Jak dnes poznat skinheady? Pryč jsou časy holých lebek, dnes se maskují v davu
Holé hlavy, skini, skinheads. Stejně jako už jen samotné vyslovení názvu řekněme Hells Angels vyvolává i označení skinheads u alespoň elementárně zběhlých jedinců paniku a strach z násilností a trablů. Celkem oprávněně, díky poměrně jasným indiciím odkazujícím k extrémní pravici, nacionalismu, rasismu, šovinismu, rasismu a neskrývanými sympatiemi k fašismu.
Dost negativních elementů na jednu subkulturní entitu, dalo by se říct. Jenže – dnešní extrémní pravičáci už dávno nenosí martensky, bombery a vyholenou hlavu. Poschovávali se v davu, nosí civilní oblečení, znaky a symboly odkazující k jejich příslušnosti jsou rafinovaně zakódované v oblečení, pokud vůbec.
Už je tolik nezajímají pouliční šarvátky a exhibovaní na veřejnosti. Pošilhávají po politice a přesvědčivě hrají na typický český sentiment, nacionalismus, palčivá sociálně-společenská témata, překrucují fakta i souvislosti a globální nespokojenost davu jim masivně nahrává do karet.
Jsou mnohem nebezpečnější než dřív, protože jejich domnělá kultivovanost jim otvírá dveře tam, kde by se dříve nechytali a leckterý pro-extrémně orientovaný politik jim naslouchá a nezřídka s nimi i sympatizuje.
Jenže ještě před pár lety byl skinhead transparentní v prvním plánu proto, jak vypadal. Už zmíněné vysoké Dr. Martens na nohou postupem času nahradily i jiné, podobně orientované značky jako Grinders, Solovair a Tredair. I sportovní boty jako Adidas, nebo Gola si získaly svoji popularitu, obzvlášť proto, že jsou lehké a dobře se v nich utíká.
Nylonové letecké bundy bombery, to byl další signifikantní poznávací znak. Tam kde se punk neobešel bez serepetiček, cingrlátek, placek, pyramid, nášivek a různě visících a trčících věcí, včetně dlouhých natužených vlasů, skinheads byli střídmí, vojensky strozí a praktičtí.
Důvodů by se našlo hned několik, ale jedním zásadním byla nesporná výhoda v pouličním boji, a že těch bojů také bylo! Nylonová bunda klouže, dá se jen špatně chytit, náplety na konci rukávů a v pase bundy i džíny zasoukané do vysoko zašněrovaných bot taktéž.
Ze stejného důvodu byla nadmíru praktická i holá hlava, navíc tenhle militantní výzor budil respekt a uniformita skupiny skinheadů vyvolávala optický klam početní převahy. Jenže tohle byl a je povrchní pohled na skinheady jenom proto, jak vypadají. Možná je dobré vědět něco o historii skinheadského hnutí - a člověk s alespoň minimálním rozhledem se začne najednou mnohem lépe orientovat a možná ztratí i některé zjednodušující předsudky.
Subkulturní kořeny skinheads pocházejí z hlubokých šedesátek, z Londýna, mládeže z pracujících chudších vrstev. Inspirovali se jamajskými rude boys i britskými mods, převážně co se módy, stylu a hudby týče. Vojenská obuv, rovné džíny, polo trička, kšandy, krátké vlasy i částečně z důvodu vymezení se dlouhovlasým hippies.
Poslouchali paradoxně hlavně černošskou hudbu – soul, ska, rocksteady a reggae předtím, než zvolnilo tempo a nechalo se ovlivnit rastafariánským náboženstvím. S nástupem punku koncem sedmdesátých let se hnutí skinheads částečně s punkem prolnulo, hlavně v hudbě. Reakcí na bleskovou komercionalizaci punku byl částečný návrat ke klasickému pojetí skinheads před rokem 1960.
Tady také pramení zárodky pravicové orientace, kdy extrémní skupiny skinheads začaly sympatizovat v Británii s Národní frontou a nechvalně na sebe upoutávat pozornost násilím, spojeným převážně s fotbalem (hooligans).
