Přes hamburgry k cíli...

Krátí se to! Počítaje ode dneška zbývá k dokončení mé hamburgrové diety od McDonalda jen jedenáct dnů z celých třiceti! A to už se dá vydržet, alespoň doufám. Jako pokusný redaktor se necítím sice nejlépe, ale postupně jsem si zvykl. Jsem pod stálou kontrolou rodiny, kamarádů i kolegů z práce. Ti všichni sledují, zda skutečně jím a piju jen "mekáčovskou" stravu, dokonce se kvůli tomu sázejí. Nenachytali mě a ani nemohli. Když už, tak už. Nehledě na to, že jsem sám velmi zvědav, co všechny ty hamburgry udělají se mnou a především s mým krevním obrazem. Tento čtvrtek, tedy přesně v polovině pokusu mne znovu prohlédla dozorující lékařka, MUDr. Pavla Myslíková z Bubenče. Rozbor krve se nekonal, ten bude až nakonec, takže jsem si nechal změřit tlak (140/70) a zvážit (142,5 kg). Tlak je na moje třiapadesátiny tak akorát, zato na váze jsem ztratil dva a půl kilogramu. Přisuzuji to totální abstinenci (žádné pivo, víno ani tvrdý alkohol!), protože jiní lidé by prý při tak intenzivním pojídání hamburgrů museli naopak přibrat. Vždyť i samotné americké zdroje uvádějí, že 66 procent občanů USA trpí nadváhou, prý právě kvůli téhle stravě. Ztrátu své hmotnosti jsem nijak nepoznal, protože - jak poznamenal jeden z kamarádů - v mém případě je to asi tak, jakoby se z rybníku Rožmberk ztratil kýbl vody. Jím, jak jsem zvyklý - třikrát denně a nevybírám si. Od McDonalda pozřu s jistým sebezapřením skoro všechno, vyřadil jsem jen kuřecí tortilly (Chicken Roll), protože se opravdu dají jakž tak jíst až od poloviny. To předtím je převážně těsto a převalovat ho v ústech nemusím. A na tom trvám! Samozřejmě, že schovávám všechny stvrzenky. U McDonaldů jsou velmi pečliví a přesní a ze stvrzenek se dá vyčíst úplně všechno. Kde se nákup uskutečnil, co jste si koupili i za kolik a také v kolik hodin a který den. Zatím jsem podobných potvrzení nashromáždil 37 v celkové hodnotě 5 549 korun. Je to drahý život a proto doplňuji, že intenzivní pocit hladu, až fyzické prázdnoty žaludku mne opouští velmi zřídka. Samo sebou se nabízí otázka, jak je to s hamburgry v USA? Co takhle porovnat to s námi? A tak jsem zavolal do USA, stát Nebraska, město Lincoln. Už tři desítky let tam žije krajan Petr Walter. Kvůli Nedělnímu Blesku si koupil tamní Big Mac, já udělal totéž v Praze a poměřili jsme je (viz tabulky). Výhodou Američanů je to, že si podle pana Waltera mohou "okořenit" svůj hamburger libovolným množstvím majonézy, hořčice nebo kečupu a cibule, případně si totéž odnést s sebou. Je to v ceně a platí to i o nápojích. Dostanete tam prázdný kelímek a čepujte si v prodejně třeba i litry coca coly, fanty, spritu a podobně - kolik vypijete. I domů si jeden plný kelímek můžete odnést. Kupodivu tam s bandaskami nikdo nechodí. U nás by to asi lidé nevydrželi, myslí si možná u McDonaldů, a tak tenhle "obyčej" v ČR nezavedli. Třeba se to po tomhle článku změní. Nebo že bychom byli horší, než "Yankeeové"?