Nechte si uvařit od bezdomovce či bývalého vězně: Češi rozjíždí charitativní projekty
Chcete, aby vám uvařil bezdomovec, obsloužil vás bývalý vězeň nebo mentálně postižený člověk? V Česku se rozmáhají charitativní projekty, které tímto způsobem pomáhají různě znevýhodněným lidem. Jedním z nich je bistro Střecha, které zaměstnává lidi bez domova nebo po výkonu trestu. Zajímavá je také Jídelna kuchařek bez domova. Další projekt – Tichá cukrárna nebo Tichá kavárna – zaměstnává neslyšící. Lidé s mentálním postižením zase dostávají příležitost na farmě v Ledcích u Slaného.
Bistro Střecha na pražském Žižkově otevřelo tento týden. „Snažíme se lidem propuštěným z vězení a bezdomovcům nejen nabízet práci, ale i možnost spoluvytvářet tenhle projekt,“ uvedl pro server HateFree Culture Filip Hausknecht, jeden ze zakladatelů bistra. Projekt si klade za cíl hlavně zamezit tomu, aby se lidé vraceli zpátky do vězení. Bistro jim pomáhá nastartovat nový důstojný život i s vlastním bydlením.
Pomoc tady našel třeba pan Milan, který pomáhá v kuchyni i „na place“ jako číšník. „Nabízeli mi práci například ve stavebnictví, ale to jsem nikdy nedělal. Je tady perfektní kolektiv, dobří lidé a je mi tady dobře,“ prozradil Milan na zveřejněném videu.
Ženy bez domova vaří
Na podobné bázi funguje už pět let i Jídelna kuchařek bez domova. Tu provozuje společnost Jako doma. „Od doby otevření bistra fungujeme tak, že máme provoz, který stále trvá. Zaměstnáváme celkem šest žen bez přístřeší či ohrožených sociálním vyloučením. To je stav, který se nám daří udržovat od samotného startu projektu v našem kamenném bistru. V současnosti se nejvíc zaměřujeme na catering – rozvážku jídel. Původní fungování projektu ve formě bistra však zůstává,“ uvedl pro Blesk Zprávy provozní bistra Matyáš Richter.
Práci se tady snaží udržovat co nejvíc nízkoprahovou, jak jen je to v tomto provozu možné. Mají tu brigádnické pozice s pevnou pracovní dobou, ale jsou připraveni na mimořádné situace v jejich životě. Ve chvíli, kdy jim nastanou nějaké osobní trable, se mohou domluvit tak, aby za ně pracoval někdo jiný. Některé ženy tu jsou však bez přestávky od samého začátku, tedy celých pět let provozu. „Mezi nimi máme dvě kolegyně, které už jsou zaměstnány na hlavní pracovní poměr. Mají tedy regulérní zaměstnání,“ dodal Richter.
Farma a kavárna pro mentálně postižené
Další neméně zajímavý projekt najdeme v Ledcích u Slaného. Je zde farma provozovaná kladenskou organizací Etincelle. Pracují na ní lidé s lehkým mentálním postižením. „Spolu s nimi se staráme o naše zvířata, pěstujeme okurky, rajčata i bylinky,“ popsal pro HateFree Culture manažer farmy Richard Navara.
Podle Navary je myšlenka taková, že i mentálně postižení lidé jsou pro společnost přínosní. Podle jeho slov dokáží dát zvířatům péči a lásku. Zároveň pro ně práce znamená pocit perspektivy a užitečnosti.
Podle provozního ředitele Romana Anděla má tahle činnost ještě další přesah. Farmu by totiž rádi zpřístupnili veřejnosti, čímž by měla bojovat proti předsudkům a neznalosti. „Lidé pak pochopí, že nejsou takzvaně nakažliví. Když s nimi přijdou bezprostředně do styku, zjistí, že jsou to často lidé bezprostřední, nejsou nebezpeční a dokážou být nesmírně vděční,“ dodal pro HateFree Culture Navara.
Lidé s mentálním, tělesným nebo sociokulturním handicapem pracují také v kavárně Adastra. Tu najdete v Praze a provozuje ji organizace Zajíček na koni. „Připravujeme individuální program pro každého postiženého. Po zaučení se jim sestavuje plán, ve kterém je stanoveno bod po bodu, kam by se měli dejme tomu do června posunout,“ uvedla pro Blesk Zprávy zdejší ředitelka Markéta Šulcová. Dodala, že stále bojují s finančními potížemi. Ministerstvo práce a sociálních věcí totiž sice pro podobné zaměstnavatele poskytuje dotace, Adastra však na ně nedosahuje.
Příležitost pro neslyšící
Neslyšící lidé mají možnost zkusit pracovat pro Tichou kavárnu, cukrárnu či pekárnu. Jako třeba bývalý ajťák Ondřej, který ohluchnul kvůli meningokokovi. Zpátky do svého oboru se mu zatím nepodařilo dostat. I jeho osud představil projekt krátkých videodokumentů Tiché osudy.
„Jde o projekt Tichého světa, o. p. s.. Chceme lidem představovat osobnosti ze světa neslyšících a můžou to být i lidé, kteří nejsou nikterak známí. Osobností bude dvanáct, každý měsíc jedna. Vybíráme je různě, aby to bylo co nejpestřejší. Na projektu spolupracujeme s Hate Free Culture,“ potvrdila pro Blesk Zprávy Barbora Schneiderová z Tichého světa. Na projektu spolupracuje také fotografka a výtvarnice Eliška Podzimková, která fotí portréty hlavních hvězd.
a co kdyby jste raději začali opravovat mosty, to by k něčemu bylo