Matka si kulku zasloužila, řekl při náštěvě Česka kluk, který utekl z tábora smrti v KLDR!
Narodil se v pracovním táboře v Severní Koreji. Popravili mu tam matku i bratra, on je tehdy udal. Plánovali útěk a jemu od mala do hlavy vštěpovali, že to se prostě nesmí. Sám se však z tábora číslo 14 dostal ven! Do světa, který neznal. Teď se mladík Sin podíval i do Prahy. A promluvil o svém pohnutém osudu i současné situaci v KLDR.
„Na popravu své matky jsem se díval, aniž bych zavřel oči nebo odvrátil hlavu. Když ji zasáhly kulky, byl jsem rád. Byla pro mě člověk, kterého jsem na světě nejvíc nenáviděl,“ prozradil severokorejský uprchlík Sin Tong-hjok na konferenci v Praze. Tehdy mu bylo 14 let. Utekl ve svých 23 letech.
Jeho slova lze možná zprvu těžko pochopit, jenže Sin vyrůstal v prostředí, o kterém se dnešním mladým Středoevropanům ani nezdá. V prostředí, kde chybí morálka a do hlav dětem vtloukají jako zákon číslo jedna poslušnost a dodržování pravidel lágru. Jako chlapec neznal soucit, rodičovskou lásku, naopak žil v prostředí plném podezřívavosti a falešnosti. Věřit nemohl nikomu...
Narozen za ostnatým drátem
Sin se v pracovním táboře narodil, nebyl tam zavřen spolu se svou rodinou. Život v táboře tak formoval jeho mysl. Dodnes jsou pro něj některé pocity nové. Dlouhá léta nepoznal nic jiného. Ani to, jak funguje normální rodina. Proto svou matku rychle odsoudil. „Myslel jsem si, že může za všechno mé neštěstí v táboře,“ vzpomínal Sin na svou matku. Kulku si zasloužila, plánovala s jeho bratrem přece útěk...
Až venku, za ostnatým drátem a po letech objevování toho, jak lidská společnost (a nikoli její zrůdná karikatura v gulagu) vlastně funguje, Sin prozřel. Sinův příběh se stal námětem pro knihu Útěk z tábora číslo 14 amerického autora Blainea Hardena.
Do Česka přicestoval Sin na pozvání neziskové organizace Knihovna Václava Havla a zúčastnil se konference k Ceně Václava Havla za lidská práva, o kterou byl díky jeho účasti obrovský zájem. Češi mají sice zkušenost s nacistickými koncentráky, ovšem tábory v KLDR existují dodnes a za jejich zdmi a ploty jsou statisíce lidí! Sin v Praze nejen zavzpomínal na své dětství a nuzné podmínky, ve kterých vyrůstal. Zmínil veřejné popravy politických vězňů, jejichž účelem je zastrašit ostatní internované. Za zabití a bití vězňů prý nehrozí strážným žádný trest a s dětmi, ženami a starými lidmi se tam zachází jako se všemi ostatními vězni.
Proč s lágry nikdo nic nedělá?
Mladík vylíčil i osobní zážitek z doby, kdy mu bylo sedm let a u jeho spolužačky učitel našel pár zrníček jídla. Dívku zbil, školačka zemřela. „Tento incident je jednou z mnoha strašlivých událostí, které se dějí v těchto táborech pro politické vězně,“ zdůraznil Sin. Dění v KLDR přirovnal opakovaně k nacistickému holokaustu nebo genocidě v Kambodži. „Je potřeba zabránit tomu, aby se takové věci dál děly,“ apeloval na účastníky konference.
Podle Sina má však mezinárodní společenství tendenci vyhýbat se střetům, což je jeden z důvodů, proč svět neřeší masakry v KLDR. Státy o tomto problému jen mluví, ale nic nepodnikají. „Mezinárodní společenství hovoří o situaci lidských práv v KLDR už 20 let, a přitom se nic nezměnilo,“ upozornil nejznámější severokorejský utečenec. Peking nebo Moskva podle něj dění v Severní Koreji ještě podporují... „Naší největší chybou je, že máme problém uvěřit (tomu, co se v KLDR děje - pozn. red.) a také se dostatečně neumíme poučit z historie,“ tvrdí Sin, který po útěku z KLDR založil organizaci upozorňující na situaci v jeho rodné zemi.
„Toto tragické porušování lidských práv se může stát i jinde, třeba v České republice,“ varoval napnuté posluchače. „Až lidé skutečně uvidí, jaké masakry se v Severní Koreji dějí, a jejich pachatelé budou pohnáni k zodpovědnosti, tak se snad situaci změní,“ věří. Pro oběti režimu to podle něj ale bude už pozdě.
Ale lidskost to skutečně není.. Je smutné, že někdo oslavuje Kima, který řekne, že jeho matka si kulku zasloužila.. Skutečně smutné..
uzjsemtudlouho, je to tak 
Řekl to Sin, žádný Kim.