9°C
Označení hardcore znamená doslova tvrdé jádro. Dodnes není jasné, jestli má nějaký hlubší význam v kontextu označení dané subkulturní skupiny, nebo je to jen proto, že jedna z prvních kapel, hlásících se k hardcore punku, D.O.A., dala jedné ze svých desek název Hardcore ’81.
Co je ale nad slunce jasnější, je fakt, že hardcore hnutí vychází opět ultimativně z hudebního stylu a až potom následuje celá řada průvodních znaků, postoje, móda, tanec a politické vymezování. Prolnutí s punkem modelu 77 je zjevné, většina raných hardcore kapel byla podobně diletantská a neurvalá ve svém projevu. Jenže ta původní HC (jak se zkráceně hardcore označuje) hudební scéna byla mnohem benevolentnější k prolínání žánrů, a tak akceptovala a implantovala dost často vlivy metalu, hip hopu, soulu, funky, nebo dokonce reggae, jak dokázala jedna z kultovních hardcore skupin Bad Brains, jejíž členové byli Jamajčani a praktikující rastafariáni.
Možná také málokdo ví, že Beastie Boys, jedno z předních newyorských hiphopových uskupení, platí za jednu z prvních part, která v New Yorku hrála hardcore dávno předtím, než začala inklinovat k rapu. A že zpěvák megapopulárních Rage Against The Machine Zack de la Rocha původně zpíval v ortodoxní hardcoreové kapele Inside Out mnohem dřív, než se RATM stali jednou z největších rapmetalových ikon na světě.
Jestli byl punk ostře politicky a sociálně vyhraněný, hardcore šel ještě dál. Pankáči z nádraží svůj ekvivalent mezi hardcore kids nemají. Ne, že by se všechno obešlo bez násilí na koncertech i mimo, alkoholu, nebo drog, ale už na počátku se polarizovala poměrně radikální a početná skupina, která momentálně zažívá velkou renesanci a vlnu zájmu.
I v Čechách, nutno podotknout. Kapela Minor Threat se svoji skladbou Straight Edge odstartovali něco, co z dnešního pohledu konzervativců a nepoučených může působit přinejmenším podezřele. Rychlý, agresivně působící tvrdý a odštěkaný song v sobě nese překvapivě jednoduché poselství.
“Jsem stejný člověk jako ty, ale mám lepší věci na práci než trávit čas se ztracenci, šňupat kokain, odpadnout hned po koncertě a myšlenky na speed nemám už vůbec. Ani na halucinogenní houbičky, ani na trávu, ani na čichání ředidel... protože jsem straight edge.” Minor Threat tak celkem cíleně popsali svojí nechuť být součástí nihilistického přežívání a odpálili dost dogmatické hnutí, které na platformě extrémě tvrdé hudby prezentovalo neméně dogmatické myšlenky o odpírání alkoholu, omamných látek, dokonce i tabáku nebo promiskuitního sexu.
V patologickém pozitivismu šli stoupenci straight edge až tak daleko, že si osvojili vegetariánství, veganství a militantní boj za práva zvířat. Všechny veskrze pozitivní myšlenky, interpretované s fanatismem, jsou ve výsledku lehce kontraproduktivní a mohou (ale nemusí) nabobtnat do obludné karikatury.
Není nic smutnějšího a zároveň lehce úsměvného, než bývalý stoupenec straight edge s viditelným tetováním SxE (graficky nejčastější kryptogram používaný pro označení straight edge) s klobásou v jedné a pivem v druhé ruce, dávající dokola jointa trávy v hloučku dalších ex straight edge lidí, nebo na hipsterské párty chodící na lajnu a svorně s ostatními nadávající na to, jak už není nic jako dřív. No co, také mám kamaráda, jehož otec pojal za manželku Marii, ale na ruce má vytetované srdce se jménem Jana.
Pokud lze považovat příslušnost k straight edge hnutí za mladickou nerozvážnost, je to jedna z těch asi nejvíce pozitivních a je třeba složit poklonu lidem, kteří brojí za lepší, čistší svět. Projevit jim podporu a sounáležitost, protože i naivita může být nositelem lepších zítřků. A je třeba podotknout, že je hodně lidí, kterým tahle orientace zůstala a vytrvale rozsévají dobro i nadále, celému světu navzdory, stejně jako hardcore hudba žije dál. Jenže ne všechny odnože punkového kmenu nesou veskrze pozitivní poselství, ale o tom až příště.
