Mistr špionážního románu Frederick Forsyth (†86): Měl románek s československou agentkou!

Autor světoznámých špionážních bestsellerů odešel do tvůrčího nebe v pondělí. Než jej v roce 1971 proslavil »Šakal«, působil Forsyth jako korespondent. V 60. letech působil ve Východním Německu (NDR) pro agenturu Reuters a BBC, a to také v Praze. O jeho krátkých návštěvách ČSSR existují záznamy, které Blesk dohledal v Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Scéna z filmu Den pro Šakala z roku 1973. | Profimedia.cz

Reakční narážky

Na setkání s ním z října 1963 v Praze vzpomínal agent URAN. „S Forsythem jsem hovořil o politické situaci v Evropě. Hovořil o Německu, hlavně o Berlíně. Říkal, že situace v Berlíně bude vyřešena již velmi brzy, a naznačoval, že ve prospěch západu…“ Podobnými poznámkami Forsyth URANA potrápil vícekrát. Třeba když se mladý Angličan pídil po výtržnostech na Václavském náměstí z 1. května 1964. Forsyth chtěl vědět, kdo je organizoval, zda studenti. Když mu URAN řekl, že jde o jednotlivce a tady se nad tím nikdo nepozastavuje, Angličan měl odpověď. „On říkal, že u nás to nic není, ale ve východním Berlíně, kde on pracuje, prý je to denně. Měl reakční narážky, že kdyby nebyla zeď v Berlíně, že by tam již nikdo nebyl, že prý je v NDR hlad apod…“ Agenturní zpráva z června 1964 zase uvádí: „Zajímal se o průběh našich voleb. Říkal, že slyšel, že mnoho lidí nešlo volit. Pak se ironicky zeptal, zda-li bych mohl sám mu vysvětlit, co mají za význam naše volby.“ Poslední záznam z června 1973 pak Forsytha, tehdy již etablovaného spisovatele, hodnotí jako „podezřelého z nepřátelské činnosti proti ČSSR“.

Milování s StB

Z dokumentů ABS ale také vyplývá, že Forsyth při svých krátkých návštěvách usiloval opakovaně o setkání s ženou jménem Jana. Ta se s ním měla stýkat během jeho pobytů v hotelu Jalta, jak uvádějí např. záznamy z prosince 1963. Na další setkání mělo dojít také v květnu následujícího roku. „Sháněl se po Chybové Janě, telefonoval jí, ale ta za ním přišla až 3. 5. na snídani (byla celou noc pryč a rodiče ji nechtěli pustit domů),“ hlásil dále URAN. Románek s mladou ženou si spisovatel vybavoval ještě po půl století. „Ano, ale jen krátký, v podstatě jen jednu noc. Bylo mi pětadvacet, dal jsem se do řeči s krásnou dívkou, něco jsme vypili a pak tančili. Jmenovala se Jana,“ vzpomínal Forsyth v rozhovoru pro iDNES v roce 2014.

A rozvedl trochu i další podrobnosti: „Léto roku 1964 bylo velice horké, proto jsme asi okolo jedné šli na vzduch. Věděl jsem, že severně od Prahy jsou nějaká jezera, tak jsme tam jeli. U jezera jsme se svlékli a zaplavali si. Pak jsme si lehli na břeh a milovali se. Při cestě zpět mi došlo, že ve zpětném zrcátku nevidím žádná světla. Běžně se za mě vždy nějaké auto přilepilo, někdy i dvě tři. A teď jsme jeli po prázdné silnici. Řekl jsem to Janě a podivil se, co se asi stalo s StB... Ona na to: Právě ses s ní miloval.“

„Tipoval bych, že Jana chodila na vysokou a tohle bylo něco jako brigáda. Prostě jen pozorovat zápaďáky v hotelu Jalta. Takže když chlapci, co mě obvykle sledovali, viděli, že odjíždím s ní, řekli si asi, že je to v pořádku, že pro ně pracuje. Což já samozřejmě netušil,“ glosoval to Forsyth ve zmíněném rozhovoru. On sám před 10 lety překvapil svět, když přiznal, že více než 20 let byl agentem britské rozvědky MI6.

Společenská agentka

Vlastní složku estébáci vedli také na Chybovou. Jako „společenskou agentku“ ji naverbovali v roce 1960, jako krycí jméno si sama zvolila RENA. Cílem jejího vázání bylo získávat poznatky o cizincích, se kterými přicházela do styku. „Charakterově se jeví jako upřímná, veselá a inteligentní mladá žena. Její velká záliba je hraní na klavír. Stále chodí moderně oblékána, někdy však i dost výstředně. Ovládá velmi plynně angličtinu a částečně rusky. Vážnou známost dosud nemá,“ stojí v dokumentech. Jenže po prvotní spolupráci s tajnými se ukázalo, že Jana příkazů nadřízených příliš nedbá. Záznam z prosince 1961 totiž mj. uvádí: „I přes pokyn řídícího orgánu se opět i nadále pohybuje v bytě zaměstnance velvyslanectví SAR Darwishe, a to i po dobu celého týdne. Tato situace byla v poslední době i předmětem kritiky ze strany občanů. V důsledku toho byl její otec předvolán orgány VI. Odboru k pohovoru, kde byl upozorněn na chování RENY s tím, aby provedl nápravu.“ Krátce poté s ní StB ukončila spolupráci.

Provdala se do Švýcarska

StB se s Janou, která se mezitím provdala a přestěhovala do Švýcarska, pokusila znovu navázat spolupráci ještě v 80. letech. Zjistili totiž, že jako pracovnice oddělení cizinecké policie by mohla donášet na československé emigranty. A kdyby se chtěla náhodou spolupráci vzpírat, měli připraveni i hrozbu: „V případě, že odmítne, bude jí opět předloženo prohlášení o mlčenlivosti (závazek ke spolupráci z října 1960 – pozn.) s tím, že v ČSSR existuje slib o spolupráci jí vlastnoručně podepsaný a není vyloučeno, že bude v blízké budoucnosti použit vůči její osobě.“ Už v březnu téhož roku ale úřady navrhly spis Chybové ke skartaci. Jednoduše proto, že se žena už do Československa nemínila vracet.