Romové, migranti a bruselské směrnice. O všem rozhodují dva evropské soudy

31. 12. 2016
07:00

„Budu se soudit klidně až do Štrasburku.“ To je časté tvrzení těch, kteří mají pocit, že se český právní systém obrátil proti nim. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva se však nevztahují k legislativě EU, jak se mnozí domnívají. Od toho je tady Evropský soudní dvůr, který sídlí v Lucemburku. Právě ten může Česku udělit vysoké pokuty, pokud nebude dodržovat evropské směrnice. Žádný z těchto soudů ale nemůže řešit spory dvou lidí.

V listopadu odmítl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) stížnost dvou Češek, které chtěly mít právo rodit doma s pomocí porodní asistentky. Podle českého zákona něco takového není možné a ženy byly přesvědčené, že jsou tím porušována jejich práva dána Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.

Úmluva byla podepsána už v roce 1950 a nemá nic společného s Evropskou unií. Je součástí mezinárodní organizace spojující 47 zemí a funguje na principu diskuse a hledání společných řešení v různých otázkách našeho života. Součástí je i soud ESLP, který rozhoduje, jestli někdo neporušuje práva daná právě touto úmluvou.

Kromě základních práv, jako je právo na život nebo právo svobodné volby, je tu zahrnuto také právo na spravedlivý soudní proces nebo právo nebýt diskriminován.

Odškodné pro romské děti

Česko je členem organizace od roku 1991, rozhodnutí tohoto soudu jsou pro nás závazná. Pokud má někdo pocit, že stát či úřad porušuje jeho práva, může se sem obrátit. Například Češi se na soud často obracejí kvůli průtahům soudních řízení nebo kvůli diskriminaci.

Uzná-li instituce, že lidská práva byla porušena, může státu udělit povinnost zaplatit i odškodné. To byl i případ z roku 2007, kdy skupina 18 romských dětí z Ostravy dostala odškodné ve výši 4000 eur (zhruba 108 tisíc korun) pro každé z nich za diskriminaci ve vzdělávání, navštěvovaly totiž zvláštní školy. Není však možné podat žalobu na konkrétní osobu nebo firmu – od toho jsou tu soudy jednotlivých států.

Pokuty za porušování pravidel EU

A podobně nemůže občan žalovat jiného občana ani u Evropského soudního dvora, který je pevnou součástí EU jako jedna z jejích institucí. Sídlí v Lucemburku a jeho hlavním cílem je dbát o to, aby byla ve všech členských státech EU dodržována evropská legislativa, kterou určují bruselské směrnice. V tomto soudu má každá členská země včetně Česka svého soudce, ti ale fungují neutrálně.

Princip rozhodování je podobný jako v případě českého Ústavního soudu. Soudci rozhodují například o tom, zda mají státy dobré zákony, které jsou v souladu s tím, co bylo schváleno v Bruselu, nebo zda nejednají protiprávně proti lidem. Letos v červnu například tribunál soudu rozhodl, že členské státy EU nemají podle unijní legislativy právo zatýkat a zadržovat migranty, kteří nelegálně vstoupí na jejich území. Mohou je pouze vyhostit.

Na soud se může obrátit také každý stát, který se domnívá, že jiný stát porušuje evropská pravidla, případně Evropská komise, která pravidelně provádí vyhodnocování, jak si v tomto ohledu státy vedou. Na konci může být i soudní rozhodnutí o pokutě, kterou by v případě porušování musel stát zaplatit. Podle míry provinění by se mohla vyšplhat i na desítky milionů korun ročně. Zatím však žádná taková pokuta v historii EU nepadla.

Stručně tedy: 

  • Evropský soud pro lidská práva (Štrasburk) není součástí EU, ale lidé se na něj mohou obracet se stížností, pokud se cítí diskriminovaní nebo mají pocit, že stát omezuje jejich osobnostní práva.
  • Evropský soudní dvůr (Lucemburk) je institucí EU a dohlíží na to, zda je dodržována unijní legislativa. Dohlíží na to, jestli Česko porušuje směrnice, a to jak ve vztahu k Unii, tak k občanům EU.
  • Ani jeden ze soudů nemůže řešit vzájemné soukromé či obchodní spory mezi lidmi nebo firmami.

1080p 720p 360p
Další videa