Promluvilo písmo Jana Palacha: Citlivý a labilní muž s depresemi!
Právě dnes, kdy si připomínáme 50 let od úmrtí Jana Palacha (†20), se Blesku podařilo přinést trochu jiný pohled na to, jaký student byl. Rozbor jeho písma, který vypracovala grafoložka Zuzana Dobiášová (55), totiž osobnost muže, který se stal českým národním symbolem, vykresluje o dost jinak než slova lidí, kteří ho znali.
Palach se 16. ledna 1969 na pražském Václavském náměstí polil benzinem a zapálil na protest proti letargii ve společnosti, která přišla po srpnové invazi. O tři dny později zemřel a začaly se kolem něho rojit různé teorie, často šířené komunisty – například ta, že mu západní agenti dali takzvaný »studený plamen « a že vůbec nechtěl zemřít.
Druhá strana pak Palacha líčila jako uvědomělého vlastence bez jediné vady, takřka světce. Třeba v archivní 50 let staré reportáži ho spolužáci z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy popsali jako člověka „racionálního založení, velmi přemýšlivého chlapce, rozhodně ne impulsivního“. Varovali také před zneužitím Palacha a pokusy „ukázat toho studenta jako psychopata“.
Žádný svatoušek
Až o půlstoletí později se objevují i jiná svědectví, která popisují Palacha otevřeně i s jeho případnými vadami. „Nebyl výrazným, nějakým extrovertním a vyčnívajícím typem. Byl důsledný, urputný v diskuzi, připraven věnovat hodně času na výměnu názorů. A také citlivý, na studenta až příliš slušný v mluvě, vnímavý,“ řekl Blesku třeba jeho kamarád a také vysokoškolský spolužák Jiří Mejstřík.
A Palachův kamarád z dětství Stanislav Hamr se vyjádřil, že mu vadí svatouškovský náhled na Palacha, který byl dle něho spíše bojovný kluk, nezkazil jedinou lumpárnu a špatně reagoval na jakoukoliv nespravedlnost. Co na toto všechno »říká« Palach o sobě sám? Anebo alespoň prostřednictvím svého posledního dopisu, který rozeslal v den sebeupálení? Písmo legendy odhaluje i údajné stinné stránky jeho osobnosti.
Co vyzradily jeho poslední řádky? Pro Blesk hodnotila Zuzana Dobiášová z Asociace grafologů ČR.
Citlivka
„Rukopis patří osobnosti velmi citlivé, až přecitlivělé s proměnlivou a nižší vitalitou. Činy předcházejí mysl – jsou spontánní, neuvážené.“
Labilní
„Je to labilní osobnost, která se velmi těžko pohybuje v reálném světě. Určité znaky v rukopisu svědčí o možné psychické poruše osobnosti. Ukazují na to především zásadní tlakové změny v písmu (které v jakémkoli ručně psaném písmu vždy značí závažný zdravotní problém) spolu s dalšími písmovými znaky.“
Prosadí se
„Přes citlivost patří písmo osobnosti, která výrazně dokáže prosazovat své nereálné zájmy, a to někdy jakýmkoli způsobem. Když okolí neplní jeho přání, snaží se všemi možnými způsoby na sebe upozornit.“
Deprese a destrukce
„Pisatel dokáže být ve svém jednání až nepříjemný a vášnivě prosazovat to, co on sám považuje za důležité. Z toho mohou plynout depresivní a sebe destrukční stavy, jejichž výsledek může být velmi závažný.“
Problém s realitou
„Sociabilita (společenskost, pozn. red.) osobnosti je na nízké úrovni (má problém s realitou a praktickou stránkou života), začlenění do sociálního kolektivu je pro pisatele vážným problémem.“
Komplikovaný
„Celkově velmi komplikovaná osobnost, která se cítí ublížená a světem nepochopená.“
O co mu šlo?
Ve svém psaní na rozloučenou Jan Palach mimo jiné uvádí, že je pochodní č. 1 a je součástí celé organizované skupiny dobrovolníků, kteří se budou upalovat kvůli tomu, aby upozornili na své požadavky. K těm patřilo zrušení cenzury či zákazu rozšiřování prookupantské tiskoviny Zprávy. Při nesplnění požadavku se měl další aktivista upálit do 21. ledna. Ve skutečnosti ale šlo dle soudu historiků o fabulaci. Následující »pochodní« byl 25. února 1969 Jan Zajíc († 18), s Palachem se osobně neznali.
Kde je Zemanův věnec?
Včera byl Palachův hrob na pražských Olšanských hřbitovech poset kyticemi i svíčkami. Prezident republiky Miloš Zeman (74) překvapil, když 16. ledna – tedy v den 50. výročí sebeupálení Palacha – nikam nepoložil ani neposlal věnec. Dle mluvčího Jiřího Ovčáčka Palacha uctí květinou až dnes na dosud neprozrazeném místě. Nepůjde ji ale položit osobně.
Komunisté »unesli« tělo
Velké obavy z kultu Jana Palacha měl normalizační režim, a tak ostatky na Olšanských hřbitovech, kde byl student pohřben, vydržely jen do roku 1973. Pak bylo tělo v rozporu s přáním jeho rodiny zpopelněno a urnu komunisté uložili v Palachových rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně. Na místo původního hrobu se urna vrátila až v roce 1990.
U těchto lidí s odstupem doby vyvstane vždy otázka: jaký byl opravdu - a jakého ho dnešní politici potřebují mít. Často zasáhne i pietní pravidlo "o mrtvých jen dobré".