Ztrápené slepice? Vydali jsme se do drůbežáren a ty české se mají jako „v bavlnce“

Zatímco se ve světě rozmáhají autonomní auta, učíme se léčit i nemoci, které dříve zabíjely ve velkém, a počítače se přibližují kvantovému výkonu, zemědělství patří mezi obory, které stále vnímáme jako „zaseknuté“ v minulosti. Ovšem i tento obor v posledních letech prošel rapidním vývojem, hlavně oblast, které rezonuje stále častěji – welfare zvířat. Tak se odborně nazývá jejich životní pohoda a jen v Česku se jí na vědecké bázi věnuje rovnou několik vysokých škol.

Všechny nové poznatky, ke kterým se v této oblasti dochází, jsou postupně aplikovány do chovů. Děje se to tak trochu za zavřenými dveřmi, zemědělci nepatří mezi chlubící se lidi. Zcela v tichosti poslední roky investovali do modernizace chovů a drůbež chovají takovým stylem, který s obecnou představou nemá nic společného.

Jedním z tahounů je Farma Zelenka z Jihomoravského kraje, která se specializuje na chov a zpracování krůt. Po regionu má několik hal, naše první zastávka byla v jejich v provozu v Medlově u Brna. Zvenku člověk na první pohled nepozná, že se nachází u velké drůbežárny, kde jsou chovány tisíce krůt. Nikde žádný zápach, ani hluk, prostě nic. Tajemný svět se odhalí až po otevření brány, ale pozor – vstup je umožněn jen po dezinfikování bot a nasazení ochranného obleku, podobnému tomu, kteří nosí zdravotníci při manipulaci s covidem. Přeci jen v Česku řádí ptačí chřipka a její zavlečení mezi krůty by bylo devastující.

Nová ohniska ptačí chřipky v Česku. Drůbežáři varují: Hrozí úplný výpadek produkce

Chov, o kterém je řeč, je podestýlkový, to znamená, zvířata mají celou halu volně k pohybu a pohybují se po nánosu sena – podestýlce. To je způsob, který bude povolen i poté, co vejde v roce 2027 v platnost zákaz klecí. I podestýlkové chovy mají několik svých vlastních kategorií – třeba voliérový chov, kdy jsou slepice chovány více méně v patrech – nicméně námi navštívený provoz je jen jedna velká budova, kterou, když se krůty rozhodnou, můžou projít křížem krážem, nic jim v tom nebrání. Na jednom místě jich bylo 18 tisíc.

Kdo si hraje, dobře roste

V hale mají k dispozici krmení, vytápění, vodu a osvětlení, vše ovládá automatický systém, jak podotkl manažer Farem Zelenka Jan Keprt. Každé ráno jen přijde zaměstnanec a zkontroluje, zda vše funguje, jak má, případně upraví na počítači dílčí parametry, třeba přitopí. Krmivo je granulované a obsahuje převážně kukuřici, pšenici, sóju. „Žádné hormony z Polska,“ říká se smíchem Keprt.

Rychlého růstu krůt lze skutečně docílit pouze skrze krmivo. „To je v lidech taková utkvělá představa, protože si jinak nedokážou představit, jak ty zvířata rychle rostou,“ dodává na téma hormonů Tomáš Zelenka, jeden ze spolumajitelů farmy. Podle jeho slov se v jejich chovech používá celkem sedm různých krmných směsí, pro každou životní fázi krůty jinou, právě čímž se podporuje rychle nabírání hmoty. Ale hlavně tím, že jsou ptáci spokojení. „Když ty zvířata máme zdravá, tak perfektně přibírají a rostou,“ podotýká.

Spokojenost zvyšují i tím, že krůtám dávají hračky. Ty nejsou nijak zvlášť sofistikované, jsou to prostě pet lahve, které jsou rozvěšené po halách. Ale krůty s nimi ve volném čase různě hýbou a klovou do nich, díky čemuž mají zábavu. Do vody se jim také dávají různé vitamíny, aby byly zdravější a aby produkovaly méně čpavku, který dříve v drůbežárnách býval problém. Úrovně čpavku jinak v halách kontrolují elektronické senzory. Výsledkem je, že ho v chovu vůbec necítíte – hala příjemně voněla, a to po čerstvém senu, které se pravidelně vyměňuje.

Krůty mají v hale i hračky v podobě rozvěšených pet lahví (18.5.2021) | Blesk: Markéta Mikešová

Krůty ale mají i svá specifika. „Krůtí maso je finančně nákladnější vyprodukovat,“ podotýká Zelenka. Zisk by mohl „nahnat“ třeba tím, že by do hal umístil více zvířat, ale dělat to nechce, aby se netlačila. Jednotliví ptáci si tak mohou volně lehnout, protáhnout si křídla a stále každý jeden z nich má prostor. Takto odpočívajících a uvelebených krůt jsme viděli několik.

