Udržovat rozestupy šest stop, nepodávat si ruce, z každé domácnosti chodí nakupovat jen jedna osoba. Vysoce aktuální pravidla, že ano. Ale tahle pocházejí z 16. století; zaváděl a sepsal je renesanční lékař Quinto Tiberio Angelerio v rámci boje s epidemií dýmějového moru na Sardinii, připomíná portál BBC Future.
Polovina listopadu 1582, přístav Alghero na severozápadě Sardinie. V noci připlula loď ze 447 kilometrů vzdálené Marseille, kde už rok zuří mor. Příznaky už pociťuje i jeden z námořníků: blouznění a typické boule v tříslech – dýměje (řecky bubo), od nichž má choroba název dýmějový neboli bubonický mor.
Přístav mají před nakaženými námořníky hlídat morové stráže/zřízenci, ale tento nějak proklouzl do města. Do pár dní byl „pacient nula“ mrtvý, a brzy ho následovaly dvě ženy, jež se o něj staraly.
O případu se ihned dozvěděl vrchní městský lékař (protomedikus). Sardinie neměla tehdy univerzitu, a kdo ji šel studovat do ciziny, málokdy se vrátil, pročež tamní zdravotnictví bylo obecně bídné. Alghero však mělo štěstí, že o rok dříve do funkce protomedika získalo osvíceného doktora. Quinto Tiberio Angelerio (1532–1617) pocházel z Kalábrie, studoval v Neapoli a přivezl osobní zkušenosti ze sicilské Messiny, kde byl doktorem za morové rány roku 1575. Patrně se dost naučil od sicilského protomedika Giovanniho Filippa Ingrassii, jehož metody pomohly udržet na uzdě epidemii v Palermu.
„Je trochu překvapivé najít tak znalého doktora v tomto poněkud provinčním městě,“ říká Ole Benedictow, emeritní profesor historie Univerzity v Oslu, který o Angeleriovi a jeho boji s morem v Algheru sepsal odbornou studii. „Přísná opatření by člověk čekal ve velkých obchodních městech jako Pisa nebo Florencie. Ale tenhle doktor předběhl dobu,“ cituje ho BBC.
Lockdown a zákazy
Angelerio okamžitě věděl, kolik uhodilo, a žádal pacienty izolovat. Městští funkcionáři však byli nerozhodní, v senátu ho pak dokonce osočili, že plaší s apokalyptickými vizemi. Protomedikus se ale nevzdával. „Měl kuráž obrátit se na místokrále,“ oceňuje Benedictow. Sardinský místokrál don Michele De Moncada ho vyslyšel a nechal ustavit trojitý sanitární kordon kolem hradeb, aby se zabránilo obchodu s lidmi mimo město.
„Zastavení obchodu přijali obyvatelé špatně. Angeleria populace nenáviděla a chtěla ho lynčovat,“ napsal Benedictow ve studii v odborném magazínu Emerging Infectious Diseases. „Když se však nákaza rozšířila ze starého centra do celého města, dostal konečně Angelerio pověření epidemii zkrotit."
Své metody o šest let později zdokumentoval v latinském spisu Quincti Tyberii Angelerii Ectypa pestilentis status Algheriae Sardiniae, k němuž připojil i instrukce v místním dialektu katalánštiny – Sardinii ovládali až do začátku 18. století Španělé. Druhé vydání o deset let později pak neslo název Epidemiologie aneb traktát o moru – možná první dochované použití pojmu epidemiologie.
Zde je k dispozici digitalizované první vydání:
„Bylo to v době před moderní vědou, kdy se soudilo, že choroby způsobuje ‚špatný vzduch‘ a nejmodernější dezinfekcí byl ocet,“ popisuje BBC. „Léčba moru zahrnovala metody nechutné, jako koupele ve vlastní moči, i bizarní – jedna oblíbená metoda měla ‚jed‘ z dýmějí dostat třením biskupem živých kuřat.“ Ovšem Angelerio se možná za studií či během působení v severoitalských městech dozvěděl o nové teorii.
Veronský profesor Girolamo Fracastoro (Hieronymus Fracastorius, 1476-1553) přišel s tezí, že nákazu nešíří zlý vzduch (miasma), nýbrž neviditelné částečky, zárodky, které se množí a šíří vzduchem a mohou ulpívat na věcech. Rozebral to v jedné z prvních knih o epidemiologii De contagione et contagiosis morbis roku 1546, spolu s prvním popisem tyfu. V jeho epické básni o zpupném pastýři a bohu Apollónovi zase dostala název nemoc syfilis.
Kozy a děla
Angelerio nasadil přísná opatření, ve svém spisu jich uvedl 57. Některá jsou nevědecká, například hned to první: „Jelikož se nemoc považuje za Boží trest, pro uklidnění hněvu Páně se předepisuje půst, modlitby, přísahy a dobré skutky.“ Nebo metody dezinfekce: „Až se epidemie moru přiblíží ke konci, do města se v noci přivede velký počet kozlů a koz. Zvířata se umístí do domů morových pacientů, což se bude opakovat několik nocí. Pro vyčištění vzduchu se bude střílet z děl.“
Velkou část nařízení, pravidel a kroků ovšem využívají epidemiologové dodnes, platí stejně na mor jako na koronavirus. Třeba dodržování vzdálenosti šest stop (necelé dva metry) mezi lidmi. „Vyznamenal se jako expert na rozestupy. Žádný z odborníků, s nimiž jsem mluvila, o tom dříve neslyšela,“ poznamenala reportérka BBC Zaria Gorvettová.
Přísná opatření snad i kvůli špatné disciplíně a raným odmítačům jeho strategie město nezachránila. Záznamy z Alghera tvrdily, že zemřelo šest tisíc lidí a přežilo jen 150, zřejmě to ale úřady hodně zveličily, snad kvůli snaze vyvléknout se z daní. Podle dnešních historiků mohl mor zabít šest z deseti obyvatel, což byla v té době běžná bilance. Angelerio však dokázal nákazu udržet v hradbách města, do sousedství se nerozšířila. Další epidemie přišla na Sardinii až za sedm desetiletí, a to už byli jeho nástupci připraveni.
