzných, ale brzo jim došly finanční prostředky. „Snažili jsme si najít práci, abychom si mohli vydělat na nájem. Jsem truhlář. Syn práci sehnal. Nějakou dobu jsme v nájmu byli, ale pak už jsme neměli dostatek peněz na pokrytí výdajů – nájmu, léků a dalších, a tak jsme museli do uprchlického tábora. Tam jsme dodnes,“ řekl Andreas.
Hrozba smrti jen kvůli vyznání
I Raina se svými třemi dětmi žila ve strachu. Její manžel zemřel v roce 2009 a každý posun bojů blíž ke Qaraqoši byl pro její rodinu hrozbou. „Pak ráno 6. 8. 2014, když byla zabita žena a dvě malé děti, všichni téměř zpanikařili. Kolem poledne přišla moje dcera – vdaná, přišla nám pomoct, abychom odešli,“ vypráví Raina. Museli projít několika místy, než našli útočiště v kostele svatého Josefa v Erbílu.
Spali tam na zahradě ve stanu s dalšími křesťany, kteří museli utéct před IS. Církev pro ně pronajímala různá místa, než se dostali do uprchlického tábora. „Po všem psychickém stresu a všech ztrátách se děti nemohly psychicky stále vzpamatovat. Od té doby dodnes jsme v tomto táboře. Zpět se vrátit nemůžeme, protože oblast je stále pod kontrolou IS, kteří plundrují naše majetky, zabili naše lidi a stále vyhrožují zabitím i nám, protože jsme křesťané,“ dodala Raina.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.