Ota Zaremba výroků na adresu romských svěřenců lituje

Blesk Zarembu a jeho mladé svěřence navštívil v Horní Suché poblíž Havířova a podíval se na celou záležitost zblízka.

Zaremba si před pár týdny servítky nebral. „Dělám pro ně, co můžu, strkám do nich peníze, platím jim i obědy ve škole, a oni se takhle odvděčují? Všechny vyhodím a vstoupím k Vandasovi do Dělnické strany,“ řekl.

Jeho slova odmítl kdekdo a známý vzpěrač opatrně zařadil zpátečku. Hodně pomalu.

Houževnatí Romové

Vzpěračské škole Oty Zaremby v Horní Suché místní přezdívají »dunírna«. Dopady činek na dřevěnou podlahu, i když je vypodložena tvrdou gumou, jsou slyšet hodně daleko. Třikrát týdně je tu tři až čtyři hodiny zvedá šestnáct kluků ve věku od deseti do sedmnácti let. Čtrnáct Romů, dva »bílí«.

„V Horní Suché je Romů šedesát procent,“ vysvětluje trenér Milan Klein (62), Zarembův asistent. „Problémy tady žádné nejsou, i díky vzpírání. Ve sportu platí jen to, jaký jsi a co dokážeš, a tohle se tady dostalo i do ulic.“

Dodává, že Romové jsou ve sportu houževnatější a vytrvalejší než ostatní. „Chtějí vyniknout a něco dokázat.“ A pak říká: „Chodím k nim do rodin, a když jsem uviděl, jak a v čem někteří z nich žijí, pochopil jsem, proč se tak snaží.“

Začátek? Činka

Ota Zaremba svoji vzpěračskou školu založil po domluvě s místním úřadem před třemi lety. „Spousta mladých se tehdy flákala po ulicích, někteří kšeftovali s drogami nebo je brali,“ vzpomíná.

Místostarosta Josef Žerdík tehdy prosadil, aby město darovalo Zarembovi malý domek v areálu Dělnického domu, a ten ho předělal na vzpěračskou tělocvičnu. I pár činek nakoupili. Jméno olympijského vítěze a jeho zlatá medaile táhly a kluci chodili houfně. Zůstali ti nejvytrvalejší.

„To, že mi jeden z nich, mých kluků, ukradl pět tisíc, mě zničilo. Bouchly ve mně emoce, v rozčilení jsem je hodil do jednoho pytle. I Vandasovi z Dělnické strany jsem zavolal a chtěl k němu vstoupit,“ říká Zaremba. Kdysi novinám té strany poskytl rozhovor a od té doby je dostává do schránky. „Faktem je, že jsem moc nepřemýšlel.“

Ztracené peníze

Před třemi týdny jel Zaremba s jedním z mladých vzpěračů Lukášem (16) do Šumperka koupit novou činku. Na fakturu. V peněžence na zadním sedadle měl pět tisícovek a tři stokoruny. „Po návratu do Horní Suché jsem vystoupil a odemkl branku. Lukáš zůstal v autě sám a tehdy to musel vzít,“ je přesvědčen Zaremba. Když na ztrátu peněz přišel („zůstaly mi jen ty tři stovky“), prohledal auto, volal do prodejny v Šumperku, naruby obrátil i dvorek u vzpěračské školy a její vnitřek.

„Pak jsem si řekl – jednou zloděj, pořád zloděj. A tak jsem se z domova do své školy znovu vrátil a v zámku dveří zalomil klíč – aby tam nikdo nemohl a nevykradl ji.“

Proto se jeden ze Zarembových žáků, David Mirga (15), velký talent a vzpěračská naděje republiky, do školy ani s trenérem nedostal. Nemohl si vzít své věci a na soustředění do Prahy odjel i bez vzpěračských bot. A tím to začalo.

Jede se dál

„Ze vzpěračského centra Olympu Praha mi hned volal trenér Emil Břoska. A prý jak to, že své borce pouštím na soustředění bez bot. Tak jsem mu všechno řekl, i že Romy vyhodím.“

Za pár hodin Zarembovi volal předseda svazu vzpěračů ČR Petr Kroll a dozvěděl se od něj totéž. Ozval se i Nadační fond sportovních veteránů, který má vliv na sponzory Zarembovy vzpěračské školy, a další lidé. „Já ale žádné olympijské ideály nezradil, chtěl jsem potrestat zloděje,“ říká vítěz z Moskvy. Se svým postojem zůstal ale ve své škole sám. Jeho asistent Klein krčí rameny: „Já tam nebyl, nevím, co se stalo.“

A mladí vzpěrači? „Lukáš nic nevzal. Museli bychom o tom vědět, určitě by si za ty peníze něco koupil,“ tvrdí shodně. Richard Vitoš (16), jeden ze dvou »bílých« ve škole, říká za všechny: „My jsme vzpěrači, my nekrademe.“

Ota Zaremba už chce na všechno zapomenout. „Jedeme dál, sport všechno srovná. Rovná i charaktery, a tak se k tomu možná ještě někdy dostaneme.“ Kdoví z jaké strany?