Čeští pacienti v ohrožení: Chybí až 150 tisíc dárců krve, nemocní mají smůlu
Transfuzní stanice stále potřebují nové dárce krve. Chybí jich 100 až 150 tisíc. Dlouhodobě na to upozorňuje spolek Zdraví – život. Lidi často odrazuje nemocniční prostředí nebo mají z odběru strach. Podle zdravotní sestry, která odběry provádí, ale něco takového není namístě. Sestřičky se o dárce postarají, uklidní je a všechno jim vysvětlí. Kdyby na někoho snad šly mdloby, tak včas zasáhnou. V den odběru má dárce navíc nárok na volno.
„Krev není možné vyrobit ani ničím nahradit, nám stále chybí 100 tisíc dárců,“ uvedl pro Blesk.cz Otakar Vaníček, předseda spolku Zdraví – život. Ten dlouhodobě bojuje za to, aby se o dárcovství krve šířila povědomost a aby dárci přibývali. V úterý jim šel příkladem, spolu s herečkou Bárou Mottlovou navštívili transfuzní oddělení Thomayerovy nemocnice, aby darovali životodárnou tekutinu.
Podle spolku Zdraví – život je potřeba krev darovat pravidelně, a ne až v případě, kdy je jí kritický nedostatek. Lidé navíc můžou brát jako benefit i to, že budou mít v případě dárcovství třikrát ročně zkontrolovanou krev.
Podle Červeného kříže chybí až 150 tisíc dárců. „Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by pro hladký chod transfuzní služby měl být počet dárců mezi čtyřmi až pěti procenty populace, to znamená minimálně 400 tisíc dárců,“ uvedl pro Blesk.cz před časem prezident Českého červeného kříže Marek Jukl. V současnosti je dobrovolníků v Česku asi 250 tisíc.
Transfuze krve je přitom potřeba při úrazech a operacích i při léčbě závažných onemocnění (leukémie, krvácivé poruchy, onemocnění jater, ledvin).
Sestra: Není se čeho bát
Jak darovat? Podle zdravotní sestry Jaroslavy, která vede zdejší transfuzní oddělení, se lidé nemají čeho bát. Sestřičky se o každého dobrovolníka postarají.
„Prvodárci někdy mají strach, protože nevědí, do čeho jdou, a mají třeba i zkreslené představy. Po odběru říkají, že kdyby tohle věděli, tak už přišli dřív. Nemusí se bát, my je tady uklidníme, položíme, přijdou na jiné myšlenky, budou překvapení, že je to lepší, než čekali,“ popsala Jaroslava.
Každý nejprve projde odběrem krve, aby se zjistilo, jestli darovat může. Ženám někdy třeba chybí železo. Poté sestry dárcům změří tlak a může se přistoupit k samotnému odběru.
Ten trvá přibližně deset minut, podle sestry záleží na žílách, u prvodárců je to trochu pomalejší, u dalších odběrů ale už prý vědí, do čeho jdou, takže je celý proces klidnější a rychlejší. Podle sestry tedy strach není namístě.
To potvrzuje i mladá herečka Barbora Mottlová. Krev chtěla darovat po vzoru bratra, nikdy se ale nerozhoupala. Impuls jí dal až kolega Václav „Upír“ Krejčí. „Z vlastní zkušenosti vím, že je tam strach překročení nějakého prahu, je potřeba do toho jít a zkusit to. Krev se nedá vyrobit a je potřeba, krev chybí a dárci také. Je potřeba si říct, že to stojí za to, protože když to udělám já, tak přijde pár lidí z okolí, kteří půjdou darovat také,“ popsala Mottlová.
„Poprvé to byl trochu strach a nejistota, co bude, teď už je to bez problému. Dozvěděl jsem se o dárcovství od kamarádky a řekl jsem si, že je to potřebná věc, která stojí jen chvíli času, tak jsem to zkusil,“ popsal své pocity další dárce Martin. Ten byl dneska v Thomayerově nemocnici už podruhé a hodlá pokračovat.
Co před odběrem
Před odběrem je podle sestry dobré, aby lidé hodně pili. Večer před návštěvou „tranfuzky“ se nemá jíst nic tučného, ovšem nemá se ani hladovět. Ráno sestra doporučuje snídani, ovšem nesmí to být mléko, mléčné výrobky a nic tučného. Doporučuje tedy čaj, rohlík nebo chleba třeba s marmeládou, s medem nebo libovou šunkou.
„Po odběrech je zase potřeba pít, je to ztráta tekutin, lidi mají i žízeň, tělo si řekne. Ovšem nedoporučuje se sport. Každý však reaguje individuálně,“ upřesnila sestra.
Omdlévají pacienti? Na někoho může přijít nevolnost, té ale sestřičky umí předejít nebo ji zmírnit. „Že někomu nemusí být dobře, poznáme už dopředu, tak ho sklopíme na lehátku, zvedneme nohy, aby byl ve stabilizační poloze, sledujeme je, a když se nám něco nezdá, tak ho hned opečováváme,“ dodala Jaroslava.
Dárců je pořád málo
Prostředí zdejší transfuzní stanice si pochvaluje i Martin. „Sestřičky jsou tady fajn, všechno mi vysvětlily a byly moc milé,“ popsal. Po odběru v nemocnici dostal párky, čaj a čokoládu.
Krev potom putuje do laboratoře, která je součástí stanice. Určitá část se separuje na dílčí složky, které potřebují pacienti. Další se připravuje třeba na transfuzi. Skladuje se potom v místnosti při 2 až 6 stupních Celsia.
Darovala jsem krev 68x. Samozrejme me brzy po zacatku premluvily sestricky abych davala plasmu. Mne to bylo jedno. Mezi pacienty jsem se tam citila bezvadne, ale pristup personalu nic moc.spis casto odmereny, jen jako urednicina. Pri predavani zl.krize jsem poznala jednoho znameho prakticky bezdomovce, zijiciho na pokraji spolecnosti se stejnym poctem daru. Od nej chvalihodne,ale ze ho pustili k odberu,musel jako kazdodeni pijan hrozne smrdet. Me chtela baba vyradit po navratu z dovolene. A pak jsrm dostala rakovinu a sestricka pri kontrolnim odberu krve jen konstatovala,ze dalsi darce s touto diagnozou. Ze se o to zajima. Proste darovat krev neni normalni. No a k tomu co za to mam, tak jen prukazku na mhd, vstupenky do biaku,ale myslim od statu jen tehdy nrjake odecty z dani. Obvodni doktorka se ke mre chova jako bych pri tezkem zanetu prudusek a dotazu na antibiotika chtela buhvi co, staci pry zadara na neschopence vylezet. A do lazni na moji hlavni diagnozu me zdr,pojistovna odmitla poslat protoze jsrm o mesic prosvihla termin zadosti, a to z duvodu dalsi operace. O cause Diag human ani nemluvim. Celkove jsem ale rada,ze jsem chodila,tehdy jsem nad ledacim mavla rukou.