22°C
Zpověď zdrceného záchranáře: Držel jsem děti za ruce, aby neumíraly samy
Když chtěl v úterý večer krátce po deváté hodině uložit dcery, přišla mu na mobil zpráva o nehodě. „Během osmi minut jsem byl na místě,“ vzpomíná Alain Rittner, šéf záchranářů, který zasahoval ve švýcarském tunelu při velkém neštěstí, které se v minulém týdnu odehrálo. Ještě nyní je z něj pořádně otřesený. Slzy
„Pojď rychle, je to peklo, pomoz mi! Křičel na mě jeden ze řidičů sanitky. V tu chvíli jsem už věděl, že se stalo něco hrozného,“ dodává muž a začíná plakat.
„Najednou jsem si uvědomil, že je ten autobus plný dětí. Uslyšel jsem jejich křik. Ještě před chvílí jsem ukládal své vlastní děti, teď jsem se díval na děti, které byly zraněné či mrtvé. Bylo to hrozné,“ pokračuje ve vyprávění Rittner.
„Ze všech stran se ozývaly zoufalé výkřiky. Když vidíte něco ošklivého, můžete otočit hlavu, ale takové hlasy jdou vámi skrz naskrz. Všude byla krev, některé děti byly zaseknuté, nemohl jsem jim pomoci, tak jsem je alespoň držel za ruku, hladil je a mluvil s nimi. Nechtěl jsem, aby měly pocit, že jsou samy,“ popisuje.
„Některé děti zemřely už v autobuse, další plakaly. Bylo to dobré znamení, když slyšíte pláč, víte, že dotyčný ještě žije. Nejhorší je v tomto případě ticho,“ svěřil se. Když byl konec, seděl v autě, díval se do zpětného zrcátka a opět mu došlo, že to, co viděl, nebyl jen zlý sen.
Témata:
Související
chapu pana zachranare 
Diskuse je tam otevrena, je tam pres 200 prispevku