Odcházející Britové by nás mohli učit. Proč Čechy Brusel vždy „převálcuje“?
Češi neumí táhnout za jeden provaz, a proto jsou slabí při vyjednávání v Bruselu. Je o tom přesvědčen europoslanec Pavel Telička (za ANO), který se v minulosti právě touto disciplínou živil. Přestože má Česko řadu schopných diplomatů, bez jasných instrukcí jsou k ničemu.
„Není pravda, že jsme malí, každý nás ušlápne a nedokážeme nic prosadit. Když si uděláme jasno v tom, co chceme, a najdeme správné spojence, budeme umět vyjednávat a naslouchat druhým, můžeme prosadit hodně,“ říká v rozhovoru pro Blesk.cz europoslanec Pavel Telička, který lidem a firmám v minulosti radil, jak lépe v Bruselu prosazovat své zájmy, a toto prostředí tedy dobře zná.
Problémy v případě Česka jsou ale někde jinde – a tím hlavním je, že se nedokážeme na ničem dohodnout. Ani na tom, co je pro nás výhodné a jak postupovat, abychom si v různých bruselských směrnicích nebo nařízeních vyjednali ty nejlepší podmínky. „My Češi neumíme táhnout za jeden provaz,“ je přesvědčen Telička.
Jak probíhá schvalování směrnic v Bruselu? Čtěte ZDE
Sám popisuje svou nedávnou zkušenost, kdy se chtěl sejít s ostatními českými europoslanci, aby doladili své pozice a zkoordinovali postup, jak v Bruselu společně vyjednávat. Každý europoslanec sice prosazuje svůj politický názor, zároveň by ale všichni společně měli hájit zájmy Česka. Jenže skoro nikdo prý neměl zájem. „Nemusíme se shodnout a ani se často neshodneme, protože máme jiný politický názor. Ale někteří mi napsali, že nemají zájem se koordinovat,“ zoufá si Telička.
Diplomati neví, co prosazovat
A to je přitom zásadní problém. Přestože máme v Bruselu celou řadu schopných diplomatů a vyjednavačů, náš úspěch často brzdí to, že se nedokážeme spojit a perfektně se na jednání připravit. Společné politické stanovisko na řadu evropských problémů mnohdy nemá ani česká vláda, takže lidé, kteří za nás vyjednávají, v podstatě ani netuší, za co mají bojovat.
Češi navíc v řadě případů nedokážou správně argumentovat. Jako europoslanec se setkává s požadavky českých ministerstev, aby něco „zarazil“. Jenže nikdo nedokáže stručně a jasně popsat proč. „Často dostávám pozice, které nejsou vyargumentované. V momentě, kdy mi někdo napíše, že nesouhlasí, tak to nestačí. Není pro mě kvalitně odvedená práce. Na některých resortech je to hodně špatné,“ tvrdí Telička, podle kterého bychom se měli učit třeba u britských úředníků. „Když za mnou přijde Brit, předá mi půl stránky nebo stránku s jasně vyargumentovanou pozicí. S tím se pak můžu buď shodnout, nebo ne,“ vysvětluje Telička.
Tisíce stran nikdo nečte
Proč mu na tom tak záleží? Je to jednoduché. Čím jasnější a stručnější argumenty, tím větší je šance, že euroúředníka nebo poslance získá na svou stranu. Je totiž nutné si uvědomit, že podobně jako Česko se snaží v Bruselu hájit své zájmy další země a firmy. To jsou tisíce nejrůznějších ministerstev, asociací, sdružení, podniků i firem, které mají své požadavky. Když každý pošle jen pár stránek, jsou to desetitisíce stran dokumentů ke čtení. A ty rozhodně nikdo číst nebude, protože na to není čas.
Příliš dobře na tom nejsou ani čeští ministři, kteří do Bruselu jezdí jednat. „Bohužel řada našich politických představitelů se ani nedomluví, ani nemá průraznost, nebo dokonce znalost Evropské unie, aby se cítili komfortně,“ je přesvědčen Telička.
O tom, jak vypadá vyjednávání Česka v Bruselu, vyprávěl v rozhovoru pro Blesk.cz i velvyslanec Martin Povejšil:
Telička by měl držet hubu, neboť je to on kdo to pěkně pro nás vytelil.