Dagmar vede unikátní školu pro postižené děti. „Jsou pro mě hrdinové,“ říká

Senzorické postižení spojené s postižením mentálním a přidružené zdravotní problémy. Děti s tímto těžkým kombinovaným postižením musí často podstupovat domácí vzdělávání.

Jejich zařazení do stávající sítě speciálních škol je totiž velice obtížné. Díky tomuhle projektu, který už pomohl i několika stovkám postiženým dětí v Asii, jim ale v České republice funguje speciální škola.

Růžový krokodýl jako pomoc pro těžce postižené děti

Projekt se jmenuje Pink Crocodille. Kromě výuky tam podstupují i určitou formu terapie. Momentálně má škola pouze omezenou kapacitu. K rozšíření nyní zkouší najít vhodné prostory. Navíc dotace, které dostává od státu, stačí pouze na pokrytí zhruba třetiny nákladů.

„Projekty vznikly proto, že jsem díky své práci potkávala a potkávám děti a jejich rodiče, kteří potřebovali pomoci i jinak než odborně. Tak vznikla postupně z malého vzdělávacího projektu pro děti s těžkým kombinovaným postižením, který jsme asi deset let vedli na žádost rodičů, škola Pink Crocodille School,“ uvedla pro Blesk.cz ředitelka této školy Dagmar Herrmannová, která je také spoluzakladatelkou a projektovou ředitelkou Pink Crocodile.  

Škola se zaměřuje na vzdělávání dětí s těžkým kombinovaným postižením, které je mnohdy těžké umístit i do stávající sítě speciálních škol. „Žáci mají často těžké senzorické postižení spojené s postižením mentálním a přidružené zdravotní problémy závažného charakteru, například srdeční vadu či těžkou formu epilepsie nebo stravování pomocí sondy,“ říká Herrmannová. 

Hadičky, inkubátor, strach: Po předčasném porodu pomáhá Hana i dalším rodičům

Ve škole pro těžce postižené: Znakový jazyk i muzikoterapie

Celá výuka je hodně individuální a většina dětí potřebuje svého asistenta. Vyučování je také propojeno například s muzikoterapeutickými bloky, které výrazně podporují rozvoj komunikace, emocí a celkově napomáhají lepšímu porozumění probíranému učivu. 

„Škola má propracovaný integrační program a také probíhá skvělá spolupráce s několika běžnými základními školami, se kterými se naši žáci účastní řady zajímavých společných akcí,“ popisuje Herrmannová.  

Důraz je kladen i na rozvoj komunikace. „Uplatňujeme kromě mluveného jazyka všechny dostupné formy alternativních komunikačních metod (AAK) dle schopností a potřeb jednotlivých žáků. Všichni naši pedagogové ovládají a cíleně používají znakový jazyk,“ upřesňuje ředitelka školy s tím, že celý koncept je inspirován vzděláváním z USA a Británie, odkud mají zaměstnanci praktické zkušenosti.  

Státní dotace stačí pouze na třetinu nákladů školy 

Vzdělávání takto těžce postižených dětí a péče o ně ale s sebou nesou i mnohem větší náklady, než je běžné u klasických speciálních škol. Státní dotace tak stačí pouze na pokrytí jedné třetiny nákladů. „Oproti běžným speciálním školám, na které jsou normativy těchto dotací, máme vyšší nárok na počet zaměstnaných osob, jako jsou učitelé a hlavně asistenti nebo terapeuti. Zbytek financí tak získáme od sponzorů nebo dárců pomocí takzvaného fundaraisingu,“ vysvětluje Herrmannová. 

Momentální kapacita školy je 20 dětí v MŠ a ZŠ a 10 dalších tam chodí na terapie. „Díky velké poptávce dalších rodin o naše zařízení a potřebám současných žáků a jejich rodin chceme školu rozšířit na více tříd jak pro mateřskou, tak i základní školu, ranou péči, respitní péči a také dětskou respitní a paliativní péči. Některé děti s kombinovaným postižením totiž mohou mít i progresivní diagnózu,“ vysvětluje Herrmannová.

Inkluze ve školství je demencí, míní 37 procent Čechů. Valachová to schytala

V novém areálu školy by mohla vzniknout také malá city farma na animalterapii, multisenzorialní zahrada, malý bazén pro vodoléčbu nebo i školicí středisko pro různé specialisty. „Momentálně k tomuto účelu rozšíření hledáme budovu, která by měla zhruba 1000m2 se zahradou a dala by se upravit na bezbariérovou. Ideální by pak bylo, kdyby byla v Praze v dostupnosti MHD,“ popisuje Herrmannová s tím, že finance na rekonstrukci by pak mohli získat z grantů EU.

Velkou podporou je jí v tomto plánu nejen celý tým, ale také rodina a přátelé. „Bez nich by to určitě nefungovalo, člověk nemůže nic sám. Největšími hrdiny jsou pro mě ale naše děti a jejich rodiče,“ uzavřela Herrmannová.