Tradiční Vánoce? Na kapra, dárky i strom zapomeňte. Popadněte nůž a šneky

Bramborový salát, kapr, stromeček a dárky pro své nejbližší. Tak by se dalo shrnout tradiční pojetí Vánoc. Slovo tradiční je ale velmi nepřesné. Všechny jmenované věci totiž nemají s „klasickými“ Vánocemi mnoho společného. 

Dárky? Jen pro nejpotřebnější

Nejvíce se s dnešními Vánoci rozhodně pojí dary. Podle loňského průzkumu Mall.cz Češi nejčastěji utratí 5 - 10 tisíc korun, přičemž rodiče s dětmi „utopí“ pod stromečkem jen za dary i 15 tisíc korun. „Téma obdarování souvisí s křesťanským pojetím Vánoc od nepaměti. Mělo ale souvislost s projevy milosrdenství, takže původně nešlo v první řadě o to, obdarovávat své blízké. Mělo se myslet především na lidi potřebné, tj. na ty, co něco nutně potřebují ke svému živobytí,“ vysvětluje Blesk Zprávám historik Vladimír Rišlink.

Vánoce jen do dvou tisíc? Radši dárek než nájem, říkají samoživitelé. Sahají i po půjčkách

Vánoce tak byly spíše symbolem solidarity k lidem, kteří nemají takové štěstí a obdarováváni byli spíše koledníci, kteří chodívali až po Štědrém dni na sv. Tří králů. „V bohatších domácnostech bylo zvykem dávat na sv. Štěpána dárky („výslužku“) služebné čeledi. Jednalo se vždy především o jídlo, případně peníze,“ dodává Rišlink.

Dárky se nicméně staly postupem času nedílnou součástí Vánoc a v podstatě z celého adventního období se stal komerční svátek. Podle Rišlinka k tomuto „smrsknutí“ došlo asi před 70 lety. „Podle mého názoru to souvisí s postupující sekularizací společnosti, kdy se materiální hodnoty možná i podvědomě staví nade vše,“ konstatoval s tím, že vše začalo i snahou v bohatších a středních třídách „se ukázat“. 

Paradoxní je i fakt, že advent byl naopak obdobím půstu a odříkání.„Na Štědrý den se dodržoval půst, aby ten kdo vydržel půst do večera, uviděl zlaté prasátko, které mělo přinést hojnou úrodu na příští rok. Klekání či objevení první hvězdy na obloze bylo znamením k usednutí ke slavnostně prostřenému štědrovečernímu stolu. Rodina přizvala ke svátečnímu stolu i čeledíny a děvečky,“ doplňuje pro Blesk Zprávy Hana Mojžíšová, nutriční specialistka.

Od šneků až ke kaprovi

A ještě více nafrak dostává od oslovených expertů štědrovečerní večeře. Původně se připravovalo 9 chodů, přičemž na stole měly ležet ty plodiny, které se za uběhnutý rok urodily. „Základem slavnostního hodování byly polévky, luštěninová jídla a kaše. Jako předkrm se podávaly medové oplatky. Ty měly lidem zajistit zdraví a štěstí po celý příští rok. Štědrovečerní polévkou byla bramboračka s houbami, houbová, jáhlová, hrachová, čočková nebo kroupová. K polévce se přikusovaly nemastné vdolky pečené z kynutého těsta, z žitné či pšeničné mouky,“ vypočítává Mojžíšová.

Nejdůležitější surovinou byl hrách, který je symbolem života, úrody a blahobytu. Ten na našich stolech zůstal právě v podobě polévky. „Tradičním štědrovečerním pokrmem byl černý kuba. Vařil se z krup, sušených hub, nechyběl česnek a někdy i uzené maso. Pokrm měl černou barvu díky hřibům modrákům a černému uzenému masu. K černému kubovi se podávaly kyselé švestky, které hospodyně tehdy nakládaly stejně jako okurky,“ dodává dále expertka.

Ryba se pak na stůl českých strávníků dostala na počátku 19. století. Kapr na nich ale nebýval. Lidé spíše sahali po štice, sumci či po úhoři. „Kapr začal na venkov masivně pronikat až v období první republiky, kdy začala intenzivní kampaň, abychom sami spotřebovali svoji produkci. Kapr se upravoval spíše na černo  - se sladkou omáčkou například s ořechy, švestkami a perníkem a na modro vařený v octě nebo bílém víně,“ popisuje Mojžíšová.

