Chyby v hitu K zemi hleď! Na smrtící kometu by Leonardo DiCaprio s kolegyní nebyli sami
Hit internetové televize Netflix K zemi hleď! pojednává o blížícím se nárazu komety do Země, před nímž se zoufale snaží varovat astronomové Leonardo DiCaprio a Jennifer Lawrenceová. V reálném světě by přesvědčování ignorantských politiků, médií a veřejnosti nezáviselo na pár jednotlivcích, planetární ochranu před kometami a planetkami (asteroidy) koordinují mezinárodní organizace, píše španělský deník El País.
Roku 1988 jeden astronom cítil potřebu varovat svět, že se blíží apokalypsa – nebo by aspoň mohla. Jménem Mezinárodní astronomické unie (IAU) Brian Marsden oznámil, že 26. října 2028 může hrozit pohroma. Asteroid (totiž správnou českou terminologií planetka) 1997-XF11, půldruhého kilometru v průměru, se přiblíží k Zemi na 40 tisíc kilometrů – v takové vzdálenosti obíhají například televizní satelity. V rámci Marsdenových výpočtů nebylo možné vyloučit katastrofální dopad na Zemi.
Na podobných scénářích se zakládají katastrofické filmy jako Armageddon (Bruce Willis, Ben Affleck), Drtivý dopad (Elijah Wood, Morgan Freeman) a nyní také K zemi hleď! (Don’t Look Up). V něm doktorandka v podání Jennifer Lawrenceové objeví, že se na Zemi řítí kometa; se svým profesorem (Leonardo DiCaprio) se snaží varovat svět a přesvědčit hlavně prezidentku USA (Meryl Streepová), že jde o život.
Filmaři konzultovali s předním odborníkem: Amy Mainzerová vedla v NASA projekt NEOWISE, největší projekt na hledání planetek. A režisér Adam McKay na její rady dal, film je z astronomického hlediska docela realistický. Ale s jednou velkou výjimkou: Takový problém by neřešili dva osamocení a zoufalí vědci.
„Objev komety je podle mého názoru zobrazen výborně,“ řekl El Paísu astronom Josep Maria Trigo z Institutu vesmírných studií. „Za daných okolností by se to stalo nějak takto.“
Doktorská studentka Lawrenceová sedí večer doma u počítače, když vtom si všimne podezřelého objektu. Vyklube se z něj devítikilometrová kometa, balvan velký jako Mount Everest. Předvede objev svému učiteli DiCapriovi, který vypočítá její dráhu. Výsledek: 100% jistota, že za šest měsíců narazí do Země. Lidstvo je ztraceno.
Julia de Leónová z Kanárského ústavu astrofyziky (IAC) má k této části filmu menší výhrady. „Napřed učiníme objev a prvotně odhadneme orbitu, ale s velkou rezervou,“ popsala El Paísu. S časem se objekt dál pozoruje a zpřesňují se výpočty jeho dráhy, jakož i možnost srážky se Zemí. „V ohromné většině případů, jak pozorování a výpočty zpřesňujete, se pravděpodobnost dopadu redukuje na absurdně malou.“
Výjimky se najdou. Koncem roku 2004 byla objevena planetka Apophis, jež astronomům přinesla napínavé Vánoce. Zpočátku to vypadalo, že míří přímo k Zemi. Když přicházelo víc dat, riziko srážky se dokonce zvyšovalo. Ale pořád to nebyla jistota dopadu za šest měsíců – šlo o 3% pravděpodobnost srážky v roce 2036. Za dva roky se šance snížila na minimum a roku 2013 tuto možnost odborníci kompletně vyloučili.
Tehdy ještě experti nebyli propojeni v mezinárodních sítích pro takové případy; až v posledních letech se testují protokoly, jak by se mělo postupovat.
Asteroid na Šumavě
Na jaře během 7. konference planetární obrany ve Vídni proběhlo praktické cvičení – simulace takového scénáře. 19. dubna 2021 je objevena nová planetka. Brzy je jasné, že za půl roku může narazit do Země. Další pozorování potvrzují nevyhnutelný dopad. Liší se však odhady její velikosti, od 35 do 700 metrů v průměru. Mezinárodní síť pro varování před planetami (IAWN), která sdružuje organizace jako ESA, NASA či Čínskou akademii věd, každý týden zveřejňuje nové odhady. Další experti zatím zvažují možnosti, jak srážce zabránit. Jenže času je málo a většina metod, jak odklonit planetku (například nárazem rychlé rakety), potřebuje daleko větší předstih.
Třetího dne konference simulace poskočila o dva měsíce. Už je jasné, že planetka dopadne na Šumavu a zdemoluje pásmo o šířce 100 km; odvrátit ji nijak nelze.
