Jednomu z častých nádorů v ČR podlehl i herec Marek (†69). Koho nejvíc ohrožuje maligní lymfom?
Herec Vladimír Marek (†69) prohrál po dlouhých letech boj se zákeřným onemocněním - maligním lymfomem. Podle MUDr. Jana Kořena, primáře 1. interní kliniky – kliniky hematologie VFN a 1. LF UK, se jedná o pátý nejčastější nádor v české populaci. Ročně je u nás diagnostikováno kolem 2500 nových pacientů. V posledních 20 letech došlo k významnému zlepšení celkového přežití, nicméně záleží na typu lymfomu i pokročilosti onemocnění. Jak se maligní lymfom projevuje a kdo je jím nejvíce ohrožen?
Vladimír Marek (†69) poslední roky kvůli částečnému ochrnutí a rakovině, s níž statečně bojoval, téměř nevycházel ze svého bytu na pražských Vinohradech. „Tělo se rozhodlo, že mi vrátí všechno, čím jsem ho za svého bujného života trápil. Já nějak tušil, že to tak bude,“ říkal ale s úsměvem Vladimír Marek, kterého v osudný den bez známek života našel kamarád.
„Rodina dává na vědomí všem Vláďovým přátelům, že zemřel v souvislosti se svým onemocněním - lymfomem, který mu znepříjemňoval život posledních pár let,“ napsala na sociální síť vnučka herce Anna Kvasničková.
Co je vlastně maligní lymfom? Jak uvedl výzkumný tým proděkana 1. LF UK prof. MUDr. Pavla Klenera, Ph.D., který působí na Ústavu patologické fyziologie a I. interní klinice 1. LF UK a VFN, ačkoliv lymfomy představují nejčastější hematologické nádory, pro veřejnost je to ve srovnání s leukémií pojem spíše neznámý.
Agresivní typ nádoru
„Lymfomy jsou heterogenní skupina zhoubných nádorů vycházejících z jednoho typu bílých krvinek (lymfocytů), představují 5. nejčastější malignitu z hlediska incidence v naší populaci. Ročně je v Česku diagnostikováno kolem 2500 nových pacientů,“ vysvětlil Blesk Zprávám MUDr. Jan Kořen, primář 1. interní kliniky – kliniky hematologie VFN a 1. LF UK..
Základní členění rozděluje lymfomy na hodgkinské a non-hodgkinské. „V podrobné klasifikaci rozeznáváme desítky různých podtypů, které se odlišují biologickými charakteristikami, klinickými projevy, agresivitou průběhu, terapeutickým přístupem i prognózou,“ dodává Kořen.
Difuzní velkobuněčný B-lymfom (DLBCL) je nejčastějším typem tzv. non-hodgkinských lymfomů – na západní polokouli zastupuje plnou třetinu všech jejich případů. Jedná se o agresivní typ nádoru, který roste velmi rychle, v řádu týdnů, někdy i dnů, a na rozdíl od tzv. indolentních (méně agresivních, s pozvolnějším průběhem) non-hodgkinských lymfomů vyžaduje okamžitou léčbu.
Projevy: Zvětšení uzlin, hubnutí i dušnost
Nejběžnějšími projevy lymfomů jsou hmatné, nebolestivé zvětšení lymfatických uzlin v jedné nebo více lokalitách - na krku, v podpaží, v tříslech. „Při postižení v hrudníku nebo v břiše se mohou projevit dušností, kašlem, bolestí, zažívacími obtížemi, atd., a dále nespecifické celkové příznaky, jako jsou zvýšené pocení, teploty, hubnutí, únava, slabost. U menší části nemocných je diagnoza lymfomu zjištěna náhodně při vyšetření z jiného důvodu,“ vyjmenovává příznaky nádoru MUDr. Kořen.
Nemoc se může objevit i u dětí
Lymfom může postihnout kohokoli v jakémkoli věku, zejména se ale vyskytuje u starší populace, asi 2/3 případů jsou diagnostikovány po 60. roce věku.
Mohou se vyskytnout ale i v mladším věku, pro některé je to dokonce typické (Hodgkinův lymfom), velmi vzácně se mohou vyskytnout i u dětí.
„Vyšší výskyt lymfomů pozorujeme u pacientů s výrazně sníženou imunitou (např. pacienti užívající imunosupresivní léčbu), u některých chronických zánětlivých onemocnění. Existuje i určitá genetická zátěž, nejbližší příbuzní pacientů s lymfomem mají asi 2-3x vyšší riziko než je populační. U velké většiny onemocnění se, ale příčina vzniku onemocnění nedá určit,“ říká primář 1. interní kliniky – kliniky hematologie VFN.
Prognóza záleží na typu lymfomu
V posledních 20 letech došlo k výraznému zlepšení celkového přežití jak nemocných s Hodgkinovým lymfomem, u nějž se pětileté relativní přežití všech diagnostikovaných pacientů zlepšilo z 64,5 % (v letech 1990–1994) na 81,4 % (v letech 2010–2015).
Totéž platí i pro non-hodgkinův lymfom, u nichž došlo ke zlepšení z 41,5 % (v letech 1990–1994) na 63,7 % (v letech 2010–2015).
„Jedná se o souhrnná data všech nemocných, prognóza se značně odlišuje mezi jednotlivými podtypy lymfomů, vliv na ni ma řada dalších faktorů, jako jsou pokročilost onemocnění, věk, celkový biologický stav, přidružená onemocnění atd.,“ doplňuje MUDr. Kořen.
Léčba? Ozařování či transplantace kostní dřeně
Nejčastější typy lymfomů se léčí hlavně chemoimunoterapií, tedy kombinací klasické chemoterapie a cílenou, biologickou léčbou. V některých situacích je možné využít i ozařování.
Mezi další možnosti patří ve vybraných případech, u výrazně rizikových pacientů, vlastní (autologní) nebo alogenní (od dárce) transplantace kostní dřeně.
„V posledních letech se rovněž výrazně rozšiřují možnosti použitích nových léků a postupů, zejména při selhávání standardních postupů, jako jsou nové generace monoklonálních protilátek, léky postihující cíleně patologické regulační děje na úrovni lymfomové buňky, nové metody imunoterapie, kam patří inhibitory kontrolních imunitních bodů, nebo použití geneticky modifikovaných T-lymfocytů,“ uzavírá lékař.
Pacientům s lymfomy pomáhá pacientská organice Lymfom Help.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.