Bramborový salát s kaprem. | Profimedia.cz

Dnes již klasický smažený kapr s bramborovým salátem se do českých kuchařek dostal v roce 1924. O salátu z brambor se najdou zmínky již dříve, a to v kuchařkách Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta psala tradiční české recepty na přelomu 18. a 19. století. Pro zajímavost, mezi tradiční postní jídlo podávané na Vánoce patřili pražští šneci, recept na ně rovněž najdeme v kuchařce Rettigové. Na ty se na Štědrý den scházeli přátelé. 

Adventní věnce slavných: Jednoduchý Pavlíny z MasterChefa, kýčovitý Borhyové. A další?

Co se ale zachovalo a nadále si udržuje svou pravou tvář, je cukroví. To pekli již předci v dobách pohanských. „Cukroví bylo obřadním pokrmem, pekly se medové perníčky ve tvaru zvířat či kulaté pečivo ve tvaru slunce. Pečivo bylo zavěšováno na dveře stavení, na stromy či i do chléva. Jako cukroví bylo používáno i sušené ovoce. Symbolika spočívá ve víře, že pečená figurka zvířete přenese na obdarovaného člověka jeho sílu a vlastnosti a od stavení zažene zlé síly,“ komentuje Mojžíšová.

Vždy se pak v kuchyních na Vánoce otáčela mouka, vejce, cukr, máslo, oříšky, čokoláda, skořice, vanilka a rum. Klasikou jsou linecká kolečka, vanilkové rohlíčky, vosí hnízda, pracny, marokánky, kokosky a rumové kuličky. 

„Podle tradice se mělo péct cukroví z vlastní úrody, aby se zachovala hojnost úrody. Vánočka by měla být pletená z devíti pramenů - první patro představuje slunce, zemi, vodu a vzduch, druhé rozum, vůli a cit a třetí pak vědění a lásku. Vánočky se pekly pro každého člena rodiny, někdy se zapékala mince do těsta,“ dodává Mojžíšová s tím, že hospodyně při pečení nesměla mluvit a nesměla ji samozřejmě spálit.

Místo stromu nůž a oblíbenost ve věštění budoucnosti

Co se týče mluvení, tradice požaduje naprosté ticho i u štědrovečerní večeře. Samotný stůl by se také měl obvázat provazem, aby chránil majetek, dobytek i rodinu. „Od stolu nesměl nikdo vstávat, protože by v následujícím roce mohl zemřít, nesmělo se mluvit, aby se nerušily duše zemřelých,“ dodává Mojžíšová.

Většina těchto tradic se stále dodržuje, a to včetně prostření pro náhodného poutníka. Původně ale prostřeno „navíc“ bylo kvůli sudému počtu u stolu, případně se připravoval talíř pro člena rodiny, který v daném roce zemřel. 

Co se týče dalších tradic, které zůstaly zachovány až do dneška, jedná se o krájení jablka, vypouštění lodiček z ořechů, ale i o lití olova. „Z obyčejů, které jmenujete, bylo v dávnější minulosti méně rozšířené jen lití olova, neboť na venkově se jednalo o poměrně obtížně dostupný, a navíc drahý materiál,“ komentuje dále historik Rišlink.

Koronavirus ONLINE: 724 případů za úterý v Česku. V nemocnicích je 549 lidí

Zaniklých je ale celá řada. Dávno zapomenutým je zvyk, kdy se do vstupního trámu zapíchnul nůž. Na čepel se zapíchnul chléb a vánočka. Když se po Vánocích nůž sundal, lidé si přáli, aby nebyl zrezivělý. Na místě kde byl chleba, to znamenalo předzvěst špatné úrody žita. U vánočky pak neurození pšenice.

Advent nicméně vždy patřil k období, kdy se věštilo do budoucnosti. Kromě toho, že se snažili lidé zjistit, jaká bude úroda, tak se zajímali i o to, koho si vezmou. „Naši předkové tento čas považovali za svým způsobem mezní, nebo-li za tzv. rozhodné dny. Ve starších dobách byly Vánoce považovány za začátek nového roku, takže celá řada dnešního novoročních obyčejů se původně vázala k Vánocům,“ vysvětluje historik.

Co je nutné zdůraznit je také provázanost svátku s církví. Dříve byly Vánoce úzce spjaty s vírou v Boha a více než o cokoliv, se lidé těšili na duchovní prožitek. České zvyky byly také výrazně ovlivněny Německem a Rakouskem. A právě z Německa k nám přišel zvyk zdobení vánočního stromu a z Rakouska adventní věnce, jak dále upozorňuje Rišlink.