Chovatelé se také musí potýkat s agresivitou, ale to se týká především dospělých krocanů jako druhu. Když je tento amok chytne, chovatelé jim buď dají do vody elektrolyt, nebo jim ztlumí světlo, aby se uklidnili. K těmto dospělým krocanům se ale příliš nechodí, právě aby někomu neublížili, my jsme navštívili ještě jeden provoz Farmy Zelenka nedaleko Přerova, kde byly mladší krůty. Co se týče zařízení, platilo to samé jako u předešlého.

Limit, který nikdo nechápe

Přímo v Přerově jsme pak zašli ještě k chovateli Vlastislavu Klaškovi, který má kuřata na maso. Místo, kde hospodaří, bylo vybudované v 70. letech minulého století. „Potom ta farma prošla privatizací zároveň s porážkou, ale byli to odborníci, kteří tu porážku i farmu přivedli do dluhů, tak jsem ji potom koupil a spravoval. Bylo to hrozné, nebylo tu nic,“ vyprávěl Klaška, jak ke svému podnikání přišel.

Postupně se pustil do rekonstrukce, a i když budovy jsou starší, zázemí pro kuřata má vybavené moderně. „Dneska farma odpovídá všem standardům,“ říká zemědělec s tím, že aktuálně tu má 120 tisíc kuřat. Průměrná váha jím vyskladněných ptáků je 2,15 – 2,20 kilogramů. „Limit je 2,20, protože potom když jsou těžší, dostáváme sankce,“ podotkl Klaška a následně toto maximální číslo zkritizoval.

Podle něj si jej přes porážku určují supermarkety, které ale zároveň klidně zařazují těžší kuřata z Polska. Těžší kuřata jsou ekonomicky výhodnější, ale českým zemědělcům jsou zapovězena. K jednání velkých obchodníků má vůbec Klaška mnoho silných slov. „Řetěz nesmlouvá, řetězec diktuje (…) to by člověk nevěřil, co je možné v 21. století,“ kroutil hlavou hospodář.

Tisíce kuřat uhořely při požáru. Vzplála drůbežárna v Otíně na Klatovsku

Sám na své farmě – podestýlkový chov - má sedm turnusů kuřat za rok. „To znamená, že jeden výrobní cyklus je 7 až 8 týdnů,“ popisuje. Když kuřata, která rostou zhruba 35 dní, odejdou na porážku, dochází k vyklízení hal, čištění, vydezinfikování a navážení nové podestýlky, než jsou následně dovezena nová. „Přísně se dbá na bezpečnostní a biologickou ochranu. Dezinfekci samozřejmě provádí odborníci a jedním z těch odborníků jsem já, který má státní zkoušky na třetí lékařské fakultě v Praze Univerzity Karlovy,“ pochlubil se Klaška. Tím, že si to může dělat sám, v tom má i vlastní zájem, takže si to může dělat pořádně.

Největší počet veterinářů z celého světa

Co možná překvapí, je fakt, že zaměstnává na farmě pouze tři lidi. Zbytek jsou brigádníci, kteří přichází při nárazových akcích. I on má totiž většinu systémů automatizovanou, krmení, dávkování vody, vše – hodnotí to jako nejlepší řešení, protože počítače chybují méně než lidi. Dokonce má i teplárnu, kterou využívá. „Pro kuřata je to lepší, protože tak nejsou žádné zplodiny z topení, plynu atd.,“ popisuje muž.

Obecně Klaška říká, že pořádek a čistota je to hlavní ve všech jeho provozech. „Musí to být jak u správné hospodyňky doma. Tím to začíná a tím to končí,“ přidává paralelu. Krmivo si nechává smíchat v Kroměříži, jen pár kilometrů od farmy. A hlídá v něm veškeré položky: „Když to krmivo k nám přijede, tak máme vzorek, ten se v laboratoři na míchárně skladuje tři měsíce, kdyby došlo k nějakému problému.“

Kuřata v chovu Vlastislava Klašky, která budou poražena na maso (18.5.2021) | Blesk: Markéta Mikešová

Pravidelně dochází rovněž veterinář. „Česká kuřata a česká živočišná výroba je v podstatě nejlepší na světě, protože když jsem mluvil s doktorem Semerádem (ředitel Státní veterinář správy Zbyněk Semerád, pozn. red.), tak podle počtu veterinářů v jednotlivých státech po celém světě, my jich máme nejvíc. A třeba takové Polsko, které k nám dováží kuřata, kdyby chtělo zajistit takovou kontrolu, jako máme my, tak zítra musí do práce nastoupit 1200 veterinářů,“ upozornil zemědělec.

„Takže si myslím, že po stránce hygieny, po stránce kvality krmiva, po stránce veterinární péče, jsme na tom velmi dobře. Akorát jsme na tom špatně po stránce ceny,“ pokračoval trochu smutně na téma českých chovů. Dneska je totiž cena za kilogram živého kuřecího masa 20,50 korun. Za socialismu to podle něj bylo 21 korun. Když se do toho započítá inflace, dnes je kuřecí maso násobně levnější a zemědělci mají jen málo prostoru, jak na něm vydělávat.

