Mel Gibson se brání: Ježíše jsme odsoudili všichni!

Jeden z nejkontroverznějších snímků o Ježíši Kristu za poslední roky stačil od doby svého uvedení vydělat jen v Americe v přepočtu skoro sedm miliard korun. Na druhé straně však vyvolal takovou vlnu nenávisti, pomluv a ostouzení, že by si to žádný z filmařů nechtěl dát za rámeček. Režisér a producent filmu Umučení Krista (The Passion of the Christ), známý hollywoodský herec Mel Gibson (48), však všechny urážky odráží. Pomáhá mu v tom jeho nezlomná víra v pravdivost jeho díla a především víra v Boha samotného. Nápadu na vytvoření filmu na tak velké dějinné téma předcházela Gibsonova hluboká deprese před dvanácti lety. Herec se však tenkrát rozhodl, že se vyhne myšlenkám na předčasné ukončení svého života a že se ještě více ve své víře přimkne k Bohu. Výhodou pro něj bylo, že vyrůstal v hluboce náboženské rodině, a proto měl k němu celý život blízko. Jeho důvěra v milost a lásku Ježíše Krista byla tak silná, že pozdější natočení filmu bylo jen věcí dlouhodobého přemýšlení a nikoli výběru látky. Že zobrazil Židy ve svém filmu jako nepřátele svatého muže? Gibson se těmto výpadům zarputile brání: "Můj film není přece antisemitský. Netvrdím, že Ježíše zabili Židé. Vždyť jsme ho odsoudili k smrti všichni. Všichni hříšníci se podíleli na jeho ukřižování a on se vzdal zcela dobrovolně. Prostě to tak bylo! Chtěl jsem jenom ukázat jeho nezlomnou lásku a víru v nový svět pro všechny tyto lidi." Co se však historické pravdivosti snímku týče, mnoho odborníků a znalců dějin se nechalo slyšet, že je to nesmysl. Navíc se Gibsonovi vytýká, že Ježíšovo vyslýchání, jeho mučení římskými vojáky a zobrazení křížové cesty je více než naturalistické. "Ježíš byl trpitel. Zacházeli s ním krutě a krev z něho jen crčela. Nikdo z lidí by nebyl schopen podobná muka přežít. Násilnost scén jen zdůrazňuje Ježíšovu sílu a noblesu. Čím vyšší byl stupeň jeho bolesti, tím větší byla milost, kterou nás obdařil," prohlašuje Mel Gibson. Zdá se, že své režisérské schopnosti vložil především do zobrazení této obrovské, posvátné lásky a nesobecké milosti a dal jí přednost před věrným vylíčením dějinných souvislostí. Režisér Gibson po celou dobu natáčení v souvislosti s výpady proti krvelačným scénám ve svém filmu mlčel. Čekal, až se film dostane do kin a jestli bude nakonec správně pochopen. Nyní má však pocit, že tomu tak není. Jeho obrana, snaha uvést věci na pravou míru, je zcela marná a naráží na mediální i odborný odstup. V jeho filmu však nejde jen o Krista samotného, jsou zde zahrnuty i ostatní lidé z jeho okolí. Zejména ženy jsou zde vylíčeny jako mnohem silnější, charakterově kvalitnější než muži. "Skutečně si myslím, že ženy v našem životě zajišťují klid a rovnováhu. Mají více soucitu než všichni muži dohromady. Duchovno, které vyzařují, musejí muži cítit. Proto také v našem životě mají ženy takovou úlohu, jakou mají. A bylo to tak v celé historii - muži šli do války, ženy měly děti a mohly plakat," říká Gibson o své představě ženského principu. A ví, o čem mluví. Sám je otcem sedmi dětí a o své manželce hovoří jako o mnohem lepším člověku, než je on sám. "Věřím, že se dostane do nebe o 400 let dříve než já," chválí ji s pýchou. Dá se tedy říct, že humanistická idea se táhne celým jeho filmem a nepřehlédnutelné scény plné násilí a efektů zbrocených krví mají sloužit jen lepšímu znázornění milosti, kterou se nepodařilo potřít ani řízenému oficiálnímu odporu. Takový byl alespoň záměr režiséra.