Udeřila apokalypsa! Zachraň naše dítě a na mě nemysli, křičela na manžela

"Můj manžel umí plavat, tak jsem mu řekla: Jen zachraň naše dítě a na mě nemysli. Co se se mnou stane, je vůle boží," popsala BBC jednu z prvních reakcí Filipínka Faith Pelies. Když udeřil tajfun Haiyan, držela právě v náručí svou malou dceru. A měla co dělat, aby jí rekordně silný vítr dítě nevyrval z náručí. Jiní rodiče však takové štěstí neměli.

Manželé Isanaovi měli dcery celkem tři. Byly staré osm až 15 let. Otec Marvin je však nedokázal udržet. S manželkou již v troskách, které připomínají řádění ďábla na zemi, našly dvě mrtvoly. Po třetí dceři, ténejstarší, stále pátrají. A naděje umírá poslední...

V nejhůře postižených oblastech, mezi které patří především město Talcoban, toho o umírání vědí až příliš. V zoufalství se přitom snažily tisíce lidí dostat před blížícím se tajfunem pryč. Na letiště, které je 15 kilometrů od města. Řadu z nich však zavalily trosky domů, mnoho lidí se utopilo.

Jako konec světa: Udeřilo více pohrom naráz!

"Podél cesty na letiště jsme viděli množství těl, asi tak kolem stovky," citovala televizní stanice Sky News Australanku Milu Ward. "Těla byla pokryta snad úplně vším, plachtami, střešními taškami i kartóny," dodala žena, která se z letiště snažila dostat do Manily. Jenže spoje byly přerušeny... Když tajfun udeřil, vypadalo to prý, jako by v jednu a tu samou dobu lidé čelili více pohromám naráz. Země se chvěla jako při zemětřesení, tajfun pak strhával vše, co mu přišlo do cesty. "Z vrtulníku je patrný rozsah zkázy. V kilometrovém pásu směrem od pobřeží do vnitrozemí nezůstala stát jediná stavba. Bylo to jako tsunami," popsal scénu ministr vnitra Manuel Roxas z Taclobanu.

Propuklo rabování

Filipínci se nyní snaží vypořádat se s děsivými následky přírodní katastrofy, jak umějí. Letiště v Taclobanu je sice poškozené, ale v provozu, a tak do města míří humanitární pomoc a odlétají letouny plné zraněných, ale i bezvládných těl. Udržet jakous takous organizaci je však při tom všem velmi složité. "Tacloban je absolutně zničený. Někteří kvůli hladu i ztrátě svých blízkých naprosto zešíleli," popsal agentuře AFP středoškolský učitel Andrew Pomeda.

"Lidé se chovají čím dál tím násilněji. Rabují kanceláře, obchodní domy, jen aby se dostali k jídlu, rýži a mléku...Bojím se, že za týden se kvůli hladu začnou zabíjet," dodal. Mnozí z obyvatel propadají při pohledu na trosky domů a vědomí ztrátě svých bližních zoufalství. Na místo však již dorazily kvůli nastolení pořádku další vojenské posily. Vojáci však mají i další smutnou práci. Třeba sundavání mrtvol ze stromů...