Odborníci však věří, že ke kosmické apokalypse nedojde. „V posledních dekádách pole planetární obrany zaznamenalo pozoruhodný pokrok – lidstvo dnes má teleskopy po celé planetě, jež hledají rizikové kosmické balvany. Ty největší už byly objeveny,“ ujišťovala v dubnu ESA. „Planetky ve sluneční soustavě se neobjevují odnikud, obíhají kolem Slunce tisíce, miliony let. Stejně jako každoroční meteorické roje dovedeme s velkou přesností vypočítat, kdy planetka opět proletí okolo.“
Totéž zdůrazňuje De Leónová, podle níž je šance na srážku s velkým objektem v příštích sto letech nulová. „Být překvapeni objektem takové velikosti by bylo velmi vzácné. Prakticky všechny jsou lokalizovány, víme, kudy obíhají,“ dodala pro El País. „Zajímavější to je s objekty o průměru 100 metrů až jeden kilometr, těch známe jen 30 %.“
A zrádnější než planetky jsou v tomto ohledu komety – nejsou jen z kamene, nýbrž se skládají z velkého množství vody/ledu. A jak se blíží ke Slunci, zahřívají se, led taje či prudce sublimuje – ba tryská, a to může měnit dráhu komety, nebo se může kometa náhle rozpadnout na víc kusů s novými trajektoriemi.
„Velký objekt, který by zničil Zemi, jak to zobrazují filmy, by spíš byla kometa, protože velké planetky už jsme lokalizovali," říká De Leónová. „Čas od času objevíme nové komety s výstřednými orbitami přicházející z velmi dalekých oblastí.“ Kometu si tak místo planetky vybrali tvůrci K zemi hleď! i vážného thrilleru Greenland: Poslední úkryt z roku 2020.
Na mapování menších kamenů i komet se usilovně pracuje. Stejně jako na možnostech jejich odchýlení. V září má k cíli dorazit sonda mise DART – a velkou rychlostí narazit do objektu Dimorphos, což je vlastně měsíc planetky Didymos. Díky blízkosti obou těles bude snazší pozorovat, jaký vliv má na 170metrový balvan náraz půltunové sondy.
Lekce z covidu
K zemi hleď! je však spíše než o samotné srážce o tom, jak varovat veřejnost. I v tomto se inspiruje realitou. „Jak poznamenali mnozí účastníci, připravovat se na jednu pohromu, zatímco jiná právě probíhá, bylo nevídaně přiléhavé,“ uvedla v reportu ze simulace ESA. „Čtvrtý den konference se probíraly lekce z minulých pohrom – hurikánů, povodní, zemětřesení, ale i z pandemie covidu-19.“
Na konferenci astronomové prezentovali i články jako Co může pandemie covidu-19 naučit společenství planetární obrany a Nevěří covidu, uvěří dopadu planetky?. A právě o tom je nový film Netflixu.
„Komunikaci film zobrazuje chabě. Samozřejmě by data ověřovalo víc expertů a nebylo by to jen na Lawrenceové a Dicapriovi,“ říká Trigo. „Není to na jednom astronomovi nebo jedné zemi, je tu mezinárodní síť. Musíme spolupracovat, pozorovat ze severní i jižní polokoule, pokrýt to komplexně,“ dodává De Leónová. Země, která nějaký takový objekt objeví, ho musí ostatním nahlásit, následuje nezávislé zhodnocení dalších stran.
To chybělo roku 1998, kdy před srážkou varoval astronom Marsden. Ve svých kalkulacích však nevzal v potaz všechny proměnné. „Šance, že narazí do naší planety, jsou nulové,“ napravil rychle jeho chybu Don Yeoman z NASA. „Nechápu, proč vyšla tisková zpráva, než byla data prezentována kolegům a projednána.“
Klima i covid: Ignorujeme vědce
Tehdy mylné odborníkovo oznámení mohlo způsobit paniku, K zemi hleď! je však opačný příběh. Mnozí ho berou vážně, ovšem je to komedie. Využívá černý humor a alegorie, reaguje na lidskou lhostejnost vůči klimatické krizi – a do jisté míry i pandemii covidu-19. „Je to o naší neschopnosti naslouchat vědeckým pravdám,“ říkají tvůrci.
Film se dotýká i toho, jak není snadné komunikovat v médiích, hrdinové-vědátoři nemají potřebné dovednosti. V praxi by to ale neměli na starosti. NASA i ESA má své šéfy planetární obrany, OSN má Úřad pro vesmírné záležitosti v čele se Simonettou di Pippoovou… „Pokud se tito tři objeví v televizi, bude to docela spolehlivé znamení, že se něco děje,“ konstatuje El País.
Scénář K zemi hleď! si režisér Adam McKay napsal už před pandemií, šlo mu hlavně o alegorii na klimatickou krizi. Koronavirus pak natáčení pozdržel – a také donutil McKaye příběh přepsat. „Musel jsem ho udělat o 20 procent šílenější, protože se mezitím odehrávala realita šílenější než původní scénář,“ uvedl McKay v rozhovoru pro The Atlantic.
Za příklad dává scenárista-režisér doporučení prezidenta Donalda Trumpa léčit koronavirus injekcemi chemické dezinfekce. „Ve scénáři jsem nic tak šíleného neměl. Také jsem přidal víc popírání komety, jak jsme něco takového viděli ve skutečnosti.“
je to o mediální dece, která dnes dusí společnost.