Vnuk velitele koncentráku, Spielberg, prezidenti i bývalí vězni: Pestrá řada hostů na pietě v Osvětimi!
I kolem nechvalně proslulé brány s věží, která stála u vjezdu do tohohle pekla na zemi, dnes rozvinuli stan. A pod něj se v Osvětimi schovala pestrá řada hostů. Prezidenti, členové královských rodin, židovské obce, ti, kteří přežili holokaust... Ale také americký režisér Spielberg! Pietní akci si pak nenechal ujít ani kontroverzní návštěvník – vnuk popraveného šéfa Osvětimi Rudolfa Hösse.
„Nemohu změnit minulost, nemohu vrátit čas zpět, protože to není možné. Ale mohu udělat něco pro budoucnost a připomínat, co se stalo,“ řekl Rainer Höss polské televizi. Na pietě mu nebyla věnována zvláštní pozornost. Celý život ostatně bojuje s rodinným prokletím. Jeho děd Rudolf byl totiž architektem a dlouhou dobu ředitelem nechvalně proslulého koncentračního tábora.
70. výročí osvobození lágru, kde nacisté páchali masové vraždy Židů, Romů, ale i svých odpůrců, se zúčastnily davy lidí. Mezi nimi i světoznámý americký oscarový režisér Steven Spielberg, který natočil dnes již legendární film o holokaustu Schindlerův seznam.
Za Česko nevyrazil do Osvětimi prezident Miloš Zeman (na rozdíl např. od prezidentů Hollandea, Gaucka či Slováka Kisky), ale premiér Sobotka. „Musím říci, že i po 70 letech toto místo sálá hrůzou a neštěstím,“ řekl předseda české vlády novinářům. Zeman měl jiný program – památku obětí nacistů uctil v Terezíně, v úterý pak vystoupil na vzpomínkovém kongresu na Pražském hradě.
Akci zahájil proslovem polský prezident Komorowski. „Jsme teď na místě, kde naše civilizace selhala, kde se uskutečňoval plán, jak lidi zbavit svobody a úcty,“ říkal Komorowski a vzpomínal na 1,1 milionu obětí, které Osvětim nepřežily. „Z místa, kde se zhroutila civilizace a kde se lidské bytosti zredukovaly na vytetovaná čísla, (...) odsuzujeme všechny projevy nenávisti, antisemitismu a xenofobie,“ dodal polský prezident.
Smutné vzpomínky bývalých vězňů
Hlavní slovo však při pietní akci měli bývalí vězni. „Nesčetněkrát jsem tu umírala strachy. Bála jsem se, že mě spálí, že nikdy nezažiju polibek z lásky,“ svěřila se Halina Birenbaum a zavzpomínala na dráty, baráky, nadávky, bití, krutosti a tresty smrti na každém kroku, sloupy ohně a hustý černý dým z pálených těl, zatímco vlaky přivážely další a další oběti. Poté, co ji zachránili sovětští vojáci, si přála na vše zapomenout, než si uvědomila, že „jen ve vzpomínkách můžu být se svými nejbližšími – a varovat před zlem“.
„Odchod odtud vede jen přes komín krematoria,“ zavzpomínal někdejší vězeň Kazimierz Albin na slova někdejšího esesáckého velitele k prvním polským vězňům v Osvětimi. „Ta slova naplňovali po čtyři a půl roku se železnou důsledností,“ dodal.
„Před deseti lety se oslav osvobození zúčastnilo okolo 1 500 bývalých vězňů, dnes jich je 300. Je to asi poslední kulaté výročí, které slavíme v přítomnosti ještě početné skupiny přeživších,“ připomněl ředitel osvětimského muzea Piotr Cywiński.
Za prezidenta Tisa platili Německu 500říšských marek za každého Žida, kterého ze Slovenského štátu odvezli. Ojedinělý případ na celém světě, kdy vláda platí za vyvražďování vlastních obyvatel.