Zpověď Češky, která utíkala s uprchlíky: Zažila pašeráky, zatčení i šikanu

„Nejsilnější byl možná ten začátek, kdy vlastně 30 lidí včetně kojenců, těhotných žen se chtělo vydat ilegálně a dostat se do Evropy cestou... kukuřicí. Tato skupina byla ze Sýrie, byli to mladí lidé kolem 20 let s dětmi a byli mezi nimi asi dva nebo tři Iráčané,“ popsala Sodomková v pořadu Interview ČT24.

Mluvila o tom, jak lidé utíkají z občanskou válkou zmítané Sýrie a ve své zemi nevidí žádnou budoucnost. Sýrie je vleklými boji mezi vzbouřenci a jednotkami Bašára Asada, ale také mezi statečnými Kurdy a zabijáky z Islámského státu rozvrácená a trpí. Aby se dostali do bezpečí, strávili tihle uprchlíci na cestě již dva měsíce v momentě, kdy se s českou novinářkou a francouzským fotografem potkali. „Na těch lidech je to poznat, že mají za sebou kus cesty. Hodně jsou zhublí, jsou nemocní,“ uvedla Sodomková.

S uprchlíky se potkala kousek před schengenskou hranicí na srbské straně. Mluvila s nimi o tom, jak cestovali ze Sýrie. Plavili se po moři, dostali se do Makedonie či Srbska, cestovali po moři, vlakem, autobusem či pěšky. A pak se dostali na maďarské hranice. „Od té doby to pro ně byla druhá nejtěžší část cesty po plavbě lodí,“ upozornila v rozhovoru s moderátorkou Světlanou Witowskou Sodomková a pokračovala: „Maďarská policie se k nim chová jako ke zločincům.“

Útěk uprchlíků přes kukuřičné pole na srbsko-maďarské hranici | Reuters

„Oni vlastně nechápou, když je to další v řadě zemí, kterou procházejí, že tady je schengenská hranice a tady se musí identifikovat. Spoustě těch lidí to nikdo neřekl. Na srbské straně se pohybovaly stovky lidí v kukuřici a různě tam manévrovaly a přemýšlely, kudy přelézt ten ostnatý drát. Ale tam úplně stačilo, kdyby tam přijela nějaká nezisková organizace, která by jim řekla, že se nemusí bát, že se mají nechat identifikovat a vše proběhne hladce. Ale to se absolutně nestalo. Tam rovnou nastoupily obušky a slzný plyn,“ vypověděla Češka.

Když se uprchlíci vydali na cestu od srbsko-maďarské hranice, pohybovali se před skupinou tři mladí „průzkumníci“, vybavení mobily. Zjišťovali, kudy se má skupina ubírat. „Bez toho mobilu byste takovou cestu nemohli uskutečnit,“ upozorňuje Sodomková, která svou cestu popsala také v Týdeníku Echo.

Mobil označila za první věc pro přežití a také první věc, po které se uprchlíci shání. Právě tady se otevírá prostor pro mobilní operátory, aby na uprchlících vydělávali. Prodat jim své produkty se snaží již při vstupu na evropskou pevninu v Řecku či Itálii. „Vydělává na nich de facto každý. Takový uprchlík, to je chodící koruna či dolar,“ řekla na ČT24 Sodomková. I taková srbská policie, která uprchlíky běžně pouští dál, prý „její“ skupinu zatkla a propustila až po zaplacení „kauce“ 50 eur.

Češi jeli s pomocí do Maďarska. Uprchlíci je vítali s otevřenou náručí

Maďaři ji zatkli za pašování uprchlíků

Z cesty po Maďarsku přinesla Sodomková ještě další dvě zajímavá svědectví. Svou cestu popisovala i na Facebooku, offline však skončila poté, co ji Maďaři zatkli za pašování uprchlíků. „My jsme se s tou skupinou 30 lidí jako novináři proplížili polem kukuřice. Kolem půlnoci došlo k momentu, kdy ta 30členná skupina začala jednat s pašeráky a ti jim nabízeli, že za 300 euro je dovezou do Budapešti,“ vzpomínala Sodomková.

Bylo nedlouho poté, co v Rakousku objevili v dodávce sedm desítek mrtvých uprchlíků. Sodomková se obávala, že tito uprchlíci mohou dopadnout stejně. Tragédie od rakouské dálnice pak přiměla ji a jejího francouzského kolegu k tomu, aby tři nemocné uprchlíky svezli kus vlastním autem. Doufali, že jim tím zachrání životy. Namísto toho skončili ve vězení coby pašeráci. 

Na policejní stanici strávili noc. Policistům prý dali stopu k pravým pašerákům – záznam jednání, tváře pašeráků, místo, kde k nabídce na svezení do Budapešti došlo. „Nedělo se vůbec nic, policie nás tam držela do rána, ani nás nevyslechla, na ty fotky se vůbec nepodívala,“ stěžuje si Sodomková.

Michael Kocáb pro Blesk: Když budeme k uprchlíkům nepřátelští, zaděláme si do budoucna na problémy!

Ani tahle restaurace imigrantům nevaří

V Budapešti se pak sešla s trojicí uprchlíků, které přepravovali. Když je ale chtěli vzít do restaurace nedaleko nádraží Keleti, aby společně udělali rozhovor, narazili. Uprchlíky tam odmítli obsloužit. Zkrátka podobný podnik jako ten z českých Hrušovan, který odmítl vařit pro imigranty.

„Číšník nám řekl, že migranti obecně tam jíst nebudou a ať jdou pryč. Syřani říkali: My máme peníze, my se chceme najíst a zaplatit. Byli čistí a vzdělaní a nebyli to žádní necivilizovaní, otrhaní lidé. Číšník je poslal pryč a my jsme protestovali. Říkali jsme, že nám to připomíná trochu situaci v Německu ve 30. letech. Následovala obrovská bitka, kdy číšník fotografa srazil k zemi, rozbil mu brýle, zranil ho na obličeji, vzápětí srazil k zemi mě a bušil do nás. Já jsem naštěstí měla batoh, tak mám jen dvě modřiny,“ popsala dramatické okamžiky Sodomková. Maďarská policie to poté opět řešit odmítla.

Sodomková se v Budapešti zahalila hidžábem a s uprchlíky se dostala až do autobusu, který je vezl do Rakouska. Ani tato část cesty za evropským snem, tedy cesty do Německa, neprobíhala hladce. Jejich autobus začal hořet. Pak ale následovalo dojemné rakouské uvítání. Červený kříž rozdával na hranicích uprchlíkům čaj, kávu, deky. Ve Vídni se sešly zástupy lidí, aby uprchlíkům přinesly oblečení. Někteří jedinci je prý zvali dokonce i k sobě domů, aby se u nich osprchovali. 

„V Maďarsku by vám za to hrozil trestní postih,“ uvedla česká novinářka a ve vysílání ČT dodala: „Česko má stejnou reputaci jako Maďarsko. Oni to tuší, že je tady čeká šikana jako v Maďarksu. Oni to tuší, oni mají ty telefony, tak si to řeknou velice rychle.“

Česká novinářka Magadalena Sodomková popsala cestu s uprchlíky z Maďarska do Rakouska. | Facebook