Skomíráme, teskní Češi v Banátu. Jeden festival je nespasí, chtějí práci

„Chybí tu hlavně práce. Mladí se stěhují do Čech nebo do větších měst, aby si vydělali. Teď tu zůstaly hlavně vdovy a staří lidé, kteří tu mají důchod,“ zmínil muž žijící celý život v jedné z českých vesnic v Rumunsku, Bígru. Svěřil se, že udržovat život na vesnici, kam se dováží chleba na objednávku, pomáhají hlavně turisté a organizace jako Člověk v tísni.

Obec Bígr, která byla založena v roce 1827 jako hornická osada, nyní upadá. Z 300 lidí, převážně Čechů, kteří zde žili v době největšího rozkvětu, zde zůstala necelá stovka a smutnou připomínkou jsou chátrající doby a prázdná pole.

Většina domků je díky turismu nově opravených. Časté je modré zdobení a hlavně květiny v okolí | Blesk - Nikola Forejtová

Mladí se do rodné vsi vracejí jen na léto

Místní život není jednoduchý, lidé si vydělávají buď ve větších městech, na polích, chovem dobytka nebo poskytováním ubytování turistům. Mladí pak, nemaje na vybranou, cestují pryč a do rodné vsi se vracejí jen pomáhat rodičům přes léto. Doprava k této vysoko položené vsi je složitá, autobusy zde nejezdí a základní lékařskou péči poskytuje jedna z obyvatelek u sebe doma.

„Přestěhování ale také není výhra. To víte, pro Rumuny nejsme Rumuni a v Česku na nás koukají skrz prsty,“ dodal muž.

Právě Bígr zažil na přelomu tisíciletí největší odliv obyvatel, podobně jsou ale na tom i další české vesnice v Banátu – Rovensko, Svatá Helena, Gernik a Eibentál. Místní stále zvládají perfektně češtinu, rumunštinu se prý děti učí až na škole, řekli redaktorce Blesk Zpráv. V Rumunsku nalezneme ještě obec Šumice, ta je ale daleko na severu od ostatních českých osad.

Blesk navštívil krajany v srbském Banátu: Po 150 letech prchají zpět do Česka

Cestovatele vítá pálenka, sýr i mléko

Turisty většinou čeká příjemné uvítání v každé z vesnic. Místní lákají cestovatele na domácí pálenku, kravský sýr nebo čerstvé mléko. Venku stojící babičky se šátkem a zástěrou se vřele usmívají a řada z nich čeká s taškou uprostřed náměstí na dodávku dovážející chléb. Mimo Eibentál o klasickou restauraci nebo větší obchod turista zavadí jen těžko. Základní suroviny a točené pivo zde najdete v hospodách spojených s menším krámkem.

Právě turismus pomáhá řadě vesnic přežít. V Eibentálu se například před pár měsíci otevřela restaurace, která výrazně napomohla cestovnímu ruchu, a místní tak mají šanci si v klidu vydělat na živobytí prodejem, taxikařením nebo poskytnutím postele na přespání.

Eibentál se nachází uprostřed kopců, k Dunaji je to jen 20 minut autem | Profimedia

Léto je tak v tamních vesnicích veselejší. Vesnice totiž ožijí nejen dětmi přijíždějící sem na prázdniny, ale právě také cestovateli – v napětí také místní očekávají masivní příliv lidí v době, kdy probíhá hudební festival Banát.

Organizace Člověk v tísni se přičinila o založení nové tradice, kdy do Banátu zamíří přímo z Prahy vlak hudebníků, umělců a tolik ceněných návštěvníků, aby tak podpořili život Čechů v Rumunsku. Letos tak 20. srpna vyjede speciální půl kilometru dlouhý vlak, který sem převeze 1300 lidí.

„Tímto ojedinělým projektem jsme již při prvním pokusu dokázali zaujmout naši veřejnost, kdy se o českém Banátu začalo velmi zvyšovat povědomí. Nyní chystáme třetí výpravu vlakem, která je sice velmi organizačně náročná, ale zároveň víme, že i díky tomu každým rokem stoupá prestiž celé akce a povědomí o celé české komunitě v Banátu,“ uvedl jeden z organizátorů Štěpán Slaný.

Policejní skandál: Unesenou Sašu (†15) nikdo 19 hodin nehledal! Vrah ji znásilnil a rozpustil v kyselině

Na ticho a prázdné ulice narazíte i v létě

Letní obrázek českých vesnic ale není zcela přesný. Redaktorka během svého putování zažila ten odvrácenější pohled – naprosté ticho, prázdné ulice i pastevce hlídající  skromné stádo.

Nejlépe se dařilo obci Gernik a Eibentálu. V Gerniku můžete během cestování narazit i na pár českých podnikatelů a dobrovolníků, kteří se zde snaží místní trochu povzbudit. Jedna z podnikatelek zmínila, že do Rumunska vyráží jen přes letní sezónu, aby zde otevřela menší cukrárnu, jinak žije v Brně. „Dobrovolničila jsem tady, pak jsem se snažila místním ukázat, že si lze i otevřít vlastní podnikání,“ usmívá se mladá žena.