Tálibánu odmítla předat ambasádu. Diplomatka (35) úřaduje na vlastní pěst a spílá Bidenovi
Afghánská ambasadorka v USA ztratila svou zem i víru ve vládu Spojených států – a její celoživotní úsilí o osvobozování žen a dívek je v troskách. Pořadu Axios na HBO nyní Ádila Rázová (35) poskytla první rozhovor od pádu Kábulu.
Od konce roku 2018 sloužila jako velvyslankyně Afghánistánu při OSN, letos v červenci se z New Yorku přesunula do Washingtonu a převzala afghánskou ambasádu. Měsíc nato, 15. srpna, její vláda zkolabovala, Kábul a celou zemi ovládlo hnutí Tálibán.
Rázová však odmítla vyměnit vlajky, na její ambasádě nadále vlaje trikolóra svrženého režimu. Jak říká, představitelé Tálibánu se pokoušeli ji i další ambasadory pozvat na videokonferenci. Ona je však ignorovala. Za žádných okolností nehodlá sloužit vládě Tálibánu. Zastupitelský úřad teď provozuje s minimálním personálem a tak trochu ve vzduchoprázdnu.
Američané s ní nemluví
Na začátek září měla domluvené schůzky s představiteli s americkými ministerstvy zahraničí a obrany (Pentagonem), ale Američané je zrušili. „Kdyby se se mnou formálně sešli, nejspíš by legitimizovali mou pozici, což by pravděpodobně rozčílilo Tálibán,“ vysvětluje si diplomatka.
„Ambasadorka Ádila Rázová je akreditovanou zástupkyní Afghánistánu ve Spojených státech. U žádostí o schůzku každého zahraničního velvyslance hraje roli řada faktorů,“ vysvětlil tiskový odbor ministerstva zahraničí.
„Nejsme v pozici, abychom mohli komentovat detaily diplomatických jednání USA. Vzhledem ke změně vedení v Kábulu se v Afghánistánu soustředíme na to, zda můžeme my i mezinárodní společenství s budoucí vládou pracovat.“
Americké vládě a jejím slovům o demokracii už Rázová nevěří, jak říká. „Zavázali jste se demokracii budovat v Afghánistánu a lidé v to věřili, bojovali za ni,“ je teď zklamaná. „Jenže když americká vláda jednala s Tálibánem, nebyla to priorita.“
Z náhlého pádu režimu viní i amerického prezidenta Joea Bidena. „Když se chopil úřadu, byli jsme všichni ohromně nadšení,“ vzpomíná. Afghánští politici doufali, že Biden pozmění dohodu, kterou v katarském Dauhá uzavřeli reprezentanti předchozího prezidenta Donalda Trumpa s Táliby. Dohoda slibovala stažení amerických vojsk a po Tálibánu toho zas tolik nechtěla.
„Všichni doufali, že Biden zpřísní podmínky, což neudělal. My jsme akceptovali, že se americká vojska stáhnou, ale chtělo to podmínky – aby Tálibán akceptoval pokrok, který afghánská společnost učinila,“ řekla teď Rázová v rozhovoru pro Axios. Je vděčná za oběti, které američtí vojáci i civilisté pro Afghánce dvacet let přinášeli, jenže přišly vniveč.
Rázová svým způsobem vděčí za svou kariéru Američanům. Bylo jí 16, když v reakci na teroristické útoky Al-Káidy USA se spojenci vpadly do Afghánistánu a svrhly tehdejší vládu Tálibánu. „Tohle je konec bídy v Afghánistánu, protože USA jsou supervelmoc,“ doufala tehdy.
Mohla konečně do školy, získala stipendia na amerických univerzitách – vystudovala mezinárodní vztahy, ekonomii, právo a diplomacii. Pracovala pro Asistenční misi OSN v Afghánistánu. Roku 2013 nastoupila do funkce ředitelky komunikace prezidenta Hámida Karzaje, později přešla na ministerstvo zahraničí coby ekonomická náměstkyně.
Na Silvestra 2018 ji nový prezident Ašraf Ghaní coby první ženu jmenoval do čela stálého zastoupení Afghánistánu při OSN. Teď se děsí, že by už její vlast nemusela v zahraničí reprezentovat žádná další žena. „Souhlasila jsem, že se stanu první takovou ženou, ale nechci být tou poslední.“
Teď si vyčítá, že vybízela Afghánky k víře v novou budoucnost a zrazovala je od emigrace. A ne jen v obecné rovině: „Jedna obhájkyně lidských práv, mladá žena, byla zavražděna,“ dává si za vinu.
Bez USA se armáda zhroutila
Sotva se v červenci chopila ambasády ve Washingtonu, veřejně i soukromě apelovala na Američany, ať silněji podpoří afghánské bezpečnostní síly, jež najednou nedokázaly čelit postupu Tálibánu. Rázová soudí, že afghánská armáda a policie příliš spoléhaly na americkou technickou expertizu a vzdušnou podporu (zejména útoky dronů), a když USA po skoro 20 letech ukončily svou vojenskou přítomnost, včetně výcviku a financování afghánských kolegů, vše se zhroutilo.
Teď Bidenovi vyčítá, že v tom Afghánce a Afghánky nechal a jen mluví o dodržování jejich práv. „Řekl, že USA nemůžou být světovou policií a chránit ženy v ostatních zemích. Jenže jaké jiné nástroje zbývají pro nátlak na Tálibán, aby respektovali lidská práva?“
Stejně tak ale ambasadorka soudí, že Afghánce zradil její šéf, jejich prezident Ghaní – dluží jim vysvětlení, proč tak náhle ze země uprchl a prakticky přenechal zemi Tálibánu bez boje.
Z Kábulu měla v těch dnech čerstvé informace – její manžel Abdul Matín Bek byl vysoce postaveným poradcem prezidenta Ašrafa Ghaního. Ona s oběma jejich dcerami byla ve Washingtonu, Bek v Kábulu.
Už v první polovině srpna, pár dní před pádem Kábulu, jí manžel sdělil, že se prezident Ghaní radí jen se dvěma ze svých nejvyšších poradců, dost tajnůstkářsky. „Nejspíš chystají evakuační plán,“ odtušila Rázová sarkasticky. Jenže se brzy ukázalo, že měla pravdu.
Ministrem zahraničí prozatímního islamistického kabinetu je Amír Chán Muttakí, který byl už ministrem informací a kultury za vlády Tálibánu v letech 1996-2001. Vyzval všechny země světa k zahájení jednání s jeho novou vládou, zatím ho většina světa nevyslyšela.
Na předchozí pozici Rázové, do čela zastoupení při OSN, zatím Tálibán jmenoval jednu ze svých nejviditelnějších postav, Suhajla Šahína. Sloužil jako jeden z oficiálních mluvčích hnutí, do převzetí moci v Afghánistánu působil v politické kanceláři Tálibánu v katarském Dauhá.
OSN s uznáním váhá
Generální tajemník OSN prohlásil, že touha Tálibánu po mezinárodním uznání je jedinou pákou, které ostatní země mají, aby mohly naléhat na novou vládu například v otázce respektování lidských či občanských práv, zvláště žen.
OSN před valným shromážděním koncem září nominaci Šahína neprojednala, na shromáždění tak Afghánistán nadále zastupoval reprezentant svržené vlády Ašrafa Ghaního. Na plénu ale nepromluvil, informovala Al-Džazíra, a nepodal pro to žádné vysvětlení.
