14°C
Zelená arktická horečka: Ze švédských starousedlíků jsou kvůli průmyslu vítači migrantů
Ještě nedávno odsud vláda přesouvala nezaměstnané za pracovními příležitostmi na jihu země. Teď na severu Švédska vyrůstají průmyslové megaprojekty a potřebují desetitisíce zaměstnanců. Lákat se je snaží z celého světa. Budou sobi, polární záře a curling dostatečnou motivací? ptá se deník Guardian.
Firma Northvolt je docela nová, založil ji někdejší viceprezident Tesly Peter Carlsson před pěti lety, ale má velké ambice a je na dobré cestě je realizovat. A to ve městě Skellefteå, 200 km jižně od polárního kruhu, kde se dřív těžilo zlato. Zlatou horečku tak trochu dnešní překotný vývoj také připomíná, cenné kovy lákají na studený sever odvážlivce z nejrůznějších koutů světa. Ale místo zlata jde teď o lithium nebo také o ocel, kterou tu Švédi chtějí produkovat ekologicky, bez emisí.
Přilákat pracovníky nebude snadné. Skellefteå má několik desítek tisíc obyvatel, takže žádné terno pro kosmopolitní světoběžníky. Od listopadu do dubna je pod sněhem, v zimě vládne polární noc - kdy svítí slunce nanejvýš čtyři hodiny denně.
Radnice se snaží o přátelství místních s nově příchozími
A tak se to firma Northvolt, radnice i kraj Västerbotten snaží nahrazovat jinými lákadly, aby se noví zaměstnanci-obyvatelé cítili pohodlně. Městští představitelé vyzývají místní, aby se na příliv „náplav“ připravili a byli pokud možná přátelští.
„Uvidíte ve Skellefteå víc nových tváří než kdy dřív. Jejich zkušenost se bude do velké míry odvíjet od toho, jak se nám podaří je přivítat,“ stojí na radničním webu. Northvolt se snaží podněcovat rovnou přátelství nových zaměstnanců s místními, aby se tu snáze zorientovali.
Lidi ze severního Švédska si na jihu vykreslují jako podivíny posedlé lovem, sněžnými skútry a šňupacím tabákem, pro které je i slovo ja (ano) moc dlouhé a nahrazují ho ostrým vdechnutím.
Alistair Coley (25) z anglického Sunderlandu ale takový dojem nezískal. I se snoubenkou a dvěma psy se do Švédska přistěhoval loni v červenci, přímo na sever pak v únoru a zatím je nadšený. „Každý, koho potkáte, vás přinejmenším pozdraví. Zajímají se, co děláte, stojí o vás. Ten stereotyp o severu tu nutně neplatí,“ řekl Guardianu. Nové přátele si Coley udělal už dopředu, online – přes pejsky, respektive jejich instagramový profil. A tak teď mají s kým chodit na túry, už si prohlédli psí pláž na březích Baltu, potkali divoké soby, pozorovali polární záři…
Nové průmyslové projekty na sever láká dostupná zelená energie z vodních elektráren, spousta místa, ale také investice z Evropské unie, která se skrze „zelený úděl“ snaží podněcovat rozvoj šetrných, ekologických technologií a výroby.
Northvolt vyrábí baterie, prý „nejzelenější na světě“; ze severu Švédska budou putovat do elektromobilů, které chce ve velkém vyrábět například Volkswagen (v Northvoltu má 20% podíl) a Volvo, které s energetickým startupem navázalo extra spolupráci.
V závěsu je třeba ocelářství. Skoro na polárním kruhu leží město Boden, kde má příští rok zahájit výrobu první velká ocelárna na světě, jež se obejde bez fosilních paliv. Vedle chce španělská Fertiberia investovat miliardu eur do obří továrny, která bude elektrolýzou, z obnovitelných zdrojů, vyrábět „zelený“ amoniak do hnojiv.
Vodík místo uhlí
Dalších 200 km na sever, v těžařském městečku Gällivare, chce státní těžařský koncern LKAB začít s přechodem na udržitelné zpracování železné rudy – místo koksu nasadí vodík rovněž vyrobený čistou elektrolýzou.
To vše bude vyžadovat spoustu energie, spoustu investic, spoustu technologií - a spoustu lidí. „Pracovní síla je nejslabším článkem řetězce,“ říká Lotta Finstorpová, guvernérka nejsevernějšího kraje Švédska Norrbotten. „Pokud sem lidi nedostaneme, nemůžou uspět všechny ty investice velmi důležité pro svět,“ řekla Guardianu. Politička sama může jít příkladem: Na severu je teprve od února, předtím žila ve Stockholmu.
Švédská vláda odhaduje, že nové projekty včetně subdodavatelů vytvoří v příštích letech nejméně 20 tisíc pracovních míst, stejně tolik nových pracovníků bude potřebovat veřejný sektor a dalších 10 tisíc do obchodů, restaurací a dalších služeb. A k tomu přičtěte partnery, děti… V 15 letech by dva nejsevernější kraje mohly získat 100 tisíc obyvatel, neboli se o pětinu rozrůst, uvádí Peter Larsson, jehož vláda pověřila rozvojem těchto oblastí.
Přitom ještě pár let nazpátek dostávali nezaměstnaní na severu dotace, aby se přestěhovali na jih a hledali tam práci. Uvolněné byty se prodávaly za symbolickou korunu (2,50 Kč), ba demolovaly – a teď stojí přes milion švédských korun.
Inženýrka Liliana Celedonová (28) přišla do Northvoltu z Mexika – dosud byla zvyklá na rozlehlé město u hranice s USA, kde se vše točí kolem aut. Ten kontrast si užívá: „Byla jsem na túrách, plavala v oceánu, prostě si spontánně užívám přírodu.“ Co se kultury týče, s kolegy se zúčastnila úvodní lekce curlingu, kterou pro nově příchozí vede místní klub.
