Češi tloustli už před pandemií, tvrdí experti. Děsí je obézní děti i osm prosezených hodin denně

Covid-19 je asi nejčastěji skloňovaným onemocněním za poslední rok. Posledních několik týdnů se mluví o vlivu tohoto onemocnění na obézní pacienty, kteří plní jednotky intenzivní péče. „Je tady jeden rys, který je společný pacientům s těžkým průběhem. Z 80 procent jsou to lidé s nadváhou a obezitou s tukem kolem vnitřních orgánů. Když se k tomu přidá cukrovka a ischemické choroby, je to velký problém,“ upozorňoval premiér Andrej Babiš (ANO).

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Alarmující je, že Čechů s nadváhou a obezitou nadále přibývá. Odhaduje se, že potíže s váhou má víc než polovina dospělých. „Závisí na tom, jakým způsobem se to zjišťuje. Nicméně Světová zdravotnická organizace (WHO) mluví o tom, že 39 % lidí trpí nadváhou a zhruba dalších 15 % je obézních. Podobné údaje mají i Američané, kteří rovněž mluví o cca 55 % lidí, co mají nadváhu a obezitu, když se bavíme o dospělých. Nebazíroval bych na procentu, ale myslím, že situace je skutečně kritická,“ řekl pro Blesk Zprávy Václav Bunc, vědecký pracovník a profesor Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

„Tělesná zdatnost populace klesla za posledních 20 let asi o 30 % a zhruba stejně stouply náklady na zdravotní péči,“ dodává s tím, že základním problémem je především balanc mezi výdejem a příjmem energie. Ve výdaji silně zaostáváme. Tato nerovnováha má pak za následek celou řadu tzv. civilizačních onemocnění a výrazně zvyšuje náklady na zdravotní péči.

Sedíme i 8,5 hodiny denně

Opasky Čechů se tak nadále zvětšují. Největší boom obezity jsme u nás zaznamenali mezi lety 2000-2008, tvrdí obezitolog Martin Matoulek z III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK. A nyní nás s pandemií možná čeká totéž - náš životní styl je totiž koronavirem poznamenán. I tak se ale může člověk zvednout a jít se projít.

Děti s nadváhou jsou zrcadlem vaší výchovy! Vážně je chcete trestat dietou?

Už před samotnou krizí pohybová aktivita Čechů pomalu klesala. „Jsme schopni většinu věcí udělat vsedě od stolu, kompletně. Svoji práci můžeme udělat z domova od počítače, můžeme si poslat domů i nákup. Pohybová aktivita se tím přirozeně snížila,“ vysvětluje Blesk Zprávám Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness.

Podle komory a řady průzkumů za poslední rok přibralo na váze 35 % lidí, přičemž počet kroků klesl o 30 %. Prosedíme celých 8,5 hodiny denně. „Pravdou ale je, že už před koronavirovou pandemií patřili Češi mezi nejobéznější národy na světě. A na váze rapidně přibírají i celý poslední rok, protože tráví mnohem více času sezením, stres zahánějí nezdravým jídlem a alkoholem, ale hlavně jim markantně ubylo pohybu, který je přitom tou nejlepší prevencí proti řadě nemocí,“ podotýká  Havrdová.

Z tlustých dětí rostou tlustí dospělí

Doslova nárůst břich se netýká jen dospělých. S přebytečnými kily se potýkají i děti. „U dětí proběhla velká studie v ČR, kdy se zjistilo, že 30 % dětí má problémy s nadváhou, z toho zhruba 11-13 % je obézních. Čísla se tak zdají příznivější, ale problém je v tom, že to dítě, co má nadváhu, případně je obézní, tak s velmi vysokou pravděpodobností bude mít stejné problémy i jako dospělý,“ míní Bunc.

Bunc i Havrdová se shodují v tom, že za vysokou váhou dětí mohou především jejich rodiče. Podle Bunce je až 80% pravděpodobnost, že pokud jsou obézní oba rodiče, bude tak vypadat i jejich dítě. Genetika v tomto ale nehraje tak velkou roli, jak dodává expert. „Z 95 procent si za svou váhu můžeme prostě sami,“ konstatoval pro Blesk Zprávy.

Děti totiž od rodičů přebírají životní styl, učí se od nich a „kopírují“ jejich chování. „Rodičům jejich kilogramy navíc nevadí, protože jsou stejní jako oni. Jak se chovají rodiče, tak se chová dítě (…). Je to odpovědnost rodiny, ta by měla zajistit, aby si dítě získalo pozitivní zkušenost s pohybem. Takové to pokřikování: Neroztrhni si kalhoty, neušpiň se. To tomu nepomáhá. Stejně tak nepomáhá druhý extrém, kdy dítě dochází na několik sportovních kroužků a nemá ani kolikrát čas na nic jiného,“ pokračuje Bunc v jistém kárání rodičů.

Drahý trenér? Chůze a čistá voda je zdarma

Aby toho domácí váhy neměly málo, zasáhla nám do pohybu i pandemie. Jak již bylo zmíněno, za poslední rok přibralo na váze přes 30 % Čechů, v průměru pak asi o 2,5 kila. Nutno říci, že je logické, že přibývání na váze není jen o nedostatku pohybu, ale také o stresu i úzkosti. „Je to jedno s druhým, každý z nás zná třeba zajídání stresu. Nedostatek pohybu, špatná strava i stres, to vše s tímto jevem souvisí,“ míní Havrdová.

Přesto je pohyb a celkově výdej energie pro udržování váhy klíčový, jak podotýká Bunc. Podle něj se totiž Češi zlepšují v kvalitě i kvantitě stravování. Pořád ale přijímaný energetický obsah převyšuje následný výdej. Nad výdejem si přitom nemusíme představovat hodiny tvrdého cvičení, jak zdůrazňují experti napříč obory.

Takhle vypadají školní obědy ve Francii, USA a na Ukrajině. Jak si vede Česko?

Jednoduchý a úplně základní pohyb je prostě chůze. Ideálně by se podle Havrdové mělo ujít na 10 tisíc kroků denně - samozřejmě s přihlédnutím na zdravotní stav a na věk. Expertka zmiňuje, že existuje několik desítek aplikací, které zdarma kroky, ale i rychlost chůze jednoduše změří. „Diagnostika“ pohybu je pak prvním klíčem k tomu, jak zredukovat svou váhu.

„Každý by si měl udělat monitoring běžného pohybu ve formě kroků, které denně udělá. Jejich počet je jedním z největších zrcadel vlastního životního stylu. Stačí postupně množství svých kroků navyšovat. Pokud ujdu tisíc kroků denně, tak i skok na dva tisíce je ohromným pokrokem,“ pokračuje Havrdová s poznámkou, že diagnostikou množství běžného pohybu v průběhu dne začíná každý dobrý trenér. A obyčejná chůze je zdarma.

S obézními pacienty je víc práce. | Reuters

Dalším zlatým pravidlem je pít čistou vodu. „Máme tu ty „cool“ věci, jako jsou slazené limonády stále propagované v médiích (…). Nechápu averzi vůči vodě z kohoutku, která je u nás skutečně velmi dobrá. Problém nicméně vidím v tom, že když jdou například děti do školy, tak si kupují velké sladké limonády. Je to prostě o životním stylu,“ komentuje dále Bunc.

Havrdová je stejného názoru a rozhovor s Blesk Zprávami uzavírá poznámkou, že je to jednoznačně na zodpovědnosti každého z nás, jak se ke svému, ale i dětskému tělu zachováme.