Zapomenutý „Schindler“ z Přerova: Díky očkování zachránil před gestapem tisíce lidí
Polsko-německý vědec, narozený v Přerově, využíval očkování proti tyfu jako záminku, aby před Gestapem zachránil životy tisícům Židů, intelektuálů a bojovníků polského odboje. A dalším dokonce vakcínu tajně do ghett posílal, píše španělský deník El País.
Na „Schindlera vědy“ se docela zapomnělo, než ho roku 2003 ocenil stát Izrael za záchranu mnoha Židů titulem „Spravedlivý mezi národy“. A mezi národy byl Rudolf Stefan Jan Weigl rozkročený od narození.
Na svět přišel 2. září 1883 v Přerově do německé rodiny. Otec, konstruktér různých vozidel, se zanedlouho zabil na kole vlastní výroby. Matka si vzala polského učitele, rodina odešla do polských částí Rakouska-Uherska, Rudolf tak přejal polskou kulturu a řeč. Vystudoval přírodní vědy na Lvovské univerzitě, těsně před první světovou válkou se stal docentem; věnoval se buněčné struktuře a transplantacím. Lvov tehdy ovládali Habsburkové, ve městě žili hlavně Poláci a Židé; na venkově okolo pak Ukrajinci.
Za světové války mladý docent narukoval do sanitní služby, dělal parazitologa. Miliony lidí ve východní Evropě ve válečné bídě trpěly skvrnitým tyfem, právě tady se zrodila Weiglova specializace. Zkoumal tyfus zejména na ruských vojácích v zajateckých táborech v západní Haliči a v českých zemích.
První světová válka skončila a hranice se změnily, Weigl u svého výzkumu zůstal. Akorát už teď spadal pod armádu obnoveného Polska. Začátkem 30. let konečně našel praktický postup pro množení vakcíny, získávané ze vší infikovaných bakterií rickettsia prowazeki, tedy přímým původcem tyfu. Trvalo mu to dlouho, Weigl podnikl spoustu pečlivých laboratorních studií, než si troufl svůj přípravek píchnout lidem.
Ve velkém jeho očkování poprvé nasadili belgičtí misionáři v Číně, Weigl za to dostal papežský řád sv. Řehoře. Ve svém institutu zůstal i za druhé světové války, po obsazení Lvova napřed Sověty, posléze nacisty; tyfus byl za války zase velkou hrozbou a válčící strany potřebovaly Weiglovy kapacity.
„Nacistická ideologie identifikovala tyfus, šířený vešmi, jako chorobu typickou pro parazitické, podlidské Židy,“ popisuje Arthur Allen v knize Fantastická laboratoř dr. Weigla: Jak dva chrabří vědci bojovali s tyfem a sabotovali nacisty.
Choroba se stala záminkou pro největší zločiny lidské historie. „Nacistická lékařská profese se vybičovala k děsu z tyfu a podnikala bezmezné kroky v okázalém boji s ním, včetně izolace a zazdění židovských ghett ve městech jako Varšava, Krakov a Lvov, aby se choroba mohla šířit jen mezi Židy.“ Právě na Židech probíhal i výzkum tyfu v koncentračním táboře Buchenwald a dalších.
Této paranoie dokázal docent Weigl využít. K množení vší je potřeboval krmit – a veš šatní se živí jen a pouze lidskou krví. S požehnáním okupantů tak angažoval tisíce krmičů vší, jejichž jedinou povinností bylo přijít do jeho laboratoře a připnout si na nohu speciální „klícku“, ze které koukaly vším hlavičky, aby mohly krmiče poštípat a vysát mu krev.
Krmič musel být zdravý, a tak jim Weigl zařídil nejen pracovní průkazy, ale i extra příděly potravin. Snad z respektu k Weiglovi, snad ze strachu z tyfu nechávali gestapáci jeho krmiče volně chodit po městě.
Docent dával tuto práci lidem, kterým by jinak hrozilo zatčení či koncentrák: Židům, členům polského odboje a také intelektuálům. Weiglovou laboratoří takto prošly významné osobnosti polské matematiky, poezie či hudby. Dnes se odhaduje, že zachránil na pět tisíc lidí. Vedle angažování krmičů také tajně vakcínu posílal partyzánům či Židům ve varšavském a lvovském ghettu, ba do koncentračních táborů a gestapáckých vězení.
Po druhé světové válce zůstal Lvov Stalinovu Sovětskému svazu, Weigl se tak i se svým výzkumem přestěhoval do Krakova. Na Jagellonské univerzitě vedl mikrobiologický institut. Do penze odešel roku 1951, zemřel o šest let později ve městě Zakopané na polském úpatí Tater. Bylo mu 73 let.
Za vědeckou i humanitární činnost se mu za jeho života dostalo jen malého uznání. Mnohokrát byl nominován na Nobelovu cenu, ale paradoxně proti němu byla opozice jak německá, tak sovětská. Četní kolegové ho neprávem obviňovali z kolaborace s nacisty.
Až po pádu komunismu a v dalším století si na Weigla historie vzpomněla. Roku 2003 obdržel in memoriam uznávaný titul Spravedlivý mezi národy, kterým Izrael, resp. památník obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem oceňuje Nežidy, kteří riskovali vlastní životy při záchraně Židů před holokaustem. Podobně jako ve Svitavách narozený továrník Oskar Schindler.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.