Boj rodičů o děti: Matka nesmí tahat děti na Nový Zéland
O dvojčata Tomáše a Klárku (8) se Lucie K. starala do jejich pěti let. Nyní je dělí půlka zeměkoule – matka žije na Novém Zélandu. Navrhla proto střídavou péči o děti: půl roku v Čechách, půl roku na Zélandu.
Soudu Lucie předložila vše do detailu promyšlené. „Škola byla domluvená, pokojíček zařízený, česky mluvící kamarádi se na oba těšili,“ popsala přípravy Lucie. Jako učitelka angličtiny je přesvědčena, že by to pro děti byla životní zkušenost, kterou by jim už nikdo nikdy nevzal.
Děti prý mají vyrůstat doma
Ústavní soud v Brně byl ale jiného názoru a na začátku září zrušil rozsudek krajského soudu o půlroční střídavé péči a dal za pravdu otci Janu K., který s takovým modelem nesouhlasí. Podle něj by děti neměly vyrůstat v cizí zemi. „Měly by žít ve známém prostředí, vytvořit si vztah k rodnému jazyku a získat vzdělání,“ prohlásil otec.
Dvojčata nyní žijí u otce a s matkou údajně mluví po telefonu. „Jen dvakrát týdně. Ke skypu mi je otec nepouští už od prosince,“ tvrdí Lucie. Manželství se podle ní rozpadlo kvůli mimomanželským vztahům otce, dlouhodobé kritice, urážkám a ponižování Lucie. „Muž se tak choval i v době, kdy jsme měli děti v týdenní střídavé péči v Čechách. Bylo to psychicky neúnosné pro mě i pro děti,“ dodává Lucie.
Nejhorší je nejistota
Ta se domnívá, že se její bývalý manžel bojí, aby se dětem život na Novém Zélandu nezalíbil. „Nechce přistoupit na dohodu, protože jsem ji navrhla já. On si ale výhody pobytu v cizí zemi jistě uvědomuje. Sám platí dětem kroužek angličtiny a ještě soukromé hodiny,“ vypočítává Lucie.
Fakt, že spor o děti se protahuje, považuje Lucie za neštěstí pro děti i sebe samotnou. „Nejhorší je ta nejistota. Nevíme, kdy budeme spolu. Nezáleží ale na tom, kde žiju, moje práva a práva dětí na oba rodiče jsou neměnná,“ dodává Lucie.
Květa Malíková, sociální pracovnice
„Vliv střídavé péče do budoucna lze těžko předvídat. Ve hře je mnoho aspektů, které jsou důležité. Podstatné je, jak to vidí děti, jak zvládnou přesuny, jazykové, kulturní a sociální změny. Hlavní je ale to, jak spolu komunikují bývalí manželé – rodiče.“
Věra Ptáčková, advokátka matky
„Mezi rodiči je konfl ikt, a čím delší bude soudní řízení, tím se bude situace více vyostřovat a bude ovlivňovat zájmy a psychiku dětí. Není pravda, že matka nemá o děti zájem. Děti miluje, chtěla by být s nimi v kontaktu, ale otec jí to neumožňuje.“
Věřím tomu že čím je člověk mladší tím je i adaptabilnější ale pokud by jsem se měl jako jejich otec rozhodnout zdali je nechat žít ve dvou rozdílných kulturách a chodit do rozdílných škol tak by jsem byl proti. Už jenom proto že mám-li za někoho nést zodpovědnost chci jej mít u sebe a nebo alespoň na dosah.