Kaddáfího nezletilá sexuální otrokyně: Pět let mě věznil a znásilňoval!
Nedávno usmrcený libyjský vůdce Muammar Kaddáfí (†69) držel ve svém tripolském paláci nezletilé Libyjce a využíval je k sexuálním orgiím. Patřila k nim také dnes dvaadvacetiletá žena, kterou plukovník znásilňoval pět let. O svém příběhu se rozhodla poprvé promluvit.
Mladá žena se svěřila v Tripolisu reportérovi francouzského listu Le Monde. V reportáži, v níž je nazývána jako Safíja, tvrdí, že je ochotná svědčit u soudu, nebude- li muset prozradit svou totožnost.
„Zničil mi život. Je mi, jako by mi bylo čtyřicet. Přeju si, aby nebyl mrtvý a aby stál za své zločiny spáchané na libyjských ženách před soudem,“ řekla. V roce 2009 se jí podařilo z paláce Báb al-Azízíja uprchnout a dostat se do ciziny. Do Libye se vrátila až nyní za revoluce.
V patnácti byla vybrána, aby Kaddáfímu při jedné z jeho návštěv podala květiny, což považovala za čest, jelikož o plukovníkovi mluvila jako o »otci Muammarovi« a měla ho prý radši než rodiče. „Když jsem mu podávala květiny, usmíval se na mne a poplácal mě po hlavě a po rameni. Později jsem pochopila, že to bylo znamení jeho ochrance,“ řekla Safíja, kterou o pár dní později odvezly tři příslušnice Kaddáfího stráže do pouště.
Tam se jí diktátor vyptával na rodinu a řekl, že přesvědčí rodiče, aby zůstala u něho a vedla přepychový život. „Pak mi jedna členka ochranky podala velmi sporé šaty a začala mě učit tancovat. Tančila jsem ve stanu tři celé noci a Kaddáfí mi pak stroze sdělil, že se stanu jeho milenkou,“ pokračovala Safíja. Pak ji dovezli do Báb al-Azízíje a Kaddáfí ji tam znásilnil. „Byla jsem jeho sexuální otrokyní pět let,“ řekla.
Pokoj sdílela s dívkou z Benghází, která byla taky nezletilá. Později zjistila, že tam nejsou jenom ony dvě, ale několik desítek mladých dívek určených k »ukojení Kaddáfího perverzních sexuálních fantazií«. „Ušetřeni nebyli ani chlapci,“ řekla Safíja.
Byla prý svědkem orgií, které Kaddáfí pořádal pro hlavy afrických zemí a jichž se účastnily i supermodelky z Afriky i Evropy, zejména z Belgie a Itálie. Její rodina prý věděla, kde je, ale nemohla o tom promluvit. „Přišli by o život,“ řekla žena.
Cokoli bezplatného je jen dobře promyšlené a propočítané divadlo. Nikdo nedá nikomu nic zadarmo. Myslet si, že ano, tak to je skutečně směšné. U nás za komančů taká nebylo ve skutečnosti nic bezplatného. Lidé si všechno platili z daní o jejichž skutečné výši, stejně jako o skutečné výši hrubé hrubé mzdy neměli ani potuchy. Není nic jednoduššího, než lidem platit almužnu a většinu z toho, co vydělají si nechat a pak jim to milostivě věnovat jako příspěvek na cokoli, jako cokoli bezplatného. Vypadá to sice navenek pěkně, ale je to ve skutečnosti hnusná bouda a podvod k udržení poslušnosti v diktatuře.