
Martin (†37) trpěl smrtelnou nemocí, podstoupil asistovanou sebevraždu. Život ukončil ve Švýcarsku
Milovaný manžel a otec Martin Přecechtěl (†37) si v úterý dobrovolně vzal život ve Švýcarsku. Důvodem k asistované sebevraždě byla nemoc amyotrofická laterální skleróza (ALS), která postupně Martina připravovala o možnost pohybu. Doslova mu brala dech i slova. O smrti informovala manželka Markéta.
Amyotrofická laterální skleróza (ALS) si nevybírá, může postihnout kohokoliv. Na nemoc zemřel i expremiér Stanislav Gross (†45). Nyní má toto zákeřné neurologické onemocnění další oběť, Martina Přecechtěla (†37).
„S hlubokou lítostí oznamuji, že po dlouhé a vážné nemoci nás 29. 6. 2021 ráno Martin opustil. Moc si vážím všech, kteří při nás s Martinem stáli a pomohli Martinovi najít vytoužený klid,“ napsala na webovou stránku věnující se ALS Martinova rodina.
Život ukončil dobrovolně ve Švýcarsku
Diagnózu se Martin dozvěděl před necelými dvěma roky. Právě 2-5 let je průměrné dožití pacientů s ALS od určení diagnózy. Nemoc samotná ale život Martinovi nevzala, rozhodl se jej totiž ukončit dobrovolně ve Švýcarsku. „Neměl žádný strach, ani neplakal. Byl rád a bylo poznat, že jakmile začala látka účinkovat, cítil úlevu,“ sdělila serveru iROZHLAS.cz jeho manželka Markéta.
Manželka serveru popsala i samotný proces. Nemoc totiž Martinovi sebrala i možnost, aby se napil z kelímku se smrtícím koktejlem. Po dvou pokusech mu tak látku podali nitrožilně - tlačítko si ale musel zmáčknout sám.
„Nezapískám, nefouknu, nezakřičím“
Martin býval aktivním sportovcem. Rád hrál hokej, chodil po horách a zvládl i velmi obtížné túry. První problémy byly nenápadné, jak se začátkem tohoto roku svěřil Blesk Zdraví. „Jeli jsme někam autem, já jsem řídil, a když jsme dorazili na místo, byl jsem tak vyčerpaný, že jsem nemohl ani promluvit,“ zavzpomínal.
Právě plíživě a nenápadně nemoc opravdu postupuje. Onemocnění totiž postihuje motorické nervové buňky v mozku a míše. Pokud tyto neurony nefungují, mozek nedokáže ovládat svaly a jejich pohyby. To vše jde postupně, takže pacientovi vyřazují postupně všechny svaly, až na oči.
„Vypadám pořád stejně a snad i zdravě, ale cítím, že nemoc postupuje. Jím dvakrát pomaleji než ostatní, jídlo dojídám studené, musím si také dávat pozor, aby mi nepadalo z pusy. Maso už nerozkoušu. Nezapískám, nefouknu, neudělám ani pšššt na děti, špatně se mi pije z lahve nebo z plechovky. Nezakřičím,“ uvedl dříve pro Blesk Zdraví.
Já myslím, že lékaři už tak nějak postupuji. Před lety měl můj otec mrtvici, když se po 2 týdnech v nemocnici nezlepšil, převezli ho bez vědomí rodiny do LDN. Máma tehdy přišla už k prázdné posteli. V LDN pobyl asi 2 měsíce, měl výživu do žaludku, dát jej domů nám nedoporučili, že se o něj nebudeme schopny postarat a zpátky jej nevezmou. Jednou jsme za ním přišly a už byl odpojen od té výživy, myslím, že tím tu jeho smrt chtěli urychlit, v noci zemřel.