Do mladých českých marxistů si „kopl“ i Klaus ml. Odborníci: Myšlenky mohou lákat
Ani požadavkům protestujících, ani výsledkům jednání. Nejvíce pozornosti se při nedávné stávce za klima na pražské Univerzitě Karlově věnovalo skupině studentů, kteří jsou členy spolku nazvaného Marxistická Alternativa. Ti se na místě vyfotili s transparentem hlásajícím příslušnost k myšlenkám německého myslitele Karla Marxe a vzbudili ohlas mezi veřejností i politiky. Mnoho lidí si položilo otázku, co 30 let po revoluci může mladé Čechy vést k zájmu o toto téma. Michal Kopeček a Vítězslav Sommer z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR mají vysvětlení.
Začalo to pouhou fotografií na sociální síti. „Dnes působíme na univerzitní okupační stávce FF UK za klima. Nálada je velmi revoluční, stejně jako transparenty, a stovky přítomných lidí jsou velmi otevřené revolučně socialistickým myšlenkám,“ napsala Marxistická Alternativa a pochlubila se aktuálním záběrem z protestu. Na něm byli dva studenti s transparentem, jeden navíc oblečen do trika s nápisem „Karel Marx“.
Už není jisté, kdo první příspěvek rozšířil, ale najednou zaplavil celý český facebook. Uživatelé byli překvapeni názorovým příklonem vyfocených studentů, i tím, že se vyjadřují ke klimatickým otázkám. Někteří lidé dokonce reagovali pobouřeně – nesouhlasně kroutil hlavou mimo jiné syn bývalého prezidenta Václav Klaus mladší – jiní jako publicista Jakub Horák zase zmínili, že na revoluční náladě v mladém věku nevidí nic špatného.
Málokdo nicméně přešel Marxistickou Alternativu bez povšimnutí. Souvisí to s kontroverzí, která tento ideologický proud v Česku doprovází.
Co je to marxismus
Výraz marxismus označuje politickou ideologii a teorii, která vychází z myšlenek německého filozofa Karla Marxe. Ten v 19. století v několika spisech včetně slavné knihy Kapitál zkoumal poměry ve společnosti, vlastnické vztahy a jejich změnu pomocí revolučního třídního boje.
Marx se totiž domníval, že společnost je rozdělena do tříd, kdy každá má z práce nerovnoměrný užitek. Vládnoucí třída (kapitalisté, buržoazie) s tím nemá problém a profituje. Spodní třída, tzv. proletariát, je utlačována a eventuálně se vzbouří, přičemž vznikne nová třída. Dějiny jsou tak podle filozofa dlouhým bojem a střetem tříd.
Proto Marx jako ideální stav definoval společnost, kde neexistují třídy - komunismus. Žádný člověk v ní není utlačován a může se rozvíjet bez vnějšího tlaku. Společnost by k takovému uspořádání měla dojít socialistickou revolucí, kterou se zabývá jedna z teorií marxismu, tzv. vědecký komunismus.
Jelikož marxismus je jádrem komunismu, většina Čechů si při vyslovení slova vzpomene na dlouhá desetiletí minulého století, kdy u nás toto státní uspořádání vládlo. Na vše negativní, co to s sebou neslo – nedostatek zboží, zavřené hranice, nesvobodu či politické vězně. A na vynaložené úsilí, aby se Česko tohoto režimu zbavilo. Skupina mladých studentů s trikem Karla Marxe tak v jejich očích nemusí vzbuzovat pochopení.
Jiná podoba než před rokem 1989
Právě generační rozdíl a charakter současné doby je ale zásadní, shodují se odborníci z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. „Zatímco v roce 1989 byl marxismus symbolem zkostnatělé ideologické slupky zanikající komunistické diktatury, pro část dnešní mladé generace a nejen pro ni, je marxismus (dosti odlišný od toho, který jsme znali v roce 89) zdrojem kritického poznání soudobého kapitalismu,“ uvedl pro Blesk Zprávy Michal Kopeček z oddělení dějin idejí a konceptů.
„Karel Marx a Friedrich Engels byli tvůrci kritické teorie tzv. politické ekonomie kapitalismu, která byla poté inspirací pro sociologické, politické i ekonomické myšlení od druhé poloviny 19. stol. až dodnes. V tomto ohledu jsou klasiky moderního kritického myšlení (vedle řady dalších, nemarxistických myslitelů jako třeba Tocqueville, J. S. Mill, Max Weber, E. Durkheim aj.). Proto se k nim mnozí stále vrací, a to i ti, kteří zároveň nepřijímají jejich utopickou vizi o revoluční přeměně demokratického kapitalismu (Marx by řekl buržoazního řádu) a budování komunistické společnosti. Tento revoluční romantismus však naopak může být zajímavý pro část radikálně antikapitalisticky naladěné mladé generace,“ popsal Kopeček.
Jeho kolega Vítězslav Sommer souhlasí. „Jistou roli hraje také větší mezinárodní rozhled mladé generace, která je již více obeznámená s debatami především v západní Evropě a USA, jichž jsou marxistické či z marxismu vycházející pohledy běžnou a legitimní součástí,“ dodal historik.
„Současně některá témata, která jsou v českém prostředí často označována jako marxistická či radikálně levicová, jsou na ‚západě' součástí mainstreamových politických diskuzí - například témata jako klimatická krize a majetková nerovnost. Příkladem mohou být současné politické debaty v USA před blížícími se prezidentskými volbami,“ pokračoval Sommer.
„Zdeformovaný dělnický stát“
Proti ideologii, kterou Češi znají z minulých let, se na svých stránkách vymezuje i samotná Marxistická Alternativa, jejíž členové na Univerzitě Karlově protestovali. „Skutečností je, že na univerzitní stávce nebyl nikdo, kdo by otevřeně žádal návrat totalitních pořádků před rokem 1989. Marxismus nemá se stalinským totalitarismem nic společného,“ uvádí spolek.
Podle něj v Československu od roku 1948 fungoval zdeformovaný dělnický stát, kdy moc byla soustředěna v rukou byrokracie místo proletariátu. „Byrokracie v ČSSR parazitovala na politické moci, a ve svém rozhodování o produkci si počínala s minimálními ohledy vůči životnímu prostředí. Tuto dvou křehkou moc upevňovala totalitářstvím, což v konečném důsledku vedlo k odcizení mas od KSČ,“ domnívá se Marxistická Alternativa.
Odmítá proto kritiku, které se jí dostalo na facebooku kvůli účasti na stávce. „Celá vlna nenávisti je založená na obrovském strachu. Na strachu z moci studentů, kterou si nyní osahávají, v kombinaci s prolínáním revoluční marxistické ideologie mezi ně. Studenti, stejně jako inteligence celkově, bývají barometr společenského napětí,“ napsala a zdůraznila, že téma klimatických změn je pro ni velmi důležité.
Zároveň zmínila, že je ochotna o svých myšlenkách diskutovat. „Žádný Klaus mladší nezabrání studentskému hnutí postavit se na nohy a navždy poslat jeho i jemu podobné na skládku dějin,“ uzavřela Marxistická Alternativa.
Veškeré represivní systémy 20. století vznikly na univerzitách. Kdyby měly dohled, ušetřily by se miliardové hodnoty.