Nechali ve mně mrtvé dítě, píše čtenářka Blesku o lékařích

Andrea Kadlecová: Nechali ve mně mrtvé dítě

Před pár lety jsem otěhotněla. Po dvou měsících má ošetřující lékařka zjistila, že plod je ve mně mrtvý, a poslala mě do vinohradské nemocnice. Po zákroku mi bylo hodně zle, přesto mě po chvíli propustili domů. Špatně mi bylo stále a měla jsem pocit, že jsem stále těhotná. Po týdnu jsem si udělala těhotenský test, no a ejhle, stále byl pozitivní. Okamžitě jsem letěla zpět do nemocnice, kde mě přijali dost drsně. S obrovskou arogancí na mě pomalu řvali, že to je normální, týden po zákroku, tak co si vymýšlím. Na ultrazvuku řekli, že je vše v pořádku.

Jenže za chvíli přiběhla sestra, že došlo k chybě, plod mám stále v sobě a musím okamžitě na sál. Kvůli lékařskému pochybení jsem musela podstoupit další operační zákrok. Neumím si představit, co by se stalo, kdybych se po tom týdnu do nemocnice nevrátila a snažila se to doma překonat sama. Možná by mé dvě malé děti, které jsem v té době již měla, byly dnes bez maminky.

Pavla Hopiánová: Nezájem byl do očí bijící

Loni v říjnu můj tatínek dostal mrtvičku. Přiletěl pro něj vrtulník. Zdravotníci ho naložili a pak si asi 5 minut vesele povídali. Zhruba po dvou dnech strávených v jihlavské nemocnici byl převezen do třebíčské nemocnice na internu.

Když jsme ho navštívili, byl v kritickém stavu. Vůbec nevnímal a nezájem sestřiček a doktorů byl do očí bijící. Když jsme si otce brali domů, nedostali jsme žádné jídlo na krmení sondou a ani nám nikdo neřekl, kde si to máme sehnat. Po roce, co ho máme v domácí péči, je v perfektním stavu.

Hana Čarnoká: Doktorka s »anglickou« zkušeností

Mám velmi negativní zkušenost s fakultní nemocnicí v Ostravě-Porubě, konkrétně s pohotovostí na oddělení neurologie. Naší mamince diagnostikovali nádor na kořeni jazyka a po léčbě byly výsledky v pořádku. Po půl roce si začala stěžovat na bolesti v tříslech. Lékaři ji posílali od čerta k ďáblu, až bolesti byly tak nesnesitelné, že skončila na ambulanci ve fakultní nemocnici. Tam si vyseděla v bolestech frontu. Nato přišla mladá lékařka a maminka dostala vynadáno, jak to, že si dovoluje s takovou banalitou, jako jsou nesnesitelné bolesti, obtěžovat, a ještě k tomu v noci. Ona prý byla v Anglii a tam by si to nikdo nedovolil.

Po pěti měsících maminku hospitalizovali, zjistili, že má metastázy kostí a na léčbu je pozdě. O čtyři měsíce později zemřela. Nedokážu říct, jestli by včasná léčba byla účinná. V každém případě přístup některých lékařů je tragický a vůbec by neměli ve zdravotnictví pracovat. Nechci být jen negativní, protože na onkologickém oddělení fakultní nemocnice naopak byl přístup lékařů i veškerého personálu vynikající.

H. Pašková: Nevím, kdy co platit

S doktory nemám nijak špatné zkušenosti, protože jsem docela zdravá. Ale dodnes nevím, jak je to s regulačními poplatky. Chodím na preventivní prohlídky zodpovědně, ale zubařka si vybere poplatek dvakrát do roka. Na mamografu někdy platím, někdy ne.

Tak nevím, jen čekám, zda mi nepřijde upomínka nebo exekuce, že jsem někde nezaplatila 30 Kč. Zažila jsem, že lékař měl v ordinaci na psacím stole misku s drobáky od pacientů. Je to praštěné, ať se na mě tento systém nezlobí.