Další salmonelová hrozba z Polska: Vadné kuřecí mělo skončit v kebabu

Jak se jim to tedy daří? „Je to um těch zemědělců, je to láska, protože za peníze to nikdo dělat nemůže, na to jsou jiná zaměstnání, kde se vydělá daleko více,“ odpovídá Klaška a připojuje: „Já si všech zemědělců v celé republice strašně vážím, to, co máme my, má málokdo a málokde.“ I on se tak snaží podle svých možností, ale při současných cenách například nemůže rekonstruovat tak rychle, jak by chtěl. Navíc řeší, komu své hospodářství předá. „Mně už je 66 let, taky bych už možná měl jít někdy do důchodu.“ Nabízí se 21letý vnuk, ale zatím je otázka, jestli do toho skutečně půjde.

Právě k mladé generaci upírá nyní Klaška svou pozornost a varuje před dovážením ze zahraničí. Podle něj pokud se čeští zemědělci na chovy „vykašlou“, tak významně porostou ceny. Přidal i příběhy přístupů z farem v cizině, které navštívil, třeba z Jordánska. „To s hygienou nemělo nic společného, přitom měli atest na vývoz kuřat do Evropské unie,“ nechápal. V Brazílii, odkud kuřata putují pravidelně i do Česka, zase podle jeho slov běžně farmáři běžně hráli před evropskými komisaři hry a zatajovali reálný stav.

A vychvalované Německo? Zde ho zarazil fakt, že přítomnost čpavku v drůbežárnách řeší chlorem. „Když jsem se ptal, proč to dávají, tak prý aby ta kuřata méně pila a měla méně průjem. Ale to je v podstatě trápení zvířat,“ vyprávěl zemědělec. Sám to řeší tak, že seno drtí na jemno, aby mělo lepší absorpční schopnosti, a zvířatům dává vitamín D3.

Místo chemie stromy a rašelina

S případnými škůdci, kteří mohou kuřatům přivést různé zdravotní problémy, zase bojuje pomocí rašeliny, kterou dováží z Běloruska. Do hal ji dává v létě.  „Protože rašelina je kyselá a nikdo neví proč, kyselé prostředí na brouky potemníky strašně působí. Je to lepší než nějaká chemie,“ říká Klaška. Během roku, kdy je normální počasí, ji dává jen na okraje, kde se schází podlaha se zdí. „O tomto nemají ani páru, co se dělá (…) o tom nemají páru ani v západní Evropě. Ale my budeme samozřejmě pořád nejhorší,“ rýpnul si směrem k aktivistům, kteří podle něj kritizují drůbeží chovy zbytečně moc.

Chovatel kuřat Vlastislav Klaška před svou drůbežárnou (18.5.2021) | Blesk: Markéta Mikešová

I chlazení se snaží řešit ekologicky. Mezi halami má vysázené stromy, přímo u nasávacích otvorů. V létě dokážou zvlhčit a ochladit vzduch. Zároveň jde o stromy s minimem větví, ale velkými listy, aby na nich nemohli sedat práci a případně zatáhnout ptačí chřipku.

V hale, kterou jsme navštívili, bylo 15 tisíc kuřat. To vychází 18,5 kuřete na metr čtvereční. Podle něj je evropský standard mnohem více, když kuřata dorostou, tak se jich část odebere. Ale odebírání Klaška nevnímá moc pozitivně. „Já neodebírám, protože každé odebrání je zásah do jejich komunity,“ vysvětluje s tím, tento přístup volí většina českých chovatelů. Zároveň kritizuje voliérové chovy, to už by raději volil klece. Podle něj jsou voliéry „až stokrát mikrobiologicky znečištěnější“.

Pro chovatele se chystá motivační program

Slova všech oslovených zemědělců potvrzuje prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. I on říká, že podmínky šly rapidně nahoru. „V loňském roce jsme v České republice byli v produkci drůbežího masa soběstační jen z 65 %, zbytek se k nám dováží. Jedná se o maso především z Polska, Brazílie, Argentiny a Chile. Drůbež, která vyrostla a byla poražena u nás, je chována pod přísným veterinárním dohledem. Naši chovatelé zlepšují životní podmínky zvířat ve svých chovech nad rámec, který je běžně vyžadován.“

Pro tuzemské chovatele chystá i motivační program, který bude spuštěn v červenci. Když bude chtít zemědělec nést označení Q CZ, bude muset splňovat několik kvalitativních požadavků, například snižovat přítomnost salmonely u masa i vajec, nebo provádět základní vyšetření na přítomnost reziduí inhibičních látek. Také bude mít zákaz používání antimikrobních látek za účelem prevence. To vše proto, aby zákazníci měli ještě větší jistotu, že to, co kupují, je kvalitní.