Neděle 28. listopadu 2021
Svátek slaví René, zítra Zina
Zataženo, déšť se sněhem 2°C

Migranti se skrývají v lesích u hranic Polska v tenkém svetru. A brečí. Místní zkouší, co se dá

Autor: ksi, Tagesschau - 
21. října 2021
21:35

Obyvatelé na polské hranici s Běloruskem jsou naprosto zděšení ze situace uprchlíků, kteří se skrývají v lesích. Někteří pomáhají, jak nejlépe dovedou - až na hranici legálnosti, píše server Tagesschau.

Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko posílá k východním hranicím EU další a další migranty coby odvetu za sankce proti Bělorusku, jak sám řekl. Polsko se migraci snaží blokovat. Vláda zakázala do oblasti vstup novinářům, kteří by mohli o hrůzné situaci referovat, upozorňuje televize ZDF. A stejně tak tam nesmí humanitární organizace, jež by migrantům ve svízelné situaci chtěly pomáhat.

Na 400 kilometrů dlouhé hranici, uprostřed hlubokých lesů a bažin, uvnitř tři kilometry širokého pásu, žije jen relativně málo lidí. Ale dost na to, aby podali svědectví, co se tam doopravdy děje.

Server Tagesschau kontaktoval Dorotu z vesnice Bialowieza. Podle ní je situace na místě alarmující. „Můžu jen říct, že je to hrozné. Když procházím naším okolím, vidím všude jen armádu a policii, jinak je tu liduprázdno. Válku jsem neviděla, ale takhle nějak si ji představuji,“ uvedla pro Tagesschau po telefonu. 

Lidé se schovávají v lesích

Dorota, jako mnozí z oblasti, žije z cestovního ruchu, ale nyní je nezaměstnaná. Polský stát pomáhá firmám, které musely kvůli nouzovému stavu zavřít, ale Dorota říká: „Nechci dárky, chci pracovat.“ Kromě strachu o vlastní budoucnost je tu i strach o cizí lidi, kteří se skrývají v okolních lesích před úřady a hledají cestu na západ.

„Jezdím po silnici vedoucí přírodním parkem a policie s pohraničníky dvakrát denně kontrolují, jestli náhodou v kufru nepřevážím nějaké uprchlíky. Usměji se a řeknu ‚ne‘, ale někdy si říkám: co kdyby? Nejradši bych jim pomohla, někam je odvezla, dala jim jídlo a něco na sebe,“ řekla Dorota, která s jejich tíživou situací velmi soucítí.

Mnohým místním je to líto a chtějí pomoci - na rozdíl od roku 2015, kdy byla migrace jen vzdáleným mediálním tématem, tentokrát jsou potřební na dosah ruky. Obyvatel pohraničí Miroslaw Miniszewski řekl internetovému rozhlasu Radio Nowy Swiat, že už slovo „uprchlík“ nepoužívá. „Neprchají, zůstávají tady, jsou to lidé.“ A pokračuje: „Když jdu do lesa a potkám muže v tenkém svetru, který tam už tři dny chodí a začne křičet strachy, sotva mě uvidí, řeknu mu, že se mnou je v bezpečí. Pak mě objímá a brečí 20 minut. Nikdy jsem nic takového neviděl.“

Tato slova potvrzuje i lékařka, která na hranicích pomáhá. „Viděla jsem toho už opravdu hodně, ale takovouto humanitární katastrofu ještě ne. Tolik podchlazených, unavených a hladových lidi. Sedí v lese a prosí o pomoc,“ uvedla pro televizi ZDF doktorka, která si přála zůstat v anonymitě.

Lidé v pohraničním regionu ví, že v této špinavé hře má prsty režim sousedního Běloruska. Ale ti, kteří jsou konfrontováni s konkrétním osudem těchto lidí, to nenechá chladnými, jako Julita z vesnice Stare Masiewo: „Toto je hybridní válka. To, co dělají na druhé straně, je špatné. Ale vyvstává otázka, zda bychom se také měli chovat tak strašně.“

Vesnice, kde bydlí, leží jen pár set metrů od hranice; migranti už na její dveře zaklepali. Julita jim dala teplé ponožky, jídlo, vodu a poté jako občan dodržující zákony informovala pohraničníky. Se špatným pocitem, protože obvykle jsou tito lidé opět vytlačeni do hraničního pásma, kde uvázli. „Chce se mi z toho brečet, protože vím, že to tak je.“

Polský poslanec Franek Sterczewski přijel do oblasti, aby mezi uprchlíky distribuoval léky, k čemuž využil svou poslaneckou imunitu.

Jacek Tacik ze soukromé televize TVN se setkal se Syřanem Hamzou v jordánském uprchlickém táboře. Po osmi letech se Hamza rozhodl odjet do Německa. Nyní však uvízl na hranici, třikrát byl tlačen z území jedné země do druhé, řekl svému polskému příteli.

Stanice odvysílala tento telefonát: „Žádná voda, žádné jídlo, myslím, že jsem už 24 hodin nejedl ani nepil. Nechci tady zemřít, Jacku, nechci tady zemřít.“ Je to druh hry mezi běloruskou a polskou stranou. Ambulance organizace Lékaři na hranicích je deset kilometrů od hranic, plně vybavená přístroji a život zachraňujícími léky. Polští pohraničníci ale dobrovolníky odmítají vpustit dovnitř, takže se k pomoci nedostanou, uzavírá Tagesschau.

Video Přímá pomoc Česka Bělorusku je na místě. Lukašenko podle analytika získává čas úhybnými manévry - Markéta Volfová, Lukáš Červený

Další videa