7°C
„O hluchého ajťáka firmy nestojí.“ Ondru meningokok připravil o sluch, teď maluje poníky
Ondra žil úplně běžný život. Dokud se u něj v 21 letech neobjevila zákeřná nemoc, bakteriální meningitida, která všechno změnila. Jednoho dne přišel domů, spadl na zem, dostal anafylaktický šok a zápal plic. Upadl do kómatu a skoro rok si poležel v nemocnici. Mimo jiné ztratil sluch. Bojuje, ale například práci v IT oboru, který vystudoval, nemůže sehnat. O hluchého „ajťáka“ prý firmy nemají zájem. A tak peče se ženou dorty na objednávku, na zakázku také kreslí poníky a pracuje v Tiché cukrárně. Je prvním z dvanácti lidí, které představuje projekt Tichého světa s názvem Tiché osudy.
Po kolapsu byl Ondra převezen do vinohradské nemocnice. „Tam mi dali antibiotika, ale bohužel mi nedali enzym, který se má dávat před nimi, aby to nespálilo uši,“ popsal Ondřej ve videu pro Tichý svět.
Potom už následovalo kóma. Podle vlastních slov proplul z jedné reality do druhé. V nemocnici si později chtěl pustit CD Pink Floyd a měl pocit, že první písnička začíná „nějak dlouho“. Tak zjistil, že přišel o sluch. Ondru prý podrželo to, že věci prostě bere tak, jak jsou.
Musel změnit život od základů a 90 procent lidí se k němu otočilo zády. Kamarádi odešli. Lidi z jeho slyšící minulosti se na mladíka „vykašlali“, ostatní prý často nevědí, jak s takovým člověkem komunikovat. Ondřej zažívá zajímavé situace dnes a denně. Například na poště nikoho nenapadlo vzít tužku a papír, aby se s mužem dorozuměli.
Od ostatních se podle vlastních slov zas tak moc neliší. Hluchého člověka asi jen těžko někdo pozná na první pohled. K tomu se váže komunikační bariéra mezi slyšícími a neslyšícími.
„Pomohlo mi, že jsem flegmatik“
Jak se Ondra vyrovnal se ztrátou sluchu, rovnováhy a kontroly dolních končetin? „U mě je důležité, že jsem silný flegmatik, tudíž jsem to prostě vzal jako fakt a jediné, co se s tím dá dělat, je se alespoň trochu normalizovat. Tudíž jsem se naučil znovu chodit a díky kochleárnímu implantátu i relativně slyšet. Přeci jen jsem ohluchl, když mi bylo 21,“ popsal pro Blesk Zprávy muž.
„Upřímně se sám divím, že jsem nepropadl depresím. Mohl jsem zůstat na vozíku a bez sluchu. Přeci jen jsem nikdy moc necvičil a rehabilitace je v podstatě permanentní tělocvik. Ale stalo se a já se rozhodl, že se prostě nenechám jen tak položit. Výhody tu jsou také. Kupříkladu nemusím poslouchat lidi v MHD, na ulici, vlastně nikde. Co je zajímavé, je fakt, že hrozně rychle čtu a všímám si věcí okolo. Jedna cesta tramvají nebo metrem a mám přečtené všechny noviny,“ popsal Ondřej s tím, že v současné době vidí jeden z největších problémů v tom, že nemůže sehnat práci, kterou by si představoval. Před ztrátou sluchu pracoval v IT.
Poníci jako koníček i obživa
Kromě práce v Tiché cukrárně tak nyní kreslí také poníky na zakázku. K tomu se dostal poměrně zajímavým způsobem. Ondřej pár let zpátky psal do časopisu recenze na anime, v diskusi po něm někdo z uživatelů internetu chtěl tip na seriál.
„Přímo pode mnou reagoval Franta Fuka se seriálem My Little Pony, Friendship is Magic. Na což já zareagoval, že zcela určitě budeme všichni koukat na seriál pro malé, dementní, barvoslepé holčičky,“ popsal Ondra. Jenže potom si pustil pár dílů a stal se z něho fanoušek. Teď poníky kreslí, zapojuje digital a inkoust s akvarelem, zároveň také gravíruje na sklo a kov.
Tiché osudy
Projekt Tiché osudy, který odstartoval právě Ondřejův příběh, mohou diváci sledovat celý rok. „Jde o projekt Tichého světa, o. p. s.. Chceme lidem představovat osobnosti ze světa neslyšících a můžou to být i lidé, kteří nejsou nikterak známí. Osobností bude dvanáct, každý měsíc jedna. Vybíráme je různě, aby to bylo co nejpestřejší. Na projektu spolupracujeme s Hate Free Culture,“ potvrdila pro Blesk Zprávy Barbora Schneiderová z Tichého světa. Na projektu spolupracuje také fotografka a výtvarnice Eliška Podzimková, která hlavním hvězdám fotí portréty.
Tichý svět se snaží bourat bariéry mezi slyšícím a neslyšícím světem. Primárním účelem je odborné sociální poradenství a zaměstnávání neslyšících. Je to velká organizace, která má po republice 10 poboček.
„Máme Tichou kavárnu a cukrárnu, Tiché zprávy, kurzy znakového jazyka. Chceme zaměstnávat neslyšící a poskytovat jim poradenství. Máme také projekt Tichá linka. Ten funguje tak, že jde o aplikaci umožňující online tlumočení, přes kterou si může neslyšící klient zavolat, kamkoli potřebuje,“ dodala Barbora. Prostřednictvím Tiché linky se neslyšící může spojit například s nemocnicí, kterých se zatím zapojilo asi sto.
Témata:
Související
