Dvě lži z Národní třídy: Smrt studenta Šmída a léčivé pendreky!
Policajti zabili studenta Martina Šmída! To zafungovalo jako magnet na kompas: všechny deníky, včetně Rudého práva, vzaly konečně na vědomí, že se 17. listopadu skutečně něco stalo. Byla to lež, ovšem ne jediná…
Slepý svědek?
Očité svědectví –tak nazval svůj příspěvek v Rudém právu Jiří Kohout. Tvrdí, že byl svědkem drastických událostí, které vylíčila stanice Svobodná Evropa s odvoláním na chartistu Petra Uhla. Byly prý v rozporu s tím, co viděl on: tedy žádné použití slzného plynu, žádní služební psi a obušky podle něj přišly ke slovu, jen když „konkrétní osoba kladla odpor při předvádění nebo zjišťování totožnosti.“ Ale „mlácení a kopání do lidí“ pan Kohout neviděl... Buď zavíral oči, nebo lhal – ten večer bylo policisty zraněno 568 lidí, z toho 40 si odneslo následky na celý život.
Živý mrtvý
Čtenářka-důchodkyně z Prahy 10 se rozohnila nad zprávami o smrti studenta Šmída. Manipulaci s vědomím lidí a šíření nepravdivých zpráv považuje za sprosté. A autoři podobných zprávy prý snad ani nejsou lidé. Být mámou kluka, kterého prohlásili za mrtvého, tak bych jim něco řekla, co by si nedali za rámeček, píše penzistka. Pokud si tu paní Rudé právo nevymyslelo, měla pravdu. Zpráva byla falešná, a jak se později ukázalo,“mrtvým“ byl agent StB. Ten nejspíš omdlel, rychle ho naložili do sanity a Petr Uhl a spol. si to neměli čas ověřit.
a dějiny jsou takové:kdo a pro koho to píše