14°C
Jana (66) boj s rakovinou i přes metastáze nevzdává: Byla jsem na dně
Metastáze ještě donedávna znamenaly pro pacienty rozsudek blízké smrti. Teď už existují léčebné metody, které jim mohou zásadně prodloužit život. Své o nich ví i paní Jana (66), které rakovinu prsu diagnostikovali před 13 lety. Po úspěšné léčbě založila se svým onkologem pacientské centrum Mamma HELP. Před nedávnem se jí nemoc ale vrátila, navíc v mnohem agresivnější formě. Nádor jí totiž metastázoval do lymfatických uzlin. Sama přitom nepociťovala žádné příznaky.
Metastatické onemocnění. To je diagnóza, která před érou moderní onkologické terapie znamenala přežití v řádech týdnů, maximálně měsíců. Nyní můžou desítky pacientů prožít měsíce i roky života slušné kvality. Jedním z takových pacientů je i paní Jana (66), u které lékaři diagnostikovali před 19 lety rakovinu prsu. Šok z diagnózy byl o to větší, že si jí vyslechla těsně před Vánoci. „Nejhorší pro mě byla představa, že už nebudu soběstačná,“ vypráví.
V té době Jana vlastnila nakladatelství s malou kavárnou a pociťovala zodpovědnost i vůči svým 15 zaměstnancům, se kterými měla osobní vtahy. Po čase se musela kvůli svému zdravotnímu stavu s firmou ale rozloučit. Podstoupila operaci, při které jí lékaři odebrali část prsu, které jí nakonec museli vzít celé.
Po zákroku následovala i chemoterapie i ozařování. Odborníci jí navíc doporučili také podstoupit preventivní gynekologický zákrok. „Celý život jsme se považovala za silnou ženu, ale z průběhu mé nemoci jsem byla na dně. Neskutečně mě podržela rodina,“ vzpomíná.
„Zásadní je nestydět se přijmout pomoc“
Vyrovnat se s nemocí jí pomáhala i psycholožka. „Díky terapii jsem časem sama sobě dovolila přijímat od druhých pomoc a nestydět se za to. To považuji za zásadní krok u každého pacienta,“ říká Jana. Už v průběhu léčby začala uvažovat o založení pacientské organizace. Tu v roce 2000 také s pomocí svého onkologa založila. Mamma HELP má momentálně už osm poboček, ve kterých pracují pouze lidé, kteří si nemocí sami prošli.
„Zásadní je, aby byl pacient o svých možnostech dostatečně informován. Zde hrají důležitou úlohu také pacientské organizace,“ míní Jana. Ty pro pacienty představují spolehlivé poradenství a psychickou podporu v akutní fázi onemocnění. „Pacientské organizace vlastně „vytváří most“ mezi zdravými a nemocnými tím, že šíří povědomí o nemoci a hájí práva pacientů,“ dodává.
Nemoc se u ní sice na třináct let odmlčela, ale nedávno se jí vrátila v mnohem zákeřnější podobě. Nádor totiž stačil metastazovat do lymfatických uzlin nadkličku. Lékaři je objevili při běžné kontrole a paní Janě nasadili adekvátní léčbu. Jelikož nepociťovala vůbec žádné příznaky, byla pro ní i napodruhé diagnóza šokem. „Když člověk ukončí léčbu myslí si, že je zdravý. Je třeba počítat s tím, že si vás nemoc najde znovu. Ale připravit se na to nedá nikdy,“ popisuje Jana.
Jana motivuje další nemocné
I přes svůj boj s nemocí má Jana energii vést centra na plný úvazek. Svým příkladem motivuje k chuti do života desítky dalších nemocných. „Ještě donedávna bylo pro pacienta zhoubné onemocnění ve fázi metastáz většinou jednoznačným rozsudkem brzké smrti. V současné době máme k dispozici takové léčebné možnosti, které nejen zásadně prodlužují život těchto pacientů, ale zachovávají i jeho kvalitu,“ říká Petra Tesařová z Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Příznaky onemocnění jsou různé. Alarmující je únava, výrazné hubnutí a snížení výkonu nebo zvýšená teplota ve večerních hodinách. Ostatní příznaky úzce souvisí s částí těla, ve které se nádor usídlil. „Některé zhoubné nádory často metastazují do kosti. Kostní metastázy bývají nejčastěji diagnostikovány u pacientů s mnohočetným myelomem, asi u 70 procent pacientů s rakovinou prsu a prostaty a zhruba u 40 % pacientů s rakovinou plic a ledvin,“ upřesňuje Tesařová. Nemoc se zpravidla ohlašuje bolestmi. Nádorem oslabená kost je křehká, snadno se láme a fraktury se velmi obtížně hojí.
„Pro úspěch jakékoli léčby je také klíčová úzká spolupráce a otevřená komunikace mezi lékařem a pacientem. Na to, aby to byl sám pacient, kdo bude s lékařovou pomocí spolurozhodovat o léčbě, klade důraz současná západní medicína,“ uzavírá Dr. Sue Gessler, klinická psycholožka z Gynekologického onkologického centra v Londýně.
Když člověk ukončí léčbu, myslí si,že je zdravý -říká paní Jana. Oni si to myslí hlavně lékaři, kteří pak případné potíže bývalého onkologického pacienta zlehčují a bagatelizují.Mám známou, která si ztěžuje na různé bolesti v těle, lékaři udělají jenom běžný ultrazvuk nebo RTG, které ale metastáze neodhalí. Dostalo se jí doporučení, ať spíše vyhledá pomoc psychiatra, nebo psychologa, prý už je z toho zblblá.