Bude Čech a Němec brát stejně peněz? Brusel přemýšlí, jak srovnat platy
Lidé v různých zemích Evropské unie pobírají za stejnou práci různou mzdu. Bruselu to není po chuti a právě projednávaná směrnice by to mohla změnit. Firmy totiž různých podmínek zneužívají v konkurenčním boji a najímají si levnější pracovníky, třeba z Česka místo Německa. Jde o takzvaný sociální dumping, proti kterému by Evropský parlament rád zasáhl. Jenže má problém i s definicí termínu. Problém přibližuje další díl seriálu EU 100x jinak.
„Využívání levnější pracovní síly v určitých zemích pro snížení výrobních nákladů, a tím zavádění nekalých konkurenčních praktik,“ zní základní definice sociálního dumpingu, kterou nabízí příručka vztahující se k činnostem Evropské unie EuroVoc.
„Typicky je to například práce bez smlouvy, nedodržování zákoníku daného členského státu, smyšlená sídla firem atd.,“ doplňuje europoslankyně a stínová zpravodajka Výboru pro zaměstnanost a sociální věci Martina Dlabajová (ANO).
Podle Dlabajové definici ale ne všichni poslanci chápou stejně. „Termín sociální dumping nebyl dosud v EU řádně definován. Tato skutečnost je mimo jiné zdrojem mnoha problémů a nedorozumění při vyjednávání,“ řekla Blesk.cz europoslankyně. Sociální dumping má mimo jiné řešit revize směrnice o vysílání pracovníků, kterou ale odmítá většina českých zástupců.
Samotný pojem „sociální dumping“ má podle Dlabajové negativní konotace a naznačuje vykořisťování pracovníků, i když jde o širší koncept, který lze vztahovat na jakýkoliv způsob obcházení stanovených pravidel a nezákonně snižované mzdové náklady.
„Vysílání pracovníků hraje v rámci vnitřního trhu důležitou roli a je zcela legální. Jednání podle pravidel nemůžeme nazývat nekalými praktikami nebo sociálním dumpingem,” zdůraznila Dlabajová s tím, že vysílání pracovníků se navíc vztahuje na méně než jedno procento evropské pracovní síly.
Jak funguje EU a můžeme ovlivnit „šílené” směrnice? Sledujte velký seriál Blesk.cz EU 100x jinak
Poslankyně sice chce bojovat proti příčinám sociálního dumpingu, nepovažuje ale za potřebné zaměstnavatelům nakazovat, kolik mají platit svým zaměstnancům v cizině. Směrnice totiž požaduje, aby lidé pracující na přání zaměstnavatele mimo zemi původu dostávali odměnu srovnatelnou s platy, které za stejnou práci berou domácí pracovníci.
Pokud by například český řidič kamionu projížděl Německem, tu dobu, kdy by byl u našich sousedů, by mu musela česká firma zaplatit stejně, jako platí německé firmy svým německým řidičům. S tím ale česká strana nesouhlasí.
„V případě, že pravidla jdou nad rámec garance minimální mzdy v daném členském státě a nutí firmy vyplácet pracovníkům průměrnou mzdu obvyklou v daném sektoru v dané zemi, jde dle mého soudu o přílišný zásah do svobody pracovního trhu,“ řekla k tomu Dlabajová.
Se svojí kolegyní souhlasí i další čeští europoslanci Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) nebo Luděk Niedermayer (za TOP 09). Ten zároveň upozorňuje na zbytečné množství administrativy, která by například v případě letušek byla naprosto neúnosná. Češi by tím také mohli ztratit konkurenceschopnost.
Proti nekalým praktikám, jako je třeba práce na černo, by se tak mělo podle poslanců bojovat jiným způsobem. „Postup by měl mít podobu vymáhání existujících pravidel na úrovni jednotlivých států a pevnější spolupráce mezi národními úřady inspekce práce,” uzavírá Dlabajová (ANO).
Kdysi náš šéf elegantně vyřešil stížnosti jednoho zaměstnance ,že má o padesát haléřů hodinově méně , než druhý .Tak stěžovateli ubral korunu a druhému korunu a padesát haléřů .A bylo to .