Bašár Almahrdží přišel pro změnu ze Sýrie. Elektroinženýr dlouho pracoval v Dubaji, kvůli občanské válce se nemohl vrátit do vlasti, tak zkusil Švédsko. Napřed v Östergötlandu absolvoval intenzivní kurz, pak se přesunul do Skellefteå.
Hned druhý den v novém domově na něj zvonili tři radniční úředníci. Nepřišli ho otravovat byrokracií, místo lejster přinesli dárky na uvítanou, mj. čepici s městským logem. Spolu s dalším budoucím kolegou mu ukázali město, obchody, bazary s nábytkem… „To patří k mým nejhezčím zážitkům,“ směje se inženýr, „přestěhovat se někam a hned být uvítán cizími lidmi,“ říká pro Arbetet.
Právě úředníci ho na sever přilákali, tamní úřad práce dopisy oslovoval potenciální posily pro nový průmysl. Adresáty takových jsou i lidé, kteří dřív ze severu odešli za lepšími příležitostmi. A nejde jen o dopisy, ve Stockholmu, Göteborgu či Malmö třeba severští představitelé pořádají hokejové turnaje a další akce pro své „emigranty“.
Když zrovna nevítají nové sousedy, předvádějí úředníci těm potenciálním, co je čeká. Třeba natáčejí na video byty, které jsou k dispozici, nebo pořádají online semináře, jak se ve Skellefteå žije. Webové stránky i facebookový profil radnice vypadají spíš jako katalog realitní kanceláře nebo jistého nábytkářského gigantu ze Švédska - záplava perfektních fotografií šťastných lidí v krásných domácnostech i přírodě.
Domluva spíš anglicky než švédsky
Další potenciální skupinou rekrutů jsou nezaměstnaní v méně dynamických oblastech Švédska, těch je asi 400 tisíc. Northvolt spíše potřebuje lidi s technickým vzděláním a dobrou angličtinou, švédština ani nutná není – ale radnice hledá i lidi pro další obory, jak se má město rozrůstat.
Aktuální plán je najít 120 mužů a 120 žen. „Když se nám podaří sem dostat 240 lidí, ovlivní to, kdo bude v budoucnu vnoučaty tohoto města,“ říká pro Arbetet Sisay Berhanu z radnice.
,Přidej se k první směně,“ vybízí firma v náborovém videu. „Nabíráme operátory, techniky údržby, kontrolory kvality, vedoucí směn a výroby.“ Ještě do konce roku hodlá spustit výrobu; až továrnu dokončí, má vyrábět dost baterií pro milion elektromobilů ročně. Týdně proto chce nabrat patnáct lidí, celkem v příštích letech tři tisíce.
„Přicházejí z celého světa, jsou to lidé, které přitahují takové mega a giga projekty,“ popsal Guardianu Fredrik Hedlund, který stavbu řídí a odkazuje i na Gigafactory, jak konkurenční továrny na baterie elektromobilů nazývá Tesla Elona Muska. „Když se podíváte dovnitř, je to vskutku mezinárodní expertiza,“ dodává Hedlund. On sám se přestěhoval nedávno z jihošvédského Lundu; prodal dům, 16letou dceru v novém bydlišti přihlásil na průmyslovku. Projekt ho prostě láká.
Podobně jako kolegu Coleyho, který sem přišel ze Sunderlandu, z první evropské továrny na tyto baterie. „Jiné firmy čekají uznání jen za to, že vyrábějí akumulátory pro elektromobily, ale tady jde o mnohem víc. Northvolt se skutečně snaží fungovat udržitelně, a to je pro mě důležité. Nešlo mi o peníze, přišel jsem sem, abych přispěl ke změně,“ řekl Guardianu.
Podobný duch vládne v Bodenu, kde vzniká ekologická ocelárna. Když tam roku 1998 švédská armáda zavřela svou základnu, Boden do dvou let ztratil desetinu obyvatel. Podobné to bylo ve Skellefteå, když velký měďařský závod zredukoval personál ze 3000 na 800.
Dekády úpadku ale možná vydláždily cestu pro dnešní úspěch. Skellefteå i Boden nakoupily velké pozemky a připojily je na elektřinu. Chtěly okopírovat úspěch nedalekého města Luleå, kde firma Facebook roku 2013 otevřela své evropské datové centrum.
Vítači migrantů
To se oběma městům nepodařilo, ale pozemky připravené pro průmysl mohly dál nabízet. Snad právě díky zkušenostem hubených let teď místní nemají problém s novotami a s přistěhovalci. Odchod mladých, a žen zvláště, udělal ze severních krajů průměrně nejstarší oblasti Švédska. Každý teď vítá dvacátníky až čtyřicátníky, ať už přicházejí odkudkoli. Mezi posilami Northvoltu tak najdeme lidi z Německa, Česka, Mexika, USA, Číny, Ruska či Saúdské Arábie.
Zjevně je ani zima neodrazuje. „V Dubaji jsem pracoval v extrémním horku. Tady se můžete obléct, tam nešlo dělat nic. Kůži si neoloupete,“ směje se inženýr Almahrdží.
„Odehrává se něco nového, něco dobrého,“ říká Håkan Pålsson (66) z curlingového klubu, které nové usedlíky učí severskému sportu. „Teď do města budou přicházet lidi ze spousty zemí. Pro nás je to dobré, vítáme je, a je velmi důležité jim předvést, co můžeme nabídnout,“ uzavírá pro Guardian.
