Triumf Tálibánu dodá odvahu džihádistům po celém světě: Útoků radikálů může přibývat

V těchto dnech se Západ soustředí na dokončení stahování vojsk z Afghánistánu a evakuace. Z dlouhodobého hlediska tu však jde o škody přesahující tuto zemi.

Hlavním rizikem už není, že by pod novou islamistickou vládou získali globální teroristé útočiště, kde by mohli chystat spektakulární útoky na Západ – jako když za minulé vlády Tálibánu (1996-2001) Al-Káida Usámy bin Ládina zosnovala únosy letadel a zničení Světového obchodního centra před dvaceti lety.

Takové útoky jsou dnes mnohem těžší, nejen západní země výrazně posílily svou bezpečnost. A zrovna Tálibán dnes touží po mezinárodním uznání a zahraniční rozvojové pomoci, takže vehementně slibuje, že se něco takového nebude opakovat.

Nová krev pro džihád

Debakl Ameriky v asijských horách budí obavy hlavně z jiných důvodů: Dodá odvahu džihádistům všude možně. Jak v Africe a Asii, kde více či méně organizované islamistické skupiny bojují proti slabým vládám, tak radikálním jednotlivcům žijícím v Evropě či Americe. Teroristických útoků na Západě oproti minulé dekádě ubylo, jak připomíná The Economist, ale to se kdykoliv může zase změnit.

Džihádisté nejsou všichni stejní, mnozí se neshodnou na ideologii ani taktice, nezřídka spolu různé skupiny přímo bojují. Například zrovna Tálibán, sotva přebral kontrolu nad prakticky celým Afghánistánem, vytáhl z vězení šéfa jihoasijské odnože Islámského státu Abú Omara Chorasáního a demonstrativně ho popravil. Zrovna jeho bojovníci patrně stojí za útokem u kábulského letiště 26. srpna, které zvnějšku střežil Tálibán. A zrovna místní Islámský stát je jednou z mála radikálních islamistických skupin, která nevítá vítězství Tálibánu, hnutí za jeho pokusy o diplomacii háže do jednoho pytle se svrženou prozápadní vládou. „Opora islámu se nenajde v katarských hotelích ani na ambasádách Ruska, Číny a Íránu,“ odsoudil IS tálibánská jednání s mezinárodními aktéry.

Většině džihádistů jde o místní uspořádání, konflikty v konkrétních zemích: zkorumpované vlády, etnické či sektářské tlaky, vměšování bezvěrců (Američanů a dalších). Ale také vnímají dění ve světě a nezřídka si dávají situaci doma do souvislosti s útlakem muslimů v jiných zemích, od čínských gulagů pro Ujgury v Sin-ťiangu po apartheidní útlak Palestinců v pásmu Gazy. Odtud pak přichází motivace útočit i na „vzdálené nepřítele,“ jako to dělala Al-Káida.

Život pod Tálibánem: Někde se s radikály dalo domluvit, na krutých trestech však trvají

Prostor pro džihád vytváří špatné vládnutí. Občané, kteří pociťují státní nespravedlnost, se nemusejí hned všichni chopit zbraní, ale mohou takové bojovníky alespoň tiše podporovat. Mnozí afghánští venkované dospěli k přesvědčení, že je Tálibové neutlačují tolik jako prozápadní vláda či že jejich soudci podle práva šaría poskytnou rychlejší, efektivnější a méně zkorumpovanou justici, byť přísnější. Proto Tálibán ovládl zemi tak rychle, sotva Západ začal stahovat vojska.

Podobné je to v dalších zemích. Radikální milice Aš-Šabáb v Somálsku používají podobnou taktiku jako Tálibán, popsala Economistu Samira Gaidová ze somálského think tanku Hiraal Institute. Podrývají vládu a mezinárodní síly teroristickými útoky a zároveň provozují stínovou vládu, lidem poskytují jakousi bezpečnost.

„Když vám muž na kontrolním stanovišti dá své slovo, platí; když soudce jejich tribunálu vynese nějaký verdikt, bude prosazen,“ říká Hussein Sheikh Ali. Naopak somálská vláda je jedna z nezkorumpovanějších na světě. „Co se stalo v Kábulu, může se odehrát i v Mogadišu,“ dodává Gaidová.

Šikana zkorumpovaných vojáků

Podobně se džihádisty nedaří porazit na severovýchodě Nigérie, neboť místní nenávidí vládu; nevěří v ni ani četní její vojáci, když prodávají zbraně povstalcům. Na severu Mali se roztočil začarovaný kruh. Islamisté rekrutují bojovníky hlavně z etnických menšin Tuaregů a Fulbů, pročež vládní vojáci postupují se všemi muži těchto skupin nevybíravě. „Znám lidi, kterým zabili otce, bratry, syny, tak se přidali k bojovníkům,“ uvedla pro Economsit Corinne Dufkaová z Human Rights Watch.

Málokde byli džihádisté úspěšní natolik, aby ovládli víc než pár vesnic či venkovských okresů. Když organizace Islámský stát dobyla irácký Mosul, sunnitská většina obyvatel je vítala jako nadějné nástupce iráckých bezpečnostních složek, v nichž převažovali šíité a které byly prolezlé korupcí a násilím. Noví vládci zajistili služby, jež vláda dlouho zanedbávala – zjednodušení faktur za elektřinu, odvoz odpadu… A také ubylo teroristických útoků. Aby ne, když je měli na svědomí právě džihádisté.

Přehledně: Poslední vojáci USA odletěli z Afghánistánu, Tálibán oslavil převzetí moci

Oblibu místních však Islámský stát rychle ztratil, když začal rychle budovat chalífát podle svých představ o rané muslimské civilizaci. Zákaz pití, kouření, vycházení žen bez mužů, perzekuce náboženských menšin a kruté tresty…

A také narazili po hospodářské stránce. Coby bojovníci a povstalci si džihádisté dokážou zajistit prostředky třeba „daněním“ aut na silnicích či různou kriminalitou, od obchodu s drogami po únosy. Když ale mají vládnout, vyžaduje to řádově větší zdroje a dosavadní metody musejí přinejmenším omezit, aby neztratili podporu dosud vstřícného obyvatelstva. Týmž problémům teď čelí Tálibán, ještě než vůbec ustanovil formální vládu.

Problém pro Tálibán: Vražedný ISIS i Al-Káida. Radikální džihádisté ohrožují islámský emirát

Nakolik bude islamistický režim úspěšný, je teď z globálního hlediska vedlejší. Do pohybu se dává další migrační vlna působící obavy a nejistoty na Blízkém východě i v Evropě, pád Kábulu může motivovat džihádisty k nejrůznějším útokům i k povstáním vůči vládám v Asii i Africe. V mnohých z nich si v posledních letech začínají uvědomovat škodlivé dopady klimatických změn, častější sucha vedou ke tlakům, ba bojům mezi etniky o vodu a úrodnou půdu… Což je úrodnou půdou pro džihádisty.

„Dárci mohou nabízet rady i peníze, ale ve finále je na místních, aby vybudovali fungující instituce. Kdyby byla stará vláda Afghánistánu méně zkorumpovaná a schopněji vyjednávala s kmenovými vůdci, mohla by být odolnější,“ uzavírá Economist. „Pokud stávající režimy nezajistí základní služby a aspoň náznak spravedlnosti, volání džihádistů bude pořád znít svůdně.“