Malý génius: Je mu teprve čtrnáct a promuje na univerzitě

Moshe Kai Cavalin, čtrnáctiletý matematik, který bude brzy promovat na Kalifornské státní univerzitě v Los Angeles, nemá rád, když ho označují za génia. Jestliže dnes řeší ty nejsložitější rovnice, pak prý to je proto, že neztrácel čas, píše agentura AFP.

Mladík se neprobudil jednoho krásného dne a nevyřešil matematické úlohy, nad nimiž si dvakrát tak staří studenti rvou vlasy. Studuje se zaujetím a pílí již od svých dvou let. Kdybyste ho označili za génia, snížili byste význam jeho dlouholetého úsilí.

Napsal knihu

"Génius je jen slovo, stejně jako inteligenční kvocient, číslo vynalezené lidmi, kteří nepřihlížejí ke všem dalším věcem, jež tvoří jedince," řekl agentuře AFP v kavárně Kalifornské státní univerzity v Los Angeles.

"Snažím se nalézt moudrost prostřednictvím vědění. A uplatňovat moudrost v praxi je mnohem více než být géniem," tvrdí.

Moshe Kai rovněž publikoval knihu s názvem We can do (Můžeme to udělat), nejprve v čínštině a pak v angličtině, aby pomohl rodičům ve výchově jejich dětí.

"Dospěl jsem k bodu, který mnozí lidé považují za nemožný pro můj věk," píše mladý autor ve své knize. "Dosáhl jsem Měsíce, ale kdo si to opravdu přeje, může dosáhnout až za Mléčnou dráhu."

Školy ho nechtěly

Moshe Kai se narodil v Los Angeles čínské matce a brazilskému otci. Ve čtyřech letech dokázal sčítat a odečítat. V té době pro něho rodiče zajistili intenzivní program zahrnující matematiku, hudbu, bojová umění a čtení.

Chlapce vyučovali doma, protože několik škol odmítlo přijmout dítě, které by podle nich mohlo narušovat výuku ostatních.

Díky studiu a výchovným videohrám vyhrál několik mezinárodních mistrovství v bojovém umění, získal diplom v potápění a v osmi letech se zapsal na univerzitu, kde dnes patří k nejlepším žákům.

"Jen jsem využíval toho, co jsem měl," ujišťuje Moshe Kai, jenž nosí klobouček velmi módní mezi mladými Kaliforňany. "Všichni mají potenciál, aby mohli v něčem vyniknout, ale je třeba umět toho využít. Mnozí to nedělají. Tvrdě pracuji, připravuji si věci dlouho dopředu a pak dosahuji svých cílů," vysvětluje mladík.

"My všichni studenti musíme využívat možností učit se, které se nám nabízejí. Nemusejí se totiž opakovat," píše ve své knize.

Dohlíží na něj matka

Jeho matka, která ho doprovází od začátku jeho vysokoškolského studia a čeká na něho, až skončí vyučování, odmítá kritiku ohledně způsobu, jak svého syna vychovávala.

"Lidé se mě ptají, proč na něho vyvíjím takový tlak, ale já na něho žádný tlak nevyvíjím, on je takto šťastný!" prohlašuje sedmačtyřicetiletá Shu Chen, která žije se synem a jednašedesátiletým manželem v rezidenci univerzitního městečka.

Pořád má duši dítěte

Moshe Kai se přes své výjimečné schopnosti nepodobá zmenšenině dospělého. Má smysl pro legraci jako hoši jeho věku i jejich nesmělost, i když jeho slova jsou často zralejší, než je u mladíků obvyklé.

"Cílem mé knihy není vyložit, jak se stát géniem nebo inteligentním, ale jak lépe žít," prohlašuje.

Až bude mít Moshe Kai svůj diplom matematika v kapse, a to se stane pravděpodobně ještě letos, bude si moci vybrat specializaci: čistou matematiku, astrofyziku nebo teoretickou fyziku. Ještě se nerozhodl. "Je mi teprve 14 let, mám ještě dost času, abych se rozhodl," říká.

A co láska? "Jsem ještě velmi mladý na to, abych navazoval nějaký vztah. Později uvidíme," směje se.