I v Americe část hudební hardcore scény adoptovala skinheadský styl, převážně newyorský hardcore reprezentovaný kapelami Agnostic Front, Warzone, Cro-Mags, Sick of It All, Biohazard, atd. Tohle pojetí hardcore bylo hodně silové, hudebně inklinující k metalu a agresivní na pódiu i pod ním. Ale pořád se dost ostře vymezovalo proti všem pravicově orientovaným konotacím hnutí skinheads.
Kde se tedy vzal ten negativní nepříjemný podtext spojující skinheadské hnutí s neonacismem a mnohdy rasisticky motivovaným násilím?
Až někdy v polovině osmdesátých let se v Anglii začal pomalu objevovat termín white power, neonacismus spojovaný se skinheads a politickou extrémní pravicí. Média začala masivně označovat původně téměř apolitickou subkulturní skupinu za fašistické a rasistické zlo, čemuž poměrně zásadně napomohly odnože nazvané Hammerskins, White Aryan Resistance nebo Blood and Honour.
Co se v názvech skrývá, resp. neskrývá, ale hrdě z nich křičí, o tom netřeba polemizovat. Antirasisticky orientovaní příslušníci hnutí skinheads začali kontrovat organizacemi jako SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice) nebo ARA (Anti-Racist Action) a začaly se vžívat termíny jako redskins, nebo anarchističtí skinheads, tedy skini, kteří inklinovali politicky doleva a byli militantně proti rasismu a fašismu. Tyhle polarizace trvají v podstatě dodnes, byť mají svůj původ v osmdesátých letech.
V Čechách mají skinheads mnohem kratší a poměrně chudší tradici. První výraznější zmínky sahají těsně před rok 1989 a mezi všeobecně známé hudební a částečně i ideologické reprezantanty patřily skupiny Orlík a Hubert Macháně. Spíš než rasismus a neonacistické tendence proklamovaly vlastenectví, národní nacionalismus a textově se inspirovaly v husitských analogiích.
Původně neškodná odnož, která se v zárodku dokonce snášela a kamarádila s punks, se začala bleskově vyhraňovat po roce 1994, kdy se v Čechách začaly organizovat velké mezinárodní srazy skinů a bleskově rostla ideologická i finanční podpora ze zahraničí. Nacionalismus znamenal řečí skinheads poměrně jednoduchou myšlenku – v rámci vlastenectví o tradičních hodnou očistit národ od veškeré verbeže, což v překladu znamená celkem transparentní antisemitismus, rasismus a fyzické útoky na příslušníky jiných etnik a anarchisty.
Je smutným faktem, že podle statistik se skinheads sympatizuje skrytě nebo otevřeně až pětina české populace a alarmující je i to, že podobně smýšlí i hodně politiků. Nahrává tomu i neutěšená situace v některým regiónech, rasově motivované násilí, všeobecný nihilismus a nespokojenost.
Naštěstí i u nás máme Oi! skins, kteří se hlásí k tradičním skinheadským hodnotám, jsou apolitičtí, tvrdě proti fašismu a rasismu a proklamují sounáležitost mezi punks a skinheads, čehož jsou důkazem akce jako Mighty Sounds, koncerty na pražské Sedmičce (strahovský klub 007), nebo velmi semknutá komunita kolem poměrně malého a nedlouho otevřeného klubu Buben v pražském centru.
Není třeba podléhat panice, když vaše ratolest přijde s holou hlavou, ve Fred Perry polo tričku a celkově tak nějak vypadá jako ten obávaný „skín”. Nemusí to totiž vůbec znamenat, že je rasista, fašoun a všechny přistěhovalce, cikány i anarchisty by nejradši rozmázl baseballovou pálkou, nebo deportoval, či poslal do plynu. Stačí jen být trochu vnímavý, nebo se jen zeptat. A hlavně něco vědět, k čemuž vám může posloužit i tento článek a příště něco o tetování.
Vážně by mě zajímalo kdo tak ,,inteligentní'' tento článek psal.. Možná by nebylo od věci si něco o skinheadech přečíst a pak na internet plácnout totálně nesmyslný článek.
OI!