14°C
Vstup do EU zapil pivem, teď nad ní Klaus kroutí hlavou. Jak slavili Češi?
Celkem 77 procent Čechů řeklo v referendu „ano“ přistoupení k Evropské unii. Nakonec se tak stalo v roce 2004 a doprovázely ho bujaré oslavy. Vyjednávání o vstupu přitom nebylo vůbec procházkou růžovým sadem a trvalo přes 20 let. Co všechno se na nekonečných schůzkách řešilo, kolik stran měla vstupní smlouva a kdo podal oficiální přihlášku do EU? To vše v dalším díle seriálu Blesku EU 100x jinak.
Češi toužili po návratu do centra evropského dění od okamžiku, kdy to bylo možné. Se sloganem „Zpátky do Evropy“ šlo do voleb po revoluci už tehdejší Občanské fórum a v roce 1990 začala první jednání o tom, že bychom mohli, tehdy ještě jako Československo, vstoupit do tehdejšího Evropského společenství (ES).
Nakonec bylo všechno jinak. Československo se rozpadlo a 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Od listopadu téhož roku na základech ES odstartovala Evropská unie. Oficiální přihlášku, která zahájila mnohaleté vyjednávání, podal v roce 1996 v Římě předseda české vlády Václav Klaus.
O 8 let později, v den přistoupení k EU, vystoupal o půlnoci na horu Blaník, aby všechny varoval před přehnaným očekáváním. „Přeji nám dost sil, sebevědomí a odvahy k nové situaci, které právě nastala,“ řekl tehdy Klaus a připil si půllitrem piva.
Velká kritika Česka
Přihláška ovšem byla pouhou formalitou. Začaly stovky schůzek, které řešily, jak bude rozšíření EU ve skutečnosti vypadat. Pro Čechy to zpočátku nevypadalo příliš dobře. Tajemný dokument s názvem Agenda 2000 z pera Evropské komise sice volal po „silnější a větší Unii“, zároveň však Komise přísně hodnotila připravenost všech zemí, které chtěly do EU vstoupit.
Česku to „spočítala“ hned na několika frontách, přičemž nejproblematičtější bylo tuzemské soudnictví i celá státní správa. Kritizovala také český přístup k Romům.
Do čela vyjednávacího týmu nastoupil náměstek ministra zahraničí Pavel Telička, který složitá vyjednávání komentoval těmito slovy: „Jednání to byla bezprecedentní, z hlediska komplexnosti, věcného záběru, technické náročnosti a také politického významu těžko srovnatelná s čímkoli v naší dosavadní historii.“ Zákonodárci zároveň začali jako na běžícím páse schvalovat legislativu, kterou po Česku EU požadovala. Jinak by z přistoupení nic nebylo.
Smlouva měla 4800 stran
Trvalo celých 5 let, než došlo k historickému podpisu, kterým byla stvrzena smlouva o přistoupení Česka k Unii. Pera se chopili premiér Vladimír Špidla a opět Václav Klaus, v té době ve funkci prezidenta. Smluvní dokumentace, která řešila přistoupení Česka a dalších zemí, včetně Slovenska, měla 4800 stran a celou řadu příloh. Samotný text, který ve smlouvě definoval rozšíření EU, měl jen tři krátké odstavce.
K referendu o přistoupení, které proběhlo v červnu 2003, dorazilo 55 procent voličů a pro vstup hlasovalo 77,33 procent z nich. O rok později, konkrétně 1. května 2004 se EU rozšířila o Česko a dalších 10 zemí. Češi EU oslavovali ohňostroji a bujarými večírky. Na Staroměstském náměstí v Praze zlomový okamžik v předvečer prvního dne v Unii vítaly tisíce lidí.
Témata:
Související
Ubohost a žumpa nejen politiky ale ubohost většiny radoby politiku,ve skutečnosti debilu,netahlů a zloděju a samolibejch kretenů ,sebestřednych prasat,primitivů,je v ČR požehnaně a a nejen v ČR vidět denně .Bohužel normalni občan neudela nic ani u voleb a tak se tam všichni třeba sežerte!!!Už aby byla válka lidsky odpade NENAŽRANY!!! Parta arogantnich debilu,naprosto nepotřebnych,parazitujicich na lidske duěře a blbosti!!!