Pražský hrad je chudší: Tyto skvosty už patří církvi
Prezident Miloš Zeman a kardinál Dominik Duka podepsali ve čtvrtek na Pražském hradě memorandum o převedení Jiřského kláštera a Nového probošství církvi. Podmínkou je, že obě památky budou do pěti let opravené a církev se vzdá nároků na další budovy v areálu. Co už tedy Hradu nepatří?
Bazilika a klášter sv. Jiří
Druhý nejstarší pražský kostel a jedna z nejvýznamnějších románských památek v Česku. Leží na východní straně náměstí U svatého Jiří. V jeho hlavní lodi jsou umístěny náhrobky členů knížecího rodu Přemyslovců.
Kostel založil Vratislav I. a v roce 925 v něm byly uloženy ostatky kněžny Ludmily, babičky svatého Václava a první české mučednice. Při založení kláštera v roce 973 byl kostel přestavěn na trojlodní baziliku v raně románském slohu. Dnešní podobu s dvojicí věží získal během přestavby po ničivém požáru v roce 1142. V první polovině 13. století byla ke kostelu přistavěna kaple svaté Ludmily s jejím hrobem.
Novým vlastníkem kláštera se podle čtvrteční dohody stane Náboženská matice. Ta se zavázala, že klášter do pěti let od nabytí vlastnického práva na vlastní náklady zrekonstruuje a bude jej užívat zejména pro kulturní a vzdělávací účely. Má v něm vzniknout muzeum církevních památek vážících se ke katedrále sv. Víta.
Mockerovy domy
Jde o soubor novogotických domů (čp. 34, 35 a 36) na severní straně náměstí U svatého Jiří. Jsou známy také jako Nové proboštství.
Vyrostly kolem roku 1880 podle projektu architekta Josefa Mockera na místě původní renesanční zástavby. V 80. letech minulého století byly upraveny na restaurace a jídelnu pro pracovníky prezidentské kanceláře. V současné době je objekt prázdný.
Novým vlastníkem nemovitosti bude podle čtvrteční dohody Metropolitní kapitula u sv. Víta. Ta v ní plánuje zřídit své sídlo a sídlo církevního soudu. Prostory bude využívat také ke kulturním a vzdělávacím akcím. Kapitula se zavázala, že do pěti let od nabytí vlastnického práva zanedbanou budovu opraví, a to na své náklady.
To sice nepřestaly, ale tyhle památky nejsou majetkem církve, ale celého národa. Církev na nich může mít pouze účast, tolikrát je zpronevěřila a zaprodala. Ne za ideál. Za prachy a to těžký.