„Odmítli mě ošetřit,“ říká Petr. HIV pozitivní stále naráží na předsudky, pomoci má Kontakt+
V době pokročilého zdravotnictví, kdy včas diagnostikovaní lidé s HIV nemohou nakazit nikoho dalšího, se musí infikovaní neustále potýkat s nemalou dávkou stigmatu. Neoprávněně je navíc neodsuzuje pouze „neznalá veřejnost“, ale i profesionálové z lékařského sektoru. Česká společnost AIDS pomoc rozjela nový projekt Kontakt+, který má HIV pozitivním a jejich rodinám pomoct se vyrovnat s diagnózou i složitým postavením v často nepřátelské společnosti.
Nákaza HIV už dávno není rozsudkem smrti. Lidé, kteří se nechají včas otestovat a nenechají nemoc vyeskalovat, mohou díky lékům žít dlouhý a plnohodnotný život. Virová nálož navíc klesne na tak nízkou úroveň, že se virus stane nezjistitelným a tím pádem i nepřenositelným. Nakažení lidé mohou mít naprosto zdravé děti a užívat si sex s partnerem stejně svobodně jako všichni ostatní.
Stigma a strach ale ve společnosti dál přetrvává. Někteří si pod HIV pozitivním člověkem představí někoho bez zábran a někoho, kdo pro ně samotné představuje určité riziko. Tyto předsudky se přitom mohou vztahovat úplně na kohokoli a s nákazou virem HIV nemají ve skutečnosti nic společného.
Lékaři mě posílali jinam
K dnešnímu Světovému dni boje proti AIDS se o své zkušenosti s nákazou rozhodl promluvit úspěšný právník Petr Kalla. Na stigma vůči nakaženým narazil mnohokrát nejen v osobním životě, ale i během návštěv u lékaře nebo v nemocnici.
„Zubař mi například řekl, že mě sice nemůže přestat ošetřovat, ale že by byl radši, kdybych si našel jiného zubaře. Několik let jsem pak k zubaři nechodil, nemohl jsem žádného sehnat,“ svěřil se Blesku Zprávám. „Obdobně na urologii mě jednou odmítali ošetřit s tím, že mám jít na Bulovku.“
S podobnou situací se pan Kalla setkal i na příjmu v nejmenované nemocnici, kde jeden z lékařů podle jeho slov dostal téměř záchvat paniky, když se dozvěděl, že je právník HIV pozitivní.
Podobnému přístupu se mu dostalo i v pražské kavárně určené pro zákazníky patřící do komunity LGBTQ+. Kalla v tu dobu byl a dosud je společníkem firmy, která podnik provozuje. „Mrzelo mě, když jedna do té doby častá návštěvnice přestala do kavárny chodit, protože se dozvěděla, že jeden z barmanů má HIV. Bohužel se jí donesla nesprávná informace, že jde o barmana a nikoli o společníka,“ vzpomínal.
Na dotaz, co by vzkázal nově diagnostikovaným lidem, odpověděl následovně: „Ve chvíli, kdy se dozvíte, že jste pozitivní, začněte, pokud možno, co nejdříve s léčbou. Stále sice zatím nemáme lék, kterým bychom HIV úplně vyléčili, ale máme možnost zastavit jeho šíření.“
Pan Kalla se o své nákaze dozvěděl před 16 lety a strávil poslední dekádu snahou o vymazání zbytečných předsudků. Na závěr tak přidal i krátký vzkaz pro nenakažené. „HIV se nepřenáší ani dotykem a ani polibkem, ba ani tím, že se utřete do stejného ručníku jako osoba s HIV.“
Případů v Česku neubývá
Jedním ze způsobů, jak stigma ukončit, by bylo například obohacení školní výuky. „Nedávný průzkum Státního zdravotního ústavu mezi studenty ukázal na velmi dobrou informovanost o způsobu přenosu HIV a dalších pohlavně přenosných onemocnění. I tak si ale myslím, že je stále důležité lidem vysvětlovat, že pokud se člověk žijící s HIV léčí, ve většině případů jeho virová nálož klesne po několika měsících na nedetekovatelnou hladinu,“ řekl pro Blesk Zprávy předseda České společnosti AIDS pomoc Robert Hejzák.
Nárůst počtu nových diagnóz u nás podle Hejzáka v posledních letech stagnuje. „Za poslední 4 roky bylo každoročně diagnostikováno kolem 250 lidí,“ upřesnil. A ačkoli si Česko v porovnání s podobně velkými zeměmi vede velmi dobře, ročně je u nás odhaleno více nákaz než v Rakousku, Dánsku, Maďarsku nebo Norsku.
„Zatímco většina evropských zemí hlásí meziroční poklesy počtu nových případů HIV infekce, v Česku čísla nijak zásadně neklesají,“ doplnil předseda společnosti. Oproti státům s podobnou populací je ale virus u nás stále rozšířený jen minimálně. „Česko má ke konci září 2021 hlášených celkem 4 523 případů. Řecko má 16 tisíc případů, Švédsko 14. tisíc, Belgie 31 tisíc,“ konstatoval Hejzák.
V Česku na AIDS podle předsedy zemře každý rok méně než dvacet lidí. „Vesměs jde o pacienty, u kterých byla infekce zachycena pozdě. Časně diagnostikovaní pacienti, kteří zahájí antiretrovirou léčbu, se naopak v drtivé většině případů nikdy do stádia onemocnění AIDS nedostanou,“ upřesnil.
Průměrný věk, kdy dochází k odhalení nákazy, je v Česku 38 let. „Největší počet nových diagnóz je ve skupině 30-34 let, celkové věkové rozpětí je ovšem mnohem širší,“ upozornil Hejzák. Dodal, že s virem se u nás potýkají náctiletí i senioři.
Rozjezd projektu Kontakt+
Česká společnost AIDS pomoc letos v červnu přišla s novým programem Kontakt+. Jedná se o soubor služeb z několika odvětví a zahrnuje psychologickou a psychoterapeutickou pomoc, sociální poradenství a dokonce i antidiskriminační a právní podporu.
Služby mohou čerpat nejen lidé s diagnostikovanou nákazou, ale i jejich rodinní příslušníci. Program má za úkol dotyčným ukázat, jak se s diagnózou co nejlépe vyrovnat, a usnadnit jim život ve světě, který z nich často dělá odpadlíky.
„Služba samozřejmě navazuje na naše předchozí aktivity. Jejím cílem ale bylo poskytnout klientům komplexní služby a zbytečně je netříštit do různých aktivit,“ řekl Blesku Zprávám Hejzák. Do programu se od června přihlásilo kolem třiceti klientů a několik členů zasažených rodin.
K projektu se pozitivně vyjádřil pan Kalla. „V době, kdy jsem se dozvěděl, že mám HIV, a ani v době, kdy jsem řešil HIV coming out před svou rodinou, tato služba ještě neexistovala. Jsem ale moc rád, že dnes existuje a může pomáhat ostatním,“ řekl právník. „Moc dobře si uvědomuji, co jsem si sám prožíval. Pomoc by se mi tehdy skutečně